7/2019

Město zveřejnilo výzvu, aby lidé pomohli paní, co jí od svíčky chytil byt. I ostatním lidem z postiženého domu (výzva byla i v mém pravidelném rozhovoru se starostkou zde). A část lidí místo pomoci dští oheň a síru. Teda spíše své mentální zvratky.

Nemůžu paní hodnotit, neznám sousedské vztahy, vím jen, že jsou v panelácích často komplikované, ale někdy je opravdu lepší držet hubu. A když mám potřebu, tak přispět. O to víc obdivuji paní nebo slečnu Homolkovou, sestřičku liberecké nemocnice, že se té lavině hnusu na sociální síti postavila.

Poprvé v životě jsem byl na schůzi nějakého výboru nebo komise. Stal jsem se totiž členem. Komise pro komunikaci. Jednání je neveřejné, tak nevím, co vše můžu ventilovat. Ale myslím, že zrovna chování města na sociálních sítích je jednou z věcí, kterými bychom se měli zabývat. Když jste před mnoha a mnoha lety, třeba před patnácti, chtěli vstoupit do prostoru, v němž si někdo něco vašeho může přečíst, museli jste mít něco vystudováno, třeba vysokou školu (nemyslím života). Dnes stačí umět si vymyslet heslo 1234567 a můžete vesele komentovat dění kolem sebe. Často bez znalosti shody podmětu s přísudkem, interpunkce, vyjmenovaných slov a dalších pro život zbytných kompetencí. A často také bez morálních zábran.

Má město 10. března vyvěsit tibetskou vlajku? Na to se ptá v anketě Živá Lípa. Dal jsem odpověď Ne. Spíše s plezíru než z nějakého přesvědčení. A taky proto, že jsem tuto otázku dostal v tomto týdnu už podruhé. Byli jsme totiž nenápadně vybídnuti, abychom ji vyvěsili i na škole, a tam jsem byl proti víc. Nemyslím si, že škola musí za každou cenu zůstávat apolitická, naopak. Jsem pro, aby se na škole prezentovali svými názory politici (mimo volební kampaň, kdy jsou v nějaké agonii, během níž slibují cokoliv), jsem pro, aby se na půdě školy vedla diskuse. Ale nemělo by se plýtvat prázdnými gesty. Nevadí mi, když nějaký kolega předstoupí před třídu s tibetskou vlajkou v ruce a řekne svůj názor.

Hlasování vypadá v době, kdy deník píšu, tak zhruba 70 na 30. Sedmdesát procent hlasujících se vyjádřilo tak, že vlajku na radnici chce, třicet, že ne. Anketa není anonymní, takže vidím, kdo jak hlasoval. Z mých facebookových přátel jsme na straně zla jen dva, zbytek hlasoval ANO.

Jeden z komentujících, Jan Otčenášek, byl vtipný, a tak trochu i bolestivě pravdivý: „Uniká mi smysl těhle alibistických dotazů. Když bude příliš mnoho "NE", tak ji nevyvěsíte, i když byste třeba rádi? Nebo opačně? Za sebe jsem vám mandát dal a čekám, že budete mít jasné názory, hodnoty a vize, za kterými si budete stát. Proto jste volenými zástupci, jestli bude na vše "referendum", stačí na radnici jen administrátoři, kteří zpracují výsledky.“

A opět jsem si vzpomněl na středeční komisi. Mimo jiné jsem znovu otevřel diskusi na téma, jestli Česká Lípa potřebuje Městské noviny, v té podobě a tak distribuované, jako jsou doposud. A někoho z kolegů napadlo, že bychom mohli udělat anketu … v tom okamžiku jsem raději vycouval. Když by byla anketa v Městských novinách, asi by lidi hlasovali pro ponechání, protože patří k tomu nějakému procentu, které Městské noviny ještě čte. Pokud by se hlasovalo na netu, asi by zvítězilo ne, protože ty zprávy, které jsou v Městských novinách, jsou už většinou čtrnáct dnů známé, zbytek tvoří sebeprezentace politiků a reklama.

Teď bych se mohl vtipně zeptat čtenářů, co si o tom myslí. A navrch bych mohl pod svůj článek dát anketu, ve které se dá hlasovat každých deset minut.

Ne, jsme zastupitelská demokracie. Naši zastupitelé by měli rozhodovat, měli by si ze svého středu vybírat radu města a starostu. Jsou to lidé, kteří dostávají peníze za to, že rozhodují, že si shánějí informace, že si zakládají výbory a komise, které slouží jako poradní orgán.

Neměl jsem žádnou ilustračku z tohoto týdne, tak jsem do perexu dal fotku z mé další etapy Svatojakubské cesty. Já měl na sobě pět vrstev oblečení, ale otužilec ze Skryjí si jen tak vyběhl do půl těla. Třeba tím přivolal jaro.