Od 2. 6.2010 bude v ambitu českolipského muzea probíhat pod názvem „Převážně neškodní“ společná výstava fotografů Františka Richtera a Jarmily Kacarové. Jednotícím prvkem tvorby obou autorů je hledání nevšedního v každodenní obyčejnosti a schopnost zachytit a zprostředkovat nalezené pomocí obrazu i nezúčastněnému divákovi. Námětem nebo lépe řečeno objektem jejich zájmu jsou často věci, které doslova denně míjíme, aniž bychom je vnímali jinak, než jako fádní kulisy všedního dne.
Na druhou stranu jsou fotografie Františka Richtera a Jarmily Kacarové nezaměnitelné. Je v nich patrný rozdíl vnímání světa mužskýma a ženskýma očima. Nejlépe se asi podaří popsat náladu připravované výstavy pomocí slov, které o sobě autoři sami před časem řekli, či napsali:
Jarmila Kacarová se kromě fotografie věnuje také hudbě, zejména sborovému zpěvu a na otázku, jak se tyto záliby navzájem ovlivňují, v jednom rozhovoru odpověděla: „Fotografování vnímám jako snahu zachytit okamžik, náladu, atmosféru. Je to zvláštní koníček, prostřednictvím kterého člověk vlastně dává najevo, co má rád, promlouvá fotografiemi o dalších svých oblíbených aktivitách. Hudba ovlivňuje moje fotografování. Nedokážu přímo odpovědět, jak fotografování ovlivňuje moje vnímání hudby. Jednoznačně ale můžu říct, že když hudbu opravdu poslouchám, hlavou se mi honí různé obrazy, výjevy. Já je někdy vnímám jako dosud nevyfocené fotografie. Vliv té hudby vidím v tom, že se občas snažím fotit právě něco podobného, co vídám ve své fantazii.“
František Richter na svém blogu píše: „Snažím se nahlédnout pod povrch věcí a dějů. A občas mívám pocit, že jsem něco zahlédl. Většinou je to stejně mlhavé, jako myšlenka vteřinku před usnutím. A tento vjem - útržek něčeho mezi realitou a snem - se snažím vyjádřit ve svých fotografiích.“
