Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem...
Zas nemám koho volit? Jen výmluva a racionalizace občanské pasivity. Jde přece o to, v jaké zemi budeme dalších několik let žít. Typický ne-volič si pak po hospodách stěžuje na poměry, které – prý? – nemůže nijak ovlivnit. Může! Kdo zůstane doma, jen posílí výsledky extrémistů i těch „ostatních“, které by v čele státu nechtěl.
Nejdřív trochu statistiky: Volební účet si založilo 31 stran a hnutí, v našem kraji jich kandiduje 24. Vylosovaná čísla 5, 6, 11, 16, 17, 18 a 31 v obálkách MěÚ nenajdete. Nevadí. Slyšeli jste někdy třeba o stranách- raději ale nebudu ani naznačovat, protože parlamentní agitace není v radničních zpravodajích povolena. Tři jiné strany nedokázaly v rámci kraje získat ani 17 aktivistů (= maximální možný počet) a nabízejí jen neúplný seznam. To se vážně chtějí podílet na řízení státu? Jak by sestavovali vládu?
Zastoupení Českolipanů? Milan Bárta v denících č. 34-36 v i-novinách nabídl regionální analýzu kandidátek včetně povzdechnutí, že v současném parlamentu pochází z Českolipska jen jeden poslanec.Ano, jistě je výhoda znát minulost a morální integritu kandidáta z komunální politiky. Rozhodně by to však nemělo být hlavní, natož jediné kritérium. Parlament řeší celostátní problémy a nemá se chovat jako lobby baráčníků.
Všeci kradnú – souhlasíte? Zkuste si tedy jen tak pro sebe vyjmenovat aktivní politiky-zloděje. Máte 5 jmen? O pár víc? Ale známých politiků jsou stovky, na radnicích další tisíce. Jedinec, který podlehne pokušení, se může objevit v kterékoli straně. Rozhodující je, že zdravě fungující organizace ho rychle donutí složit funkci a rozhodně si ho nenapíše na kandidátku.
Co patří do koše: I zákazník prý propadá panice, má-li si vybrat z příliš početné nabídky zboží. Proto vyhodíme bizarní subjekty, o kterých jsme nikdy neslyšeli (a po volbách už zase neuslyšíme). Nejspíš chtějí jen dosáhnout na státní příspěvek, při dosažení 1,5 % je to stovka za každý hlas. Když vyloučíme taky extrémisty a tři kandidátky s neúplnou nabídkou (zmínka ve druhém odstavci), zbývá jen asi třetina lístků.
Volební programy: Občas se medituje o krizi demokracie a o volbě „menšího zla“. Nesouhlasím. Co chceme, to je vždycky důležitější než to, co nechceme. Zásadní témata pro každého občana jsou daně a odvody, zdravotnictví, školství, důchodová reforma a zahraniční orientace, tedy vztah k EU a NATO. Podle svého přesvědčení si mezi nimi vybíráme napravo, nalevo, nebo ve středu. (Někteří populisti si vystačí s jediným sloganem a dají si ho třeba i do názvu. Proti čemu budou bojovat za rok nebo za pět let?)
Konečná volba: Pokud jste postupovali jako já, zbyly vám jen dva tři volební lístky. Uplatňuje strana demokratické principy a nezametá průšvihy pod koberec (viz čtvrtý odstavec)? Jsou navrhovaní poslanci důvěryhodní? Pokud se chystáte i kroužkovat: máte mezi nimi své favority? Důležitým kritériem je i tzv. koaliční potenciál a schopnost vyjednat kompromisy: nikdo neprosadí svůj program bez podpory ostatních. Bojovníci proti všem a všemu sami sebe předem odsuzují do opozice bez vlivu na věci veřejné. Přeji nám všem občanskou rozvahu a šťastnou ruku. Jak budeme úspěšní, ukáže už povolební vyjednávání vítězů.
Ještě jednou Winston Churchill (a na rozdíl od sporného úvodního je tento výrok autentický): V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.
(vyšlo v říjnovém Novoborském měsíčníku)