Karel H. – 6. DEN – dopoledne

U Adamova lože. Strach z draků, bouřky a sexu. Prasák v Avii. Ke kterému hradu se vydat? Kde přišel Karel o panictví. Vzpomínka na Bruse Willise.

Probudil jsem se. Rozpomněl se, kde vlastně jsem. A s kým. Na posteli nebyla, ale její věci byly na svém místě. Objevila se dřív, než jsem se odhodlal vylézt ze spacáku.

„Nesu ti snídani. A taky oběd.“ Položila na překližku nahrazující stolek dva čaje a několik housek plněných salámem.“

„Ty jsi teda kuchta.“

„Ale ne. Všimla jsem si, že v tý hospodě dělají snídaně a taky balíčky na vejlety, tak jsem tam skočila, když už jsem nemohla dospat. Doufám, že nevadí.“

Místo odpovědi jsem se s chutí zakousl do první z housek.

„Přinesla jsem ti navíc i cukr, nevěděla jsem, kolik sladíš.“

„Když mám cukr, tak sladím. Když ho nemám, tak nesladím.“

Bez ochutnání jsem si do čaje nasypal dva pytlíky.

Uklidili jsme, vrátili klíče a stejnou cestou jako v noci jsme se i s batohy vysápali na parkoviště u Hrubé Skály. Adamovo lože bylo hned za rohem.

„Tys tu pohádku viděla? Musí bejt už pěkně stará.“

„Jo, jako malá, někdy o Vánocích. Hrozně jsem se bála toho draka. Pak mě sem táta vzal a ukázal mi, že Bajaja měl svoje doupě hned vedle místa, kde měl doupě drak a kde s ním zápasil. Trochu mi sebral iluze.“

„A nebyla ta scéna natočená někde ve studiu?“ matně jsem si vzpomínal. „Už abychom odsud vypadli. Furt se tady něčeho bojíš. Draka, bouřky. Ještě něčeho?“

„Sexu,“ odpověděla jedním slovem, já polknul a přemýšlel, co na to říct.

Asi si taky uvědomila, že přestřelila, a tak rychle hledala náhradní téma: „A nechceš mi trochu ukázat Českolipsko? Nejdál jsem byla na Bezdězu.“

„Dyť odtamtud utíkám.“

„Ale taky jsi říkal, že jenom tam se cejtíš v lese v bezpečí, jinak jsi nervózní.“

„S tebou jsem v pohodě kdekoliv. Ale jo, klidně tě tam můžu vzít. Ale ne moc blízko Lípě. Nechci, aby nás spolu někdo viděl. Už nikdy bych nevysvětlil, že jsem utek z domova jen tak kvůli sobě a ne kvůli ženský.“

„V pohodě. Nemusíme do Lípy, tam stejně nic není, ne? Mohli bysme zase přespat na nějakým hradě. Spals tam na nějakým?“

„No jasně, jako kluci jsme jezdili na čundry po okolí. Děvín, Chudej hrádek, Pustej zámek, tam jsem dokonce přišel o panictví, Helfenburk …“

„A kterej mi navrhuješ?“

„Všechny mají něco do sebe, ale některý už asi nebudou to, co bejvaly. Třeba na Helfáči zrekonstruovali věž a na noc ji zamykaj.“

„A co ten hrad, jak jsi na něm přišel o panictví. Ten bude stejnej?“

„Ten asi jo, to byly jen zbytky vytesaný do pískovce, i komín tam bejval. Taky srub.“

„Jsi o to panictví přišel s nějakou kámoškou?“

„Já myslel, že sex je u tebe tabu.“

„Můj sex je tabu, ale tvůj mi nevadí.“

„Nejsem naladěnej vypravět ti o mým sexuálním životě.“ Zase jsem ji víc vnímal jako dceru než jako parťáka. „Na parkovišti asi žádnej vodvoz neseženem. Ale nahoře byl ukazatel a na něm šipka dolů k nádraží. Hlavní silnice je hned za zastávkou, tam to můžem zkusit,“ uhnul jsem pro tentokrát od tématu já.

Za necelou hodinu jsme byli v údolí a ona se prsila do silnice, zatímco já jako čurin seděl za škarpou. Samozřejmě jí zastavilo hned jedno z prvních aut. Měla tolik sebevědomí, že se nejprve řidiče zeptala, kam jede. Když řekl, že jen do Turnova, poděkovala mu a nechala ho odjet bez nás. Teprve se třetím zastaveným vozidlem byla spokojená.

Naštosovali jsme se do kabiny staré Avie a hned museli čelit nejapným poznámkám typu, že se dnes už tak často nevidí, aby tatík bral velkou dceru na vandr.

„Ale ono se takhle přeci jen stopuje líp,“ prohlásil a dal se do dvojsmyslnýho smíchu.

Věra se chtěla uctivě zachichotat, ale než to stihla, ulítla mi poznámka, které dominovalo moje oblíbený označení pro pohlavní úd. Zabrzdil tak, že nebýt připoutaný, skončili jsme deset metrů před náklaďákem.

Naše vystupování doprovázela sprcha nadávek.

„Tos to nemohl překousnout, mohl nás vzít až do Mladý Boleslavi,“ vyčítala mi.

„Ty vole, ty mi tady říkáš, jak máš fobii ze sexu, a pak bys s ním normálně koketovala.“

„Sakra, to žárlíš nebo co?“

„Ne, jenom tomu nerozumím. Neřeš to, já tě taky neřeším. Prostě mě nějak sral, ty poznámky mi vadily. Nejsem žádnej vošoust.“

„Měls to překousnout, dyť to byl prostě jen nějakej slinta. Dopřáli jsme mu jediný vzrušení, co ho dneska za šichtu čeká.“

„Ale já nevím, jestli to neudělám znovu,“ přiznal jsem se.

„Líbí se mi, jak se dokážeš rozdovádět. Dobře, když bude mít příště někdo debilní narážky, vyfakuju ho já,“ usmála se na mě.

Obešli jsme kruhák a navzdory včerejší výhrůžce policajtů jsme si stoupli ke kraji rychlostní silnice. Trochu se mi při tom potila prdel, ale doufal jsem, že dlouho se tady topořit nebudem. 

Taky že ne. Ta holka byla magor. Na jednu stranu mě nutila, abych chodil chcát sto metrů vod ní, a slovo sex vyslovovala s největším odporem, na druhou stranu se u krajnice kroutila jak tanečnice u tyče.

Během pěti minut jsme byli v oktávce chlápka, co letěl z fabriky v Hradišti do skladu v Liberci. Mlel naštěstí furt jen vo práci. Trochu si zajel a hodil nás pod výpadovku na Děčín.

Další stop, další služebák, jel jen do Chrastavy. Tam jsem navrh, že bysme se vykašlali na hlavní silnici a vzali to na Českolipsko oklikou.

„Hele, znáš Kryštofák?“ zeptal jsem se jí.

„Ne, co to je?“

„Kryštofovo Údolí. Prý nejhezčí obec na Liberecku. Já si to teda nemyslím, je to tam samej lufťák, ale hezký to tam je. Maj tam most, co na něm furt točej ňáký filmy, posledně jeden s Willisem, hrál zajatýho Angličana nebo Američana a voni sem přitáhli kvůli pár záběrům štáb.

Ve výběru cílů byla podřídivá. Hned souhlasila. Jen mě kousek za textilkou zatáhla mimo silnici, že prej půjdem chvíli pěšky, když je hezky. Ty vole, vona mě normálně sekýrovala a bylo jí jedno, že mi je skoro padesát a mám batoh těžkej jako kráva. Trochu se to ve mně zase mlelo. Nechtěl jsem vyměnit jednu sekernici za druhou, byť o generaci mladší. Ale byl jsem rozhodnutej co nejvíc oddálit okamžik, kdy zase budu sám. Určitě mi po ní bude smutno, určitě nebudu cestovat tak rychle, určitě budu mít v noci zase depku, ale už jsem se začínal i těšit, jak budu svým pánem.

Osmý díl je zde.

Devátý díl je zde.

Desátý díl je zde.

Jedenáctý díl je zde.

Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.