Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení. Tři českolipští dobrodruzi - Filip, Linda a malý maňásek Pepa - na své misi v Mexiku, kde vyučují tamější obyvatele angličtině. Jak pokračuje jejich putování?
Padesátitisícová Papantla je známá jako centrum totonacké kultury, ale před Totonaky v této oblasti dominovali ještě Olmekové a Huastekové. Přibližně čtvrtina zdejší populace stále ještě mluví původním indiánským jazykem a mnoho z nich nosí tradiční kroje. Většinou se jedná o venkovské obyvatelstvo, ale nezřídka na osobu v typickém bílém úboru narazíte i v centru města, kam venkované dojíždí prodávat své výrobky a výpěstky. Na podobnou kulturní bombu už ve větších mexických městech spíš nenarazíte.
Centrum města
Úplně nejvyhlášenější atrakcí Papantly jsou ale tzv. Voladores, neboli Letci. Tento pradávný rituál, kdy se odvážní muži vrhají střemhlav z 35m vysokého kůlu jištěni pouze úvazem v pase, byl v roce 2009 zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO. Tato atrakce si časem jistě zaslouží samostatný článek.
Voladores a dominanty města
Voladores, pohled zblízka
Přibližně dvacet minut od Papantly se nachází světoznámý pyramidový komplex El Tajín, který byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Toto místo s rozlohou přes 105 km čtverečních bylo obýváno přibližně od roku 5600 př. n. l. až do roku 1300 n. l. Po dalších pět století pak zůstalo ukryto v džungli a Španělé jej objevili až na konci 17.století. El Tajín je nejnavštěvovanější památkou celého Veracruzu a ročně jej navštíví přes 650.000 turistů z celého světa.
El Tajín
I to byl důvod, proč nám Imelda doporučila právě toto místo. Angličtina je zde logicky potřeba jako sůl. Město navíc již několik let usiluje o zařazení na oficiální seznam nejvyhlášenějších mexických destinací. Titulem "pueblo mágico" (magické město) se pyšní jak Bacalar, tak Coatepec, tedy místa, kde jsme již v rámci pilotního projektu United Vision působili. Radnice Papantly dělá vše pro to, aby v letošním roce byl tento důležitý titul konečně přidělen i jí.
Měsíc před ukončením pilotní fáze v Coatepecu a Jalcomulcu jsme proto s Imeldou vyrazili na otočku do pět hodin cesty vzdálené Papantly. Sešli jsme se se sympatickou Zelmou, Imeldinou kamarádkou, které jsme předeslali náš úmysl začít v jejím městě budovat další základnu United Vision. Dvaadvacetiletá absolventka studia mezinárodních vztahů nadšeně souhlasila s nápadem, aby se stala místní koordinátorkou Mujeres Productivas a půdu pro nás připravila.
Když jsme se po měsíci přesouvali do Papantly definitivně, doufali jsme v zajištěné ubytování a zorganizované studijní skupiny. Chtěli jsme s výukou začít co nejdříve, do návratu do Evropy zbývalo pouhých osm týdnů a během této doby bylo nutné místní obyvatele a politiky přesvědčit o dlouhodobé potřebnosti našeho projektu v jejich oblasti.
Bohužel, nejčerstvější zprávy nebyly zrovna povzbudivé. Během měsíční propagace výukových kurzů se Zelmě přihlásilo pouhopouhých 5 studentů. A navzdory značnému úsilí se nepodařilo sehnat ani skromné ubytování s internetem. Po počáteční euforii tak přišlo vystřízlivění a nutnost narychlo zformulovat záložní plán. Pokud bude situace neřešitelná, budeme se muset vrátit a pokračovat ve výuce v Coatepecu a Jalcomulcu.
Do Papantly jsme tak v pondělí ráno odjížděli se smíšenými pocity. Imelda navrhla, že s námi v novém místě zůstane první dva dny a že se společně pokusíme studenty sehnat. O tom, kde první dvě noci složíme hlavu, neměl nikdo z nás ani ponětí.
A boj o přežití mohl začít...
A jak to nakonec v Papantle dopadlo? Přijďte si zbytek příběhu poslechnout na páteční besedu (7. září), která se uskuteční v Centru textilního tisku na Vodním hradě Lipý v České Lípě. Začínáme v 18h a kromě Lindy, Filipa a Pepy se můžete těšit i na mnoho dalšího... Vstupné je zdarma.
TEACH - LEARN - CREATE