"Snažili jsme se vymudrovat nejkrásnější státní zřízení, které by zaručilo, že správu státu... povedou jen lidé, kteří mají bystré hlavy, dobrá srdce a čisté ruce.“ Dvacetistránková brožura například uvádí sedm požadavků pro kandidáty do senátu ČSR: doporučení starosty obce a deseti spoluobčanů – podrobný životopis – politický program – znalost dvou cizích jazyků – odborná a všeobecná zkouška vědomostí – IQ na úrovni horních 5 % populace – lékařské vysvědčení internisty, resp. neurologa.
Po šoku z většiny televizní i rozhlasové agitace stran vím přesně, co si teď myslíte... Nejvíc mě mrzelo, když ve výroční den atentátu na Heydricha věnovaly noviny tolik pozornosti létajícím vejcím, místo aby zveřejnily jména tří stovek hrdinů, kteří za pomoc parašutistům zaplatili životem.
„K volbám do Evropského parlamentu nejdu,“ prohlásily dvě vysokoškolačky z Liberce v minianketě MFD minulé pondělí. Jiní nevoliči mluví o svém znechucení malou českou politikou a o výnosných bruselských trafikách pro kandidáty. Chyba! Většinu národní legislativy už dnes iniciuje Evropský parlament a jeho význam roste. Pasivní občané jen uvolní pole disciplinovaným voličům stran, jejichž úspěšnost roste s klesající účastí ve volbách. A pak se budou divit, kdo nás v Evropě reprezentuje. Jiný účastník ankety se chystal prostudovat programy (všech?) kandidujících stran. To je zbytečné, předvedu racionálnější postup.
V obálce jsme dostali 33 hlasovacích lístků. Jen některé strany využily možnost do 22 přidělených „českých“ křesel navrhnout až o 1/3 vyšší počet kandidátů (29), abychom si mohli vybrat. Nejdřív jsem vyřadil pidistrany, které nesehnaly ani deset důstojných reprezentantů. Dva páni inženýři jsou dokonce na lístcích sami – kdyby z jakýchkoli důvodů museli odstoupit, zůstane křeslo do konce období neobsazeno! Vyřazuji extremisty, kteří mají problémy s dodržováním zákonů. Podezřelé spolky, které vznikly teprve nedávno, nebo které jsou v každých volbách notoricky neúspěšné. Levicové populisty, protože jim nevadí zadlužená budoucnost našich vnuků.
Lisabonská smlouva v pravidlech hlasování pro 27 států zvyšuje kritérium počtu států z 50 na 55 % (tj. 15 států) a kritérium počtu obyvatel z 62 na 65 % (skoro 2/3). Tahle novinka „poškodí“ všechny členské státy úplně stejně, protože posiluje nutnost vyjednávání při hledání shody. Naopak umožní rychlejší reakci v situacích, kdy Evropa jako celek musí jednat okamžitě. Popuzují mě euroskeptici, kteří se pasují na jediné spravedlivé a vidí hrozbu v tom, co srovnatelně velké státy – Belgie, Portugalsko, Maďarsko i Řecko – už bez problémů schválily, stejně jako řada těch ještě menších!
Analogie k zamyšlení: kdyby měl každý místní zastupitel právo veta, mohlo by vedení města operativně rozhodovat? Proto vyřazuji všechny populisty, kteří se ohánějí absurdní mantrou „národních zájmů“ a zbytečně straší Evropou.
Měli by nás reprezentovat politici, kteří dokážou aktivně pracovat pro důstojnou a respektovanou pozici naší země v EU, místo aby naše domácí průšvihy sváděli na Brusel. V předposledním kole vyřadím lístky, na kterých jsou jen neznámí kandidáti. Když na sebe doma nijak neupozornili, sotva mohou zazářit v Evropě.
Nakonec vyřadím parlamentní strany, které také v poslední době neoslňují a mají snad dost vlastních voličů. Zbývají poslední dva hlasovací lístky – další členové rodiny kupodivu došli vlastní metodou k shodnému výsledku. Konečné rozhodnutí už bude snadné...
Jan Tichý, Nový Bor