Po nočním návratu z Chorvatska se pouštím do deníku s několikahodinovým zpožděním. A přestože jsem trochu vychladnul, chci se dále věnovat své kauze z minulého týdne (zde), tj. cestování vlakem.
Českým Mount Everestem by se s jistou dávkou nadsázky mohl nazývat vrch Ralsko, jenž se vypíná poblíž Mimoně. Podobně jako na himálajskou osmitisícovku, i na tento kopec není výstup zrovna snadný a vyžaduje patřičnou fyzičku.
Ustanovil jsem si nový rekord na trase Česká Lípa – Turnov. Tentokrát ne autem (ten je hodina dvacet), ale vlakem. Připomínám, že vzdušnou čárou je to 52 km, po železnici 85 km.
Chtěl jsem si zase chvíli hrát na politického komentátora a objevit nějaké nové informace o kandidátech krajských voleb. Zajímalo mě třeba, jestli už sázkové kanceláře začínají vypisovat kurzy na výsledky. Je však ještě brzy.
Když mi Iva Bufková v nedávném rozhovoru (zde) prozradila, kdo všechno prošel Divadelním klubem mladých, rozhodl jsem se aspoň některé z nich kontaktovat a zjistit nejen, kam se ubírala jejich umělecká kariéra, ale i jak na své začátky v České Lípě vzpomínají.
Když se respondentů ptám, koho by chtěli v dalším díle Štafety, padá jméno Ivy Bufkové poměrně často. Zejména z českolipských uměleckých kruhů. A to navzdory faktu, že vystudovala přírodovědný obor. Divadelní klub mladých při Obchodní akademii založila její maminka a ona trpělivě na českolipská jeviště přivádí další a další divadelní nadšence.