Českolipský pantheon 3 – Rodák mecenášem Klimta a Schieleho

Abyste pochopili souvislosti, je dobré si přečíst předchozí dva texty. Úvodní pojednávající o mém projektu. A druhý, který uvádí, kdo byl Ignaz Lederer, zakladatel obrovské chemické firmy působící doposud po celém světě.

Vrátím se jen na úvod ke dvěma článkům, které vyšly o Ledererových v časopise Leipaer Heimatbrief v roce 2013.

Autor článků čerpal z publikace Milana Hlavačky z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a vše doplnil svým výzkumem v Rakouské národní knihovně. Na úvod zmiňuje to, co mi došlo během studií rodokmenů mé přítelkyně - počet Židů v monarchii byl mimo jiné regulován tzv. Familiantským zákonem. Tady se mimochodem autor dopustil chyby. Zákon vycházel z dekretu Karla VI. a ne Karla IV. Vyplývá to i z letopočtu, který má správně být 1726.

Zjednodušeně: podle dekretu se mohl oženit a rozmnožovat jen prvorozený židovský syn. Dalšímu to bylo umožněno jen pokud se například v nějaké jiné rodině z důvodu bezdětnosti nebo nenarození synů "uvolnilo" místo.

Židé opatření různě obcházeli a tzv. familiantské místo si kupovali. To je mimo jiné důvodem, proč se nám zdá, že některá jména jsou typicky židovská - patří bohatým rodům, které si místa mohly zaplatit. Zákon byl zrušen až v roce 1848.

Ignaz Lederer se narodil 1. února 1820 v Rokycanech, tedy v době, kdy ještě dekret platil. Domníval jsem se původně, že byl prvním z devíti sourozenců, ale myslím si, že jeho matka byla už druhou ženou jeho otce Josefa Lederera. Přestěhování do Lípy tak mohla být nutnost. A ne náhodná. Pocházela odsud jeho matka Rosa, rozená Perles.

V České Lípě poznal (anebo mu byla poznána) Marianne Mautnerovou, dceru židovského lipského obchodníka Jacoba Mautnera a jeho manželky Kláry, rozené Gansové. 2. prosince 1846 se v českolipské synagoze vzali. Obřad vedl rabín Hermann Hamburger. Po svatbě si mladý pár pronajal byt ve Ferdinandstraße 22 (dnešní Moskevská ulice). Postupně se jim narodilo šest dětí, aspoň podle německého článku: synové Emil, Julius, Richard a August a dcery Hermine a Luise. Právě u synů je mi nejvíce divné, že se jim nikdo z českolipských historiků nevěnoval.

Teď trochu mého pátrání po osudech Ignazových dětí.

Pravděpodobně první se narodila Hermina, 16. prosince 1847. Vzala si Leopolda Lipota Löwyho (to je to typicky židovské jméno). Dohledal jsem dvě jejich děti, obě se už narodily ve Vídni. Helene zemřela ve třech letech, Alfred se oženil s Fridou Wolfovou, původem z Eisenstadtu. Spolu měli syna Rudiho, který zemřel v 25 letech, pravděpodobně bezdětný.

Zřejmě prvním synem byl Emil, narozený 10. července 1851. Ten si vzal Helene Fürth, se kterou měl pravděpodobně tři děti - Franze, Ernsta a Marii. Emil asi všechny své děti přežil. Ernst, toho času diplomovaný inženýr, zřejmě padl v Bukovině. Jeho bratr zemřel rok po Velké válce. Marie úmrtí jsem nedohledal, ale tipnul bych si, že zemřela už jako dítě. Budu však hledat dále.

Třetím dítětem v pořadí byl Julius, narozený 4. května 1853. Přestože zemřel během druhé světové války, stalo se tak zřejmě stářím v úctyhodném věku 83 let. Vzal si Louise Fürth pocházející ze Strakonic. Dohledal jsem dvě jejich děti. Willyho, který pravděpodobně zemřel v roce 1976, a Hanse, který zemřel 30. června 1975 ve Vídni. Tato část rodu nejenže přežila holokaust, ale určitě pokračuje doposud. Jen se k informacím o nich kvůli GDPR zatím nedostanu. Ale určitě je zkusím kontaktovat. 

Další syn, Richard, se narodil 4. prosince 1854. Vzal si Belgičanku Félicie Antonia Henriette Marcette. Pořídili si hodně dětí, které plnily matriky v Mladé Boleslavi, kam rodinná firma přesídlila. Ale třeba Karl se odstěhoval do rodiště své matky, kde rod Lederer úspěšně pokračuje.

Louise Lederer se narodila 24. dubna 1856. I ona válku přežila, umřela zřejmě až v roce 1952 ve  Fürthu, kde žila se svým manželem Justusem Ullmanem. Potomky jsem zatím žádné nenašel.

Nejzajímavější je August Lederer narozený 3. května 1857, samozřejmě v České Lípě. Ten se 5. června 1892 v Budapešti oženil se Serenou Pulitzerovou.

August Lederer nakreslený Egonem Schielem (původní zdroj fotografie neznámý)

Průmyslník August nechal svou ženu portrétovat Gustavem Klimtem a stálo ho to 35 000 korun. V popisu obrazu se píše "Krásná a stylová Serena Pulitzer Lederer byla hvězdou vídeňské společnosti na přelomu století. Pro tento portrét, který si objednal její manžel, průmyslník August Lederer, použil Klimt měkké klikaté tahy štětcem, aby Serenu představil jako bílé zjevení. „Vzpřímený květ s dlouhými stopkami… jako černý tulipán,“ nadchl se jeden kritik, když byl obraz uveden v roce 1901 na desáté výstavě Vídeňské secese - skupiny založené Klimtem a dalšími umělci, s cílem stavět město do čela mezinárodního uměleckého světa. Ledererovi následně vytvořili nejlepší sbírku Klimtovy práce v soukromých rukou.

Původní zdroj fotografie opět neznámý

Anglická wikipedie vzala Serenu na milost a díky tomu si můžeme ujasnit, co nás zajímá. Má její rodina něco společného s Pulitzerovou cenou? Ano, má. Z této bohaté židovské rodiny pocházel i americký novinář Joseph Pulitzer, po kterém je ocenění pojmenováno.

August, rodák z České Lípy, měl tři bydliště - v dnes maďarském Raabu, na Bartensteingasse č. 8 ve Vídni a na zámku Ledererschlössel ve Weidlingau. Ve Vídni měl i zmíněnou sbírku Klimtových obrazů. Údajně v roce 1912 Klimt rodině představil i dalšího slavného malíře Egona Schieleho. Ten se pak měl kamarádit s nejmladším synem Sereny a Augusta - s Erichem. Tak to aspoň píše wiki. Jenže podle mě měli ještě jednoho mladšího syna – Friedricha.

Sbírka Ledererových byla v roce 1940 zkonfiskována a Gestapo ji převezlo na zámek Immendorf. V květnu 1945 byl zámek zapálen, aby nakradené věci nepadly do rukou spojencům. Aspoň podle anglické wikipedie. Ale shořela sbírka Ledererových doopravdy?

Je mi také záhadou, proč v době, kdy miliony evropských Židů končily v Osvětimi, rodině Ledererových se holokaust prakticky vyhnul.

Pro pořádek ještě uvádím, že českolipští Ledererovi měli pravděpodobně ještě jednoho syna, jmenoval se Ernst, ale o tom zatím nic nevím. Je možné, že zemřel jako dítě, a proto není v německém článku nijak zmíněn.