Z posledních čtyř Vánoc jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Začátkem prosince přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém Betlému jako Josef a Marie. Tři českolipští dobrodruzi - Filip, Linda a malý maňásek Pepa - na své misi v Mexiku, kde vyučují tamější obyvatele angličtině. Jak pokračuje jejich putování?
Vše začalo, když nás Imelda poprvé představila své mamince. Ta se do nás okamžitě zamilovala a když její druhá dcera América začala připravovat vánoční alegorický průvod městem, neváhala zasáhnout." Ať Marii s Josefem sehrají naši čeští přátelé! Ušijeme jim kostýmy a budou k nerozeznání od originálu. Celé město na to bude ještě dlouho vzpomínat".
Průchod krásným centrem Coatepecu
Imelda se zpočátku ostýchala, nakonec si ale dodala odvahy a nápad nám tlumočila. K jejímu překvapení jsme neprotestovali, a tak se mohlo začít s přípravami. Nejprve bylo nutné vzít míry. Do kostýmů se osobně pustila věčně rozzářená Imeldina maminka, silně nábožensky založený člověk.
Osmnáctého prosince to mělo vypuknout. América pracuje v rádiu, z živého vysílání nás zdravila již několikrát, a právě stanice YO FM 103.3 celý alegorický průvod zaštiťovala. Pronajali náklaďák s návěsem, který patřičně vyzdobili. Dcera Carlose, bratra Imeldy a mého studenta, nakreslila dekorace. Zbytek rodiny pomáhal s osvětlením, kostýmy, ztvárňováním ostatních postav. Týmová práce. Akci s naší účastí nakonec požehnala i osoba nejdůležitější, otec "Jimmy".
América nás zdraví z rádia
Zatímco v kostele na Coatepeckém náměstí vrcholila nedělní mše, naši přátelé nás u vedlejšího vstupu navlékali do kostýmů. Padly nám jako ulité. Imeldina maminka byla v sedmém nebi. Vyhoupli jsme se na vyzdobený návěs a spolu s ostatními účinkujícími čekali, až odbije devátá hodina večerní a my se vydáme na několika kilometrový průjezd centrem města. Zhruba hodinové čekání jsme si zpestřili pěveckou soutěží.
Imeldina neteř v kostýmu anděla zapěla mexickou hymnu a lidé na chodníku se začali otáčet. A pak na zaplněném náměstí v Coatepecu, v uvolněné předvánoční atmosféře, zazněla z úst Lindy píseň nejkrásnější. Dojem podtrhoval neuvěřitelně povedený kostým. Panna Marie zpívala českou hymnu v jedné z nejkatoličtějších zemí světa a mně běhal mráz po zádech. Díval jsem se na zpívající Marii, na lidi na chodnících a nechával jsem se dojmout. Ochota dobrovolničit v zemi třetího světa se nám bohatě vyplácela dalším jedinečným zážitkem.
Když se celý průvod dal konečně do pohybu, s hrůzou jsme zjistili, že nám přestal fungovat fotoaparát. Právě ve chvíli, kdy jsme se chystali natočením videa navždy zvěčnit ten úžasný moment, kdy jsme byli, naprosto nezaslouženě, hvězdami mexického průvodu, kdy se k nám přidávaly desítky, možná stovky náhodných kolemjdoucích. Projížděli jsme zaplněnými ulicemi Coatepecu a América do mikrofonu vykřikovala vánoční hesla a poselství. Na důležitosti nám přidávala přítomnost policejního doprovodu a vláček pro turisty s Mickey Mousem a Santa Clausem, který nám dělal předvoj.
Lidé nám mávali, někteří zdrženlivě, jiní bez zábran. Mnozí na živý, nasvícený Betlém zprvu pohlíželi rezervovaně, když ale jejich zraky spočinuly na bílých představitelých Marie a Josefa, začali zběsile strkat do svých přátel a hystericky ukazovat naším směrem.
Zhruba v půlce trasy se k nám připojily dvě postarší ženy. Pochodovaly těsně vedle návěsu a jejich tváře zářily štěstím. Nepřestávaly nám mávat. Když jsme projeli celé centrum města a dorazili zpět před kostel, přišly za Imeldou s prosbou, zda by si na nás mohly sáhnout. Bylo jim vyhověno.
A tak celá akce skončila happy endem. Organizátoři byli nadšeni, jednalo se o první ročník, který se podařilo skutečně zrealizovat a ohlas byl obrovský. Nám s Lindou lidé gratulovali a děkovali ještě při několika dalších návštěvách Coatepecu. A nebyl by to Imeldin kamarád Hector, aby nás znovu nezviditelnil v místních novinách ...
Vánoce tak začínaly slibně. Problémy ale měly teprve přijít ...
TEACH - LEARN - CREATE