Vladimír Novák
"Já hned ráno do lesa jsem na něj šel.
Celou cestou těžké finty na něj vymýšlel.
Když už se mi z téhle nudy málem chtělo spát,
tu uzřel jsem tygra před sebou stát.
Ref.
Jé tygr, jé.é.é.é tygr, toho musím mít.
Do klece chytit a ochočit.
Ráno jsem se probudil, mokrej jako myš.
Povídám si, hochu, to si za uši zapiš.
Až zas na lov tygra budeš chtít se dát,
to si raděj o tom tygru nechej zdát."
To je poprvé, co si některý z pamětníků vzpomněl na text písně, která v šedesátých letech rozpalovala naše babičky či maminky. Jde o dvě sloky z písně Tygr, kterou skupina Kentaur v době své největší slávy hrála až třikrát za večer.
Už jsem si zvykl, že každý další díl seriálu o českolipském undergroundu vyprovokuje někoho dalšího k reakci. Tentokrát se mi po rozhovoru s Václavem Vinšem ozval Vladimír Novák.
Páteční podvečer jsme v "mé úřadovně" v Luxoru zahájili vzájemným oťukáváním, během něhož jsme zjistili, že máme společného koníčka - myslivost. Záhy jsme se však ponořili do šedesátých let. Zhruba v roce 1960, když chodil do sedmé či osmé třídy, dostal Vladimír Novák svou první kytaru - španělku a začal se na ni učit hrát u pana Baumgartnera. Když byl v deváté třídě a měl pocit, že už na kytaru něco umí, začal s kamarádem Borisem Čeredou napodobovat opravdické muzikanty.
"Chodili jsme po městě jako pistolníci. Měli jsme kytary v pouzdrech a připadali jsme si děsně důležitý. Jednou jsme jeli s bráchou na loďce od plovárny k jezu a na zídce v místech, kde je dnes ČSOB, seděli dva kluci s kytarami a hráli písničku od Beatles. Tak jsem se seznámil s Karlem Vievegem a Vencou Vinšem," zavzpomínal na své začátky ve skupině Kentaur.
Základnou se jim stal klub Tatra, kde bylo potřebné zázemí, mikrofony, zesilovače a ... teplo. Zpočátku bylo vše hrozně živelné. I na zkoušky chodilo hodně lidí a podle slov Vladimíra Nováka se často řešilo všechno možné, jen ne muzika. "To furt nějaká brečela, tak jsme se dohodli, že zkoušky budou pro veřejnost uzavřené."
Posunuli jsme se do let 1964 - 1965. Kentaur začal hrát o přestávkách během plesů, na nichž byl hlavní kapelou Rytmus pod vedením Zdeňka Hůly a Rudolfa Nerada. Později měli už vlastní čaje v dnešním Arbesu. Bavit lidi pět hodin hudbou vyžadovalo mít už slušný repertoár.
"S výběrem muziky nám hodně pomáhala Anna Masopustová. Její rodiče byli pracovně v zahraničí, uměla slušně angličtinu, a tak sháněla gramofonové desky a hlavně foneticky přepisovala anglické texty. My jsme jí teda neříkali Aničko, pro nás to byla Ádua podle toho filmu Adua a její družky..." poznamenal Vladimír Novák a já se až doma podíval, co to vlastně bylo za film. Jde o italské drama Antonia Pietrangeliho z roku 1960, které líčí osud několika prostitutek poté, co italská vláda zrušila nevěstince. Muselo to být rozkošné děvče…
S odchodem Václava Vinše na vojnu a Karla Vievega na školu do Košic se Kentaur rozpadl. Vladimír Novák začal zkoušet v podkroví domu naproti dnešní hospodě U Sršně. "Bydlel tam můj kamarád Ota Bittner, ten hrál na basovou kytaru. Přibrali jsme ještě Karla Sekeru a myslím, že i Slávka Doležala, to ale nevím přesně. Ani nevím, kdo nám tenkrát bubnoval," popsal Vladimír Novák vznik skupiny, které se podle místa zkušebny začalo říkat Podkrovníci.
S tímto uskupením se účastnili přehlídek s názvem Houpačka, které byly organizovány v Luxoru. Šlo o kopii rozhlasového pořadu, v němž posluchači hlasovali, která písnička má vypadnout.
"My hráli především skladby Petra Nováka. S Povídej jsme vítězili několik týdnů."
S Petrem Novákem je spojena i další zajímavá příhoda. Jako vycházející hvězda vystoupil v klubu Lukostřelec a později dělal v hotelu Merkur dokonce čaje. V té době se o Lípě říkalo, že prý je po Praze pupkem českého bigbítového světa. Bohužel Petr Novák se kromě hudby proslavil i svým vztahem k alkoholu. Jednou během vystoupení v Merkuru slezl z pódia a jednomu místnímu vypil pivo. Odměnou mu byla rána pěstí. Čaje ihned skončily. Potom už v Lípě, pokud je Vladimíru Novákovi známo, nikdy nehrál.
V roce 1969 odešel na vojnu i Vladimír Novák. Tam sice ještě chvíli doufal, že se k muzice vrátí. Kytaru schovával i v době, kdy založil rodinu. Jednou však přišel z práce a zjistil, že jeho „Jolaně“ děti zlomily krk. Tak ji vyhodil a dal se na myslivost.
Vladimír Novák (1948), kytara, zpěv ve skupinách Kentaur a Podkrovníci.