Zajímavý nápad pro zvýšení návštěvnosti Špičáku. Zavřou kvůli EET úplně všichni? Proč mít prezidenta? Kus Svatojakubské cesty.
Pondělí
Musel jsem do knihovny, opět mi hrozilo, že se stanu finančním přispěvatelem. Raději jsem si tentokrát nic nepůjčoval. V knihkupectví jsem však neodolal novému románu Patrika Hartla. Jeho předchozí knihy jsem přečetl za pár dnů. Pokud uvažujete o dárku k Vánocům, pak rozhodně lepší je Malý pražský erotikon. Příběh dvou rodin bydlících vedle sebe v pražské čtvrti je více než jen kolotočem erotických eskapád. To o prvotině s názvem Prvok Šampón Tečka a Karel, kterou jsem dočetl o víkendu, bych si to netroufl napsat. Je to u mě trochu nezvyk, ale toho sexu tam bylo moc. O to více jsem zvědav na novotinu s názvem Okamžiky štěstí – dvojromán, který z jedné strany se čte z pohledu ženy a z druhé z pohledu muže. Ještě nevím, z které začnu.
Úterý
Ve škole jsme měli tradiční Studentský den. Byl smutný, protože do programu se zapojilo málo studentů i učitelů. Během dopoledne také vyplulo na povrch, že v parlamentu se chystá zákon zabraňující hanobení prezidenta, jeho autorem je navíc komunistická mlátička Zdeněk Ondráček.
A co funkci prezidenta raději zrušit?
Odpoledne jsem dokončoval rozhovor do seriálu Štafeta, musel jsem kvůli tomu do Nového Boru. Těšit se na něj můžete v pondělí, už je naprogramován.
Jirka Gottlieber mi poslal nabídku, jestli se nechci zúčastnit zájezdu regionálních novinářů do Evropského parlamentu v Bruselu. Napsal jsem koordinátorce, že bych měl o účast zájem, a ona mi večer napsala, ať jí pošlu fotku a číslo cestovního pasu. Docela se těším, že se do této instituce podívám, že se setkám s českými poslanci a samozřejmě, že si konečně najdu nějakou belgickou keš. Trochu se bojím své kritičnosti. Určitě všude uvidím, jak se plýtvá penězi, jak jsou poslanci odtržení od reality. Nejen z vděčnosti za tuto možnost napíšu do svého deníku HV pěkných pár řádků. Na pokoji ležet nemíním.
Středa
Pro někoho je tím hlavním Státním svátkem 28. říjen, pro jiného 8. (či spíše 9. květen), pro mě by to byl 17. listopad. Po zkušenostech z minulých let jsem se však rozhodl zmizet do lesů. A to přesto, že v Lípě se bude konat oslava tohoto svátku, které se určitě zúčastní řada se mnou spřízněných duší. Jen nevím, proč se této oslavě říká apolitická. Taková už z principu nemůže být. Zřejmě svého rozhodnutí budu litovat a i v lesích budu sledovat na mobilu informace z náměstí.
Čtvrtek
Původně jsem se chtěl s kolegou vydat na výpravu k pramenům Jizery, ale předpověď nebyla nejlepší, tak jsme raději vyrazili na dvě etapy Svatojakubské cesty. Začali jsme v Žitavě a přes Hrádek nad Nisou, Grabštejn a Bílý Kostel došli do Kryštofova Údolí. Přestože do adventu zbývá několik dnů, v cíli už to žilo Vánoci. Zaujaly dílny pro děti, stánky s cetkami i ve stodole čepované pivo z Krásné Studánky.
Potěšily i ceny ubytování. Konkurence zde asi dělá své, a tak jsme skončili v penzionu, kde noc v pokoji se sociálkou stála jen tři stovky. Přitom všude čisto, nábytek nový, ručník, mýdlo i osvěžovač k dispozici. Žádné další poplatky. Večeře vyšla na stovku, snídaně na polovic, točili mé oblíbené rohozecké, jedenáctku a třináctku.
Pátek
Další etapa nás zavedla až do Českého Dubu. Začátek skvělý, s mnoha výhledy do údolí. Konec trochu nuda – z velké části po silnici. V Dubu si všechny instituce vzaly volno, včetně Městského úřadu, muzea či knihovny, takže sehnat nějaké reprezentativní razítko do Credencialu problém.
Kdybych měl udělat nějaké top five těchto dvou dnů, pak by asi vypadalo následovně:
1. Kryštofovo Údolí (na Liberecku se těžko hledá adventní konkurence)
2. Objevená vyhlídka na kostel v Bílém Kostele, nevede k ní značka, byla mimo trasu, ale došli jsme k ní díky keši
3. Okolí Světlé – naučná stezka věnovaná Karolíně Světlé a dalším obroditelkám je skutečně reprezentativní
4. Pramen Rokytky – i ten jsme objevili díky keši, jinak je mimo turistické trasy
5. Stoupání na Černou horu od Kryštofova Údolí – zatím nejvyšší bod čtyř etap Svatojakubské cesty
Sobota a neděle
Pro změnu jsem se vypravil zdolávat další vrcholy Českého Středohoří, abych získal indicie ke keši s názvem Mount Everest. Počasí v sobotu, že by ani pověstného psa nevyhnal, přesto jsem vylezl nad Litoměřicemi na Varhošť a Holý vrch. Neděle byla už od svého půlnočního začátku takřka bez mraků, takže jsem se po ránu vypravil na Milešovku. Na vrcholu mlha. Alexander von Humboldt označil výhled z Milešovky za třetí nejkrásnější na světě. Já měl tentokrát smůlu, vidět zpočátku nebyla ani rozhledna. Od mé minulé návštěvy zde vznikla další hospoda. Podle cedulí však bude končit – prý kvůli EET. A já stále nechápu, proč EET tak vadí. Třeba se až sem pročte Zdeněk Ježák a vysvětlí mi to.
Na vrcholu mě zaujal čipovací systém – koupíte si čip a každou svou návštěvu nejvyšší hory Středohoří na něj zaznamenáte. Na stránkách http://milesovka365.cz/ pak můžete soutěžit s ostatními lezci a užívat si různých statistik. Podle místa bydliště je Česká Lípa na hezkém šestém místě. Ne, do téhle challenge už fakt nejdu. Ale přišlo mi to jako dobrý nápad třeba pro Špičák – kdyby teda pan Procházka dovolil.