Pane Lomiči, asi nejvíce je vaší straně vyčítána demagogie. Když to hodně zjednoduším, tak se voliči bojí, že po nich budete chtít návrat zpět na stromy. Je to pravda?
S vážně míněnou a zdůvodněnou výčitkou demagogie jsem se již dlouho nesetkal. V poslední době jsem spíše konfrontován s opačnými názory, kdy je Straně zelených vyčítána ochota ke kompromisům. Nevím, co znamená návrat zpět na stromy. Já na stromy lezu docela rád – nejčastěji na krásnou starou třešeň, když se dobře urodí. Moje pětiletá dcera však na stromech stráví většinu svého času na zahradě. Pokud by tedy návrat zpět na stromy znamenal návrat do dětství a jeho bezprostřednosti, bezelstnosti a důvěry, pak ano.
Myslíte si, že je vaše politika realistická?
Realistická je podle mého názoru taková politika, která vhodným a přijatelným způsobem reaguje na palčivé problémy doby. Program Strany zelených za realistický a realizovatelný považuji nejen já, ale i naši voliči, kteří nám v posledních volbách, tedy ve volbách do sněmovny, dali v České Lípě téměř 11 procent hlasů.
Osobně si myslím, že kdyby ho lidé považovali za realizovatelný, bylo by těch procent třikrát více. Proč si myslíte, že se lidé nejen u nás, ale i jinde v Evropě, bojí dát Zeleným hlas?
Program Strany zelených je velmi moderní a v současné době tvoří alternativu k převládající „filosofii“ pravice i levice, totiž představy nekonečného růstu za každou cenu, utopistické představě, že všichni obyvatelé planety budou moci stále více konzumovat a ničit přírodní zdroje, aniž by to někdy skončilo. Iluze vlády trhu a trvalého růstu co do kvantity zavírá oči jejím vyznavačům, kteří nevidí její negativní důsledky v podobě vysoké nezaměstnanosti, stále se zvyšující závislosti chudších zemí na bohatých a paradoxně snižující se kvality života z hlediska šíře celého jejího spektra. Zelení totiž kvalitu života neměří jen podle měsíčního příjmu nebo ceny nového auta, ale například i podle kvality potravin, které každý den jíme, podle vzduchu, který dýcháme, podle zachovalé, krásné a čisté krajiny, v níž žijeme a kterou můžeme volně procházet. Pravda je, že pro Zelené není nejvyšší hodnotou množství vyrobené šedé litiny ani nejvyšší HDP. Zelení si na rozdíl od současného politického spektra všímají také odvrácené strany rostoucího blahobytu. V mnoha lidech to však vyvolává mylnou představu, kterou velké politické strany usilovně podporují z obavy, aby jim Zelení do ničeho nemluvili, že Strana zelených po nich bude chtít jenom to, aby se zásadním způsobem ve svém konzumování omezili, a že tak budou chudí.
Nebojíte se, že do zastupitelstva vejdou dva, tři Zelení a v podstatě se stanou dalšími přisluhovači místní ODS?
Tak toho se opravdu nebojíme. Většina našich kandidátů toho už má docela dost za sebou, takže se zastrašit nebo koupit nedají. Jsou to čestní a poctiví lidé. Pokud již ale mluvíte o strachu, není projevem strachu současného vedení radnice snížení počtu zastupitelů města s bezmála 40 tisíci obyvateli, směšně zdůvodňovaného tím, že se jich víc do jednací místnosti nevejde, na pouhých 25? Vždyť i například Varnsdorf, který má 16,5 tisíce obyvatel, bude volit 21 zastupitelů… Navíc jsme už zjistili, že na volitelných místech různých kandidátek jsou lidé ekologicky citliví, s nimiž by se dalo spolupracovat napříč stranami.
Nemyslíte si, že se snížení počtu zastupitelů může obrátit stejně tak i proti ODS či jiným stranám, které tento krok podpořily?
Takové opatření se jistě může obrátit i proti ODS (budou mít třeba o jednoho zastupitele méně, než mohli mít), ale některé menší strany se třeba do ZM nedostanou vůbec. Všechna taková omezení, ať v ZM či třeba v parlamentu, se vždy obrátí proti menším stranám. Proto se také dělají. Myslím si, že jde o to zachovat zdání demokracie a přitom demokracii co možná omezit. Zároveň to naznačuje, na co by se lidé s upřímným demokratickým přesvědčením měli zaměřit, za co bojovat, abychom tu nakonec místo demokracie neměli demokraturu, pouhou parodii na demokracii.
Budete chtít otevřít nějaké starší kauzy?
Šťourat se v minulosti nemá valného smyslu, ale některé záležitosti, které současné vedení města považuje za uzavřené, by se určitě otevřít měly. Například pokusit se znovu zpřístupnit rozhlednu na Špičáku.
Jak byste si postup v případě rozhledny představovali? Přece jen je to dnes soukromý majetek, který vynáší svému majiteli nemalé peníze.
V tom, že se v případě rozhledny jedná o majetek soukromý, zas až tak veliký rozpor nevidím. Mnozí soukromí vlastníci se ke svému majetku, který má nějakou kulturní hodnotu, chovají lépe než stát. Nevidím žádný důvod, proč by soukromý vlastník rozhledny na ni nemohl pouštět lidi. Možná s ním dosud nikdo nejednal, možná se s ním nijak nepokusil dohodnout. Já se spíše domnívám, že skutečnost, že ve městě máme skvělou rozhlednu, na kterou nikdo nesmí, je našim současným zastupitelům úplně ukradená, jako ostatně celá řada jiných věcí.
Zelení údajně podávali majetková přiznání. Jak tento akt vypadal?
Máte zřejmě na mysli tzv. Etický kodex zastupitele. Jedním z 24 jeho bodů je i „Oznámení o činnostech, příjmech a nemovitém majetku“, které je povinen každý zastupitel za Stranu zelených odevzdat předsedovi kontrolního výboru vždy do konce září za předešlý kalendářní rok výkonu mandátu. Údaje souvisí s výkonem funkce zastupitele a umožňují kontrolu jeho zastupitelské činnosti.
Je poměrně reálné, že do zastupitelstva vstoupíte. Už se těšíte, že zasednete v jedné místnosti s Janem Stejskalem, kterého jste několikrát napadl kvůli jeho minulosti? Umíte si představit spolupráci se současnou vládnoucí garniturou?
Jana Stejskala jsem nenapadl ani já, ani nikdo jiný ze Strany zelených. Základní organizace Strany zelených v České Lípě vyjádřila zdůvodněné znepokojení nad jeho volbou za druhého nejdůležitějšího politika čtyřicetitisícového města. Za touto svojí tiskovou zprávou si stojíme i nadále a názor na věc jsme nezměnili. Pokud nejdete do politiky s cílem uhrát si něco pro sebe, nemáte se moc na co těšit. Čeká Vás především spousta úmorné práce. Když už jednou dostanete mandát ke spoluúčasti na správě věcí veřejných, nemůžete si vybírat, s kým chcete a nechcete spolupracovat. Spolupracovat musíte se všemi, kteří dostali stejnou důvěru jako Vy a kteří o tuto spolupráci stojí.
Nemyslíte si, že je škoda, že některé strany jako SOS, Zelení, Unie svobody či Nezávislí nevytvořily společnou kandidátku a nevytvořily silný blok proti ODS a KSČM? Prý jednání probíhala, ale ztroskotala především díky vám?
Nemyslím. Jednak zde máme jistou historickou zkušenost, jak u nás všechny tyto pokusy o podobné projekty ztroskotaly, jednak k žádným skutečným jednáním o nějakém společném bloku před komunálními volbami ani nedošlo. Byla tu samozřejmě jistá setkání a rozhovory, především se zástupci Unie svobody, se kterou v České Lípě spolupracujeme již delší dobu a jejichž členů si vážíme. Dohodli jsme se však, že každý postavíme samostatnou kandidátku. S ostatními stranami, které zde jmenujete, jsme nejednali, neboť jsme k žádným jednáním ani nebyli pozváni, ani jsme žádná jednání sami neiniciovali. Takže žádná jednání ztroskotat nemohla.
Jsou vám konkrétně tady v Lípě bližší komunisté vedení pracovitým Pancem nebo ODS stojící za mnoha místními kauzami?
Propojení zdejší ODS s KSČM je veřejným tajemstvím, takže na tuto otázku nemohu jednoznačně odpovědět. ODS má slovo demokracie často pouze v názvu, a to nejen ve smyslu vnitrostranické demokracie. Její působení v Libereckém kraji rovněž svědčí spíše o tom, že si „vládu lidu“, tedy toto původem starořecké slovo, překládají spíše jako „vládneme lidu“. Mluvit o demokracii v souvislosti s KSČM mi přijde také jako protimluv, přinejmenším vzhledem k její minulosti, se kterou se dosud nijak nevyrovnala a zřejmě ani vyrovnat nechce. Přesto v obou těchto stranách najdete i slušné lidi, kterým jde především o věc a ne jen o sebe. S těmi si spolupráci představit umím.
Tak něco civilního nakonec. Už jsem se tak ptal v rozhovorech několika ekologů. Nepřipadá Vám to všechno snažení marné? Nebylo by lepší nechat tuhle civilizaci normálně a zřejmě přirozeně zaniknout?
Pocity marnosti prožíváme každý. Lidé, kteří se angažují veřejně, ať již v občanských iniciativách nebo v politice, nebo úředníci, kteří chtějí svou práci dělat poctivě, jsou na tom ještě hůře. Je důležité těmto pocitům nepodléhat a nevzdávat to, neboť nic by si současní mocipáni nepřáli více než to, aby ve svém ziskuchtivém rabování mohli nerušeně pokračovat. Za normální a přirozený zánik civilizace rozhodně nepovažuji například klimatology ohlašované možné důsledky globálních změn klimatu. Náš podíl na nich je nezanedbatelný. Měli bychom se snažit dopřát svým dětem, ale i dětem jejich dětí život na stejné planetě, jaký byl darován i nám.
Začínáte u sebe? Jak brání Vaše domácnost reálné hrozbě změny klimatu?
Změnám klimatu v pravém smyslu slova zabránit samozřejmě nemůžeme, pouze můžeme snížit podíl důsledků lidské činnosti na jejich důsledcích pro člověka a živé organismy. Jedním z nich je podíl oxidu uhličitého v ovzduší. Naše pětičlenná domácnost se snaží především minimalizovat vznik odpadu, a ten, který již vyprodukujeme, samozřejmě doma nepálíme, ale snažíme se jej poctivě vytřídit. Je to docela jednoduché – pokud si každý předmět, který se rozhodnete vyhodit, představíte na skládce nebo ve spalovně, donutí Vás to jej prostě nevyhodit do popelnice. Obecně se snažíme, aby naše ekologická stopa byla co nejmenší. Žijeme ve městě a jsme relativně zdrávi, tudíž si můžeme dovolit komfort nevlastnit osobní automobil; ve městě chodíme většinou pěšky nebo jezdíme na kole, na výlety a na dovolenou jezdíme vlakem nebo autobusem. Nekupujeme laciné zbytečnosti, nelétáme letadlem. Snažíme se kupovat především české, pokud možno místní potraviny, které necestují stovky a tisíce kilometrů v kamionech.
-------------------------------------
Miloslav Lomič se narodil 18. 9. 1965 v České Lípě. Je ženatý, má dva syny – Davida (15) a Šimona (13 let) a pětiletou dceru. Své dětství strávil ve Stružnici a Žandově, kde absolvoval základní školu. V letech 1980-1984 studoval na Gymnáziu v České Lípě. Po absolvování základní vojenské služby v letech 1984-1986 pracoval nejdříve jako odborný referent Vodohospodářských staveb, dále u Okresního bytového podniku v Děčíně. V devadesátých letech pracoval jako technik u podniku Severočeské vodovody a kanalizace a jako vedoucí v Reynkově knihkupectví v České Lípě, kde strávil asi šest let. Od roku 1997 je zaměstnán u společnosti Forest Česká Lípa, a.s., původně jako personalista, dnes jako informatik – správce sítě, správce majetku a ekolog společnosti.
Od roku 2001 se aktivně angažuje v ekologickém občanském sdružení Hnutí DUHA Česká Lípa, které spolu se svou ženou v tomtéž roce založili v České Lípě. V letech 2003-2005 byl místopředsedou Rady Hnutí DUHA v ČR. V uplynulých letech také spolupracoval se Sdružením obrany spotřebitelů ČR, pro které pracoval jako technický redaktor a překládal z němčiny.
Do roku 2004 byl bezpartijní. V dubnu roku 2004 v České Lípě založil základní organizaci Strany zelených. Od té doby je jejím předsedou; na krajské úrovni 1. místopředsedou rady krajské organizace Libereckého kraje.
Ve svém volném čase se věnuje studiu němčiny (státní zkouška), latiny a řečtiny. Zajímá se o filosofii a psychologii (v letech 2001-2005 studoval psychoterapii na Pražské psychoterapeutické fakultě), o poezii a krásnou literaturu, ale i o výtvarné umění a film. K oblíbeným činnostem patří pěší turistika, jízda na kole a plavání. Rád fotografuje a poslouchá hudbu.
