30/2011

Scream of the Lambs na vodním hradě. Brainstorming aneb jak dál s nepřizpůsobenými? Rasová schizofrenie ve mně. Trailery k premiérám příštího týdne.

Dvakrát jsem deník vynechal, i tak si ale myslím, že i-noviny byly přebártované. Co se za tu dobu stalo a co nás čeká?

Mediální smršť spustil útok Romů v novoborském baru. Párkrát mi k tomuto tématu uklouzla ruka po klávesnici v různých diskusích, ale jinak mám problém se oficiálně jasně vyjádřit. Mám ke kauze schizofrenní vztah. Bojuje ve mně mé lepší já s tím horším. Žiju na sídlišti, kde periodicky rovněž bývají s Romy problémy. Stačí si otevřít okno a slyším halas s typickým akcentem, se sprostým slovem v každé větě či spíše za každým druhým slovem. Podívám se z druhého okna a vidím bezprizorní děti, jak lámou větve, aby se dostaly k nezralým lískovým oříškům. Mohl bych vyprávět o tom, jak jsem dostal po čuni kvůli pár korunám, které jsem si u sebe dovolil nemít, o trestním oznámení za napadení mého syna, opět kvůli pár korunám. Takže mé jednodušší já číhá u zpráv a fandí „bílým“, aby to v tom Rumburku těm „černým“ pěkně nandali. A pak je tu mé vzdělanější, komplikovanější já. Možná trochu stydlivější. To, které vzpomíná na mého kamaráda z dětství, který byl Cigán jako poleno a se kterým jsme zakopali láhev v lese Hluchově na památku našeho přátelství, na žáky tmavší pleti ze základky, které jsem učil a s nimiž nebyly nikdy žádné problémy (zatímco s řadou „světlejších“ ano). Znám Roma učitele i Roma novináře. A říkám si: Sakra, já nechci, aby se k nim nějací sráči s vyholenou lebkou jen přiblížili! Domnívám se, že nějak podobně to má v hlavě zaneřáděné většina populace. Co s tím? Setkávat se na náměstích a držet pět minut ticha, zatímco o kus dál mi někdo sundává poklice z auta či krade rohožku od baráku? Pochodovat s nedovzdělanými, manipulovatelnými hovady a házet dlažebními kostkami po někom, kdo se ode mě liší jen množstvím pigmentu v kůži.

Podle mě jsme zárodkem právního státu, tak bychom měli dupat po politicích všech úrovní a kašlat jim na kecy, že něco nejde. Co by podle mé zkušenosti prospělo? (Upozorňuji, že to píšu jen tak od stolu, bez ambicí na nějakou petici či cokoliv podobného. Jde jen o takový malý brainstorming.)

1. Důsledně trestat každý prohřešek – hrabáním se v kontejnerech počínaje, přes drobné krádeže po rušení nočního klidu.

2. Důsledně požadovat posílání dětí do školy – největším problémem je, že už celá generace nemá jakékoliv pravidelné návyky, co se povinností týká. Ve škole vyžadovat práci, nedělat z učitelů jen hlídače. Talentovaným dětem věnovat předností péči a umožnit jim „trhnout“ se z party.

3. Chtít režim i po starší generaci – prostě bez práce nejsou koláče. Na Lípě je vidět, že i pár lidí v ulicích dokáže dělat, co se týká pořádku, zázraky. Dávat sociální dávky za nic je pro společnost evidentně zhoubné. Je to demotivující jak pro příjemce dávek, tak pro plátce daní.

4. Požadovat po příjemcích dávek nějaké vyúčtování. Opět je pro plátce daní (tím myslím sebe) deprimující vidět v hospodě celé rodiny Romů u automatů. Kdo to někdy zkusil, je mu jasné, že po hodině hraní z přídavků na děti moc zbýt nemůže.

5. Větší zodpovědnost rodičů za děti - jak je možné, že se i po desáté hodině putulují sídlištěm bezprizorní děti? A co úřední hodina? Mají vůbec děti samy co dělat venku? Možná by ubylo hořících kontejnerů či by nemuselo být Česko první ve spotřebě alkoholu mladistvými.

6. Omezit herny a zastavárny. Zákaz vstupu nejen mládeži ale i lidem zcela závislým na sociálních dávkách.

7. Zákaz kouření mladistvým a těhotným. Vraždil bych, když vidím cikánku s osmiměsíčním panděrem a s cigárem v ústech. U nás je trestný jen prodej cigaret, netrestá se, když někdo cigaretu dá, nebo kouření samotné.

8. Omezit lichvu – přiznám se, že se v této problematice moc neorientuji, ale psal jsem třeba o ženě, která byla ochotná si půjčovat s více než třistaprocentním úrokem. Možná by zde pomohlo zvyšování finanční gramotnosti v celé populaci. Pokud se nepletu, je finanční gramotnost součástí školních vzdělávacích programů, ale školství v současnosti bojuje s tolika formálními věcmi, že si nedělám žádné iluze.

9. Státní podpora dobrovolnictví – nadchlo mě, když jsem zjistil, že několik mých studentek chodí doučovat romské děti. Možná by tyto činnosti měly být podporovány více od státu a neměly by se nechávat jen na neziskovkách. Možná, že finanční podpora deseti studentů vyjde za rok na méně peněz než jeden po zuby ozbrojený policista za den (přestože je to mediálně zajímavější obrázek).

Asi jsem se rozkecal více, než jsem chtěl, a tím pádem některá jiná témata vynechal. Podzim však bude dlouhý. Chtěl bych už deníky psát opět každý týden, nikam se na cesty nechystám, jen práce, práce a život pro Lípu a Českolipsko. Dneska a zítra ještě vyjde deník z mé cesty okresem, také připravím videodeník, kde bude dominovat včerejší prohlídka zámku v Horní Libchavě a zápas Plzně s Kodaní, na který jsem se vypravil do pražského Edenu.

Budu rád, když budete v diskusi v brainstormingu pokračovat.

A co kultura v příštích sedmi dnech? V kinech řádí Šmoulové a Muži v naději. V druhé půlce týdne je vystřídají Lví král a Kovbojové a vetřelci. V pátek je v muzeu vernisáž výstavy kočárků ze sbírky Miloslavy Šormové. Páteční večírek na hradě je tentokrát věnován hardcoru. Nejedná se o drsnější porno, ale o drsnější muziku. Hvězdou večera bezesporu bude Bob Suchý se svými jehňaty (a já jsem bohužel s prváky na adapťáku). V sobotu se do Zákup sjedou milovníci vozidel Framo a Barkas.

30/2011

Komentáře