1/2019

Pobaveně jsem si přečetl zápis z třetího zasedání našich zastupitelů. Je to opravdu jako ve škole.

Zase si někteří sedli, jak se jim chtělo. Romana žatecká podle zápisu prohlásila, že jako volená orgánka nepodléhá tomu, co rozhodne sekretářka. Jitka Volfová, starostka města opětovně poprosila, aby si všichni přesedli na svá místa.

Juraj Raninec: "Nevím, proč se již druhé zastupitelstvo dělá taková komedie se zasedacím pořádkem. Všichni sedí, jak sedí, není důvod sedět jinak."

Ze zápisu není zřejmé, jak se nakonec sedělo. Po této předehře složil slib nový zastupitel za SPD Ladislav Adam.

V rámci projednávání pravidel rozpočtového provizória jsme se dozvěděli, že v investičním fondu města bude po převodu částky z nuceného prodeje akcií z České spořitelny 236 475 436, 62 Kč.

Jitka Volfová označila za chybu, že minulé vedení do rozpočtu zaneslo všechny požadavky. Ve svém rozpočtu chce mít jen reálné investice. Její manžel k tomu dodal, že se návrh nového rozpočtu bude finalizovat první týden v lednu.

Při jednání o výborech Romana Žatecká připomněla, že se stále mluvilo o odbornosti členů výborů, a tak poprosila o informace, jak velkými odborníky jsou předsedové výborů Slaný, Málek a Růžička. Následně se k tomu všichni tři jmenovaní vyjádřili. Také šlo o to, že nikdo nechtěl Jaromíra Štrumfu ve výboru pro prodej a pronájem. Kdo někdy zažil chování pana Štrumfy, moc se tomu nediví.

O Mongolech

Myslím, že nejen pro mě, ale i pro řadu Českolipanů je jedním z hlavních komunálních témat příval cizinců do Lípy. Na jednu stranu mě otrávily výlevy primitivního rasismu pod facebookovým příspěvkem starostky, která přiznala, že se sešla s novým majitelem hotelu Merkur, do kterého se přes svátky nastěhovala asi stovka Indů (příspěvek je stejný jako odpověď na mou otázku ve staronové rubrice – zde). Na druhou stranu se zase až tak nedivím, že lidi mají strach, co s Lípou bude.

Já patřím k té menšině v tomto státě, která si myslí, že cizinci nás mohou obohatit i jinak než zavlečením nemocí a zvýšením kriminality. Více mi vadí, za jakých okolností se sem tito lidé přivážejí. Někdo vydělá peníze na tom, že je doveze, sežene jim víza, další na tom, že vytvoří primitivní ubytovnu, a konečný otrokář na jejich práci. Kapitalismus v té nejdrsnější podobě. Ti lidé jsou vytržení od rodiny, hození do úplně neznámého kulturního a jazykového prostředí. Jejich smyslem života je poslat domů co nejvíce vydělaných peněz a nějak to tady přežít. Nikdo z toho řetězce se nesnaží je aspoň minimálně začlenit do společnosti. Teda někdo jo. Třeba Květa Menclová, která nyní pracuje pro město, se je o vánočních svátcích chystala provádět po městě. Nakonec z toho kvůli jejich pozdnímu příjezdu sešlo.

Shodou okolností jsem strávil oslavu Nového roku s asi čtyřicítkou Mongolů. Prostě jsem sešel z kopců Českého Středohoří, chystal se přespat v Úštěku a skončil na tancovačce v hotelu Racek. Když bych si dělal top five z celé akce, tak mě právě Mongolové bavili nejvíc. Měli pomalý rozjezd, nedělali bordel, fascinovaly mě vztahy v jejich rodinách. Samozřejmě problémem bylo, že pořádně česky hovořily jen dvě ženský. Nakonec jsme tancovali v kroužku, kterému jsem říkal RVHP, protože druhou nejpočetnější skupinou byli Sasové.

Možná lidem nejvíc vadí, že Mongolové tvoří ještě semknutější komunitu než Vietnamci. A bylo to tak vždy - když už jsem narazil na to RVHP. Těsně před revolucí jsem se dvakrát zúčastnil dlouhodobější akce, na které byli účastníci z celého socialistického bloku. Byl jsem mladý, svobodný a poměr mezi muži a ženami byl asi tak 4 ku 96. Prostě jsme si my čtyři jediní chlapi udělali tabulku a vyhodnocovali jsme přátelské vztahy se soudružkami. Měli jsme různé koeficienty, přičemž za kamarádství s Češkou byl koeficient jedna. A nejvyšší koeficient měly právě Mongolky. Do jejich komunity se prakticky nedalo dostat.

V diskusích mi přijde, že Mongolové vadí nejvíce. Když nepočítám muslimy, kteří do České Lípy zatím ve větším počtu nedorazili. Samozřejmě je to také tím, že momentálně jich je tu nejvíc. Ale oni tu často mají rodiny. Chovají se úplně stejně jako Češi. Jen jinak vypadají. Jasně, jsou družnější, takže občas obsadí hospodu a baví se.

Už jich několik i učím. To znamená, že jejich děti se dokázaly velmi rychle adaptovat, když se dostávají na gymnázium. Problémy s nimi nejsou. Manželka jich učí ještě více, dokonce jezdí s jejím turistickým kroužkem na výlety po okolí.

Jsem se zase rozkecal. Shrnutí – vadí mi primitivní rasismus založený na dojmech. Ale vadí mi i to, že stovky cizinců se sem vozí jen coby námezdní síla bez jakékoliv další snahy o začlenění.

Něco z cest

Na přelomu roku jsem dokončil plnění výzvy, která mě donutila vylézt na několik vrcholů Českého Středohoří – jmenuje se Mount Everest Českého Středohoří.

30. prosince jsem byl na Kalichu a Ostrém, na Silvestra na Milé, Pařezu a Vrchovině. A vše jsem završil Sedlem a závěrečným kopcem, jehož jméno nemohu prozradit. Nabízím jen pár ilustračních fotek. 

Radobýl od Lovosic

Skoro západ Slunce z Vrchoviny

Výhled z Milé, vzadu Raná

Výhled z Oltáříku

Začíná sněžit na Sedle