Studentlajf: Jak jsem utekla do Dánska & nepřestávala se divit

Verze pro tisk |

Drazí čtenáři, po delší odmlce vás opět vítám u nového dílu Studentlajfu. Musím hned říct, že odmlka nebyla z toho důvodu, že by se nic nedělo, ale naopak z toho, že se toho dělo až moc. Všude.

A jelikož jsem potřebovala restart jako sůl, zachovala jsem se podle hesla „kdo uteče, vyhraje“, sbalila si kufříček a zdrhla do Dánska. Letadlem. Poprvé. A sama.
Když jsem se do letadla přes všechny ty detektory kovu, kterými musíte projít, konečně dostala, připadala jsem si jako šťastný blázen. Už jsem byla konečně tam. Po tom všem. Už jenom hodinu budu lítat pár kilometrů nad zemí a přesunu se straaašně daleko od všech starostí. Než jsem nasedla do letadla, vstávala jsem ve 2:30 ráno, měla jsem dost pravděpodobně brutální nadváhu zavazadla, které si u kontroly nevšimli, a co se týče mojí cílové destinace - Kodaně, byla jsem doma vždy tak vyčerpaná, že jsem si řekla, že se přece můžu nechat překvapit, hodila nohy nahoru a nic si o ní nehledala. A najednou to bylo všechno pryč. Všemu tomuhle jsem doslova uletěla.

Proč právě Kodaň? Do Kodaně starostem před lety uletěla moje kamarádka. Studuje tam, má tam byt, přítele a morčata a vypadala moc šťastně. Krásně se o mě celou dobu starala, měla se mnou největší trpělivost a přesně věděla, kudy mě má ve městě protáhnout, abych cítila návaly dánské Hygge!

I kdybyste zrovna vy v Kodani nikoho neznali, jednou se tam rozhodně jeďte podívat. Není to vůbec daleko a není to vůbec marné! Upřímně, vždy jsem takové aktivity jako roční studium v zahraničí na Erasmu viděla jako něco, co můžu klidně vynechat, protože jsem si nikdy nedokázala představit, že bych našla zemi, ve které bych ten rok vydržela. Odsud mě z Erasmu budou dostávat násilím, to vám říkám!
Jelikož se nenacházíme na žádném cestovatelském blogu, nebudu vám tu doporučovat nejkrásnější hrady a nejdražší restaurace protože si to můžete jednoduše najít na internetu. To, co bych vám chtěla nyní sdělit, jsou důvody, proč mě Dáni tak konsternovali, a co dělají třeba jinak než my.

 Maličkosti, co vás překvapí


Všude se dostanete na kole. Kola mají vlastní jízdní pruhy, vlastní semafory, mají v silničním provozu přednost před auty a všude po Kodani se nachází stanice, kde si lze za měsíční poplatek kolo pronajímat. Dává to rozum, Dánsko je jedna velká placka, a navíc se snaží být co nejvíc eko.


                                                          
Na většině míst neexistuje rozdělení toalet podle pohlaví. Kluci prostě chodí s holkama a holky s klukama. Nevidím na tom však vůbec nic špatného, redukují se tím situace ala „fronta sta žen na ženských toaletách a prázdný pánský záchod“ a navíc si na záchodě můžete povídat s kámošem.

Všichni se usmívají. Ale jen, dokud nezaleze sluníčko. Dáni celoročně trpí akutním nedostatkem slunečního záření. Dokonce staví pouze nízké budovy, aby jejich vymodlenému sluníčku vůbec nic nebránilo. To byste je měli vidět, když jednou za čas zasvítí! Jsou jako znovuzrození.

Dáni berou kuchyň jako srdce domova a koupelnu jako nezbytnou nutnost. Jako nejšťastnější národ na světě musí samozřejmě vhodně a hodně jíst, takže si pečlivě vymazlí svou kuchyň. Na koupelnu potom nejspíše nezbývá energie a prostředky, a proto ve spoustě dánských domácností naleznete koupelnu, kde je pouze umyvadlo, záchod a na to umyvadlo je zároveň namontovaná sprcha. Tadá!

Dávat diškrece je neslušné. Diškrece jsou v Čechách brány jako prostředek, kterým můžete vyjádřit svou spokojenost se servisem, v Dánsku a celé Skandinávii jsou však velkým faux-pas. Pro tamější obsluhu je to známka toho, že si myslíte, že je chudá a že vy jí musíte přilepšit.

Stejně jako v Čechách zde platí plošný zákaz kouření. Většině lidí je to ale jedno a kuřáky jsem viděla jak v hospodách, tak například na platformách u vlaků a v přístřešcích na zastávkách.
V naprosté většině dveří jde otočit klíči jen do půlky. Když otočíte do půlky, tak jsou dveře zamčené. Nikdy nezažijete spokojený pocit lupnutí v zámku a na většině toalet se budete cítit naprosto odemčeně, to vám říkám.

Kodaňská galerie Glyptotheket je celá posetá hákovými kříži. Než však začnete hystericky pištět jako já, nechte si to vysvětlit! Zdejší královská rodina si svastiku přivezla v době kolonialismu jako symbol lásky a míru a udělala z ní stropy, podlahy a logo pivovaru Carlsberg. To, co se s ní potom stalo, je na další diskuse.


                                                       
Tak co, kdo má teď za starostmi utéct právě do Dánska?


Pája Kašparová

Nahoru