Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než dva roky působí v Jižní Koreji.
1. Byl začátek května. Vodou zaplavená rýžová pole všude kolem našeho města byla připravená k osázení mladými rostlinami. A právě tehdy se mi jeden z mých studentů svěřil, že většinu svého volného času věnuje práci na rodinných rýžových polích. Já, duše zvídavá, jsem ho vyzpovídala a nechala se pozvat na víkendové sázení rýže.
2. Pět rýžových polí rodiny Parků se nachází na západním pobřeží Korejského poloostrova, u městečka Boryeong. Pan Park, vysoký, štíhlý muž kolem šedesátky, pochází z početné rodiny. Otec zemřel, když mu bylo deset let, a matka zůstala sama s devíti dětmi. To bylo koncem padesátých let, nedlouho po občanské válce. Bída a hlad, kterou tehdy rodina trpěla, zůstaly v paměti tohoto muže. Rozhodl se, že jeho děti nesmí mít nikdy hlad. Proto šetří, kupuje a obdělává půdu.
3. Dvě z jeho pěti polí jsou součástí polderů, pozemků, jež byly získány díky pobřežní hrázi, postavené před davceti lety. Pan Park je „sváteční“ zemědělec. Přes týden pracuje na radnici města Boryeong, je členem městské rady. Nevlastní zemědělské stroje, ale pronajímá si je od sousedů. Na osázení polí si pozval jednoho z nich.
4. Sázecí stroj je chytrá mašinka, která se pohybuje v bahnité půdě snadno a elegantně, díky speciálně profilovaným kolům. Sází rýžové rostlinky tak rychle, že nahradí 25 bolavých zad.
5. Nejprve je třeba vložit do zásobníku sázecího stroje plata se sazenicemi. Ty pan Park kupuje v „zemědělské bance“, v podniku, který ve svých sklenících nechává klíčit vybraná rýžová zrna.
6. Stroj v akci mě naplňuje hrdostí nad vynalézavostí člověka. Kovové kloubovité paže se chápou rostlinky za rostlinkou a zapichují je do bahna v pravidelných intervalech. Šest řádek na jeden průjezd stroje.
7. Na člověka zbývá jen sem tam hrábnout, rozhodit koly nahrnuté bahno, a pak už se jen opřít o hrábě a kochat se pohledem na pole odívající se do jasné zeleně.
8. V poledne jsme pozváni na oběd do restaurace na ostrůvku, co by kamenem dohodil od rýžových polí. Podávají se tu syrové ryby, vařené ústřice, smažené krevety, marinovaní mořští živočichové a na závěr ostrá rybí polévka a nezbytná miska vařené rýže. A k tomu všemu se pije korejské sodžu.
9. Slunce zapadá, všech pět polí se vesele zelená a my jsme pozváni na bílou kávu do rodinného domku v zemědělské osadě nedaleko rodinných pozemků. Parkovi si dům postavili před dvaceti lety. Dnes v něm ale bydlí jen devadesátiletá matka pana Parka. Parkovi dali přednost městu.
10. Korejci považují bydlení v panelákových bytech za výraz pokroku. Také Parkovi jsou hrdí na svůj moderní byt ve dvanáctém patře dvacetiposchodového paneláku. Byt je světlý, prostorný a dobře řešený, vchází se rovnou do velkého obývacího pokoje, jehož dominantou je obří plochý televizor zavěšený na stěně. Vážili jsme si pozvání, víme, že je vyjímečné, žádný Korejec nepozve do svého bytu někoho, kdo není členem rodiny.
11. Jung-Hoon je nejstarší syn pana Parka. V korejské společnosti poznamenané filozofií konfucianismu je nejstarší syn dědicem rodinného podniku, ale je také jeho povinností se postarat o klidné a šťastné stáří rodičů. Myslím, že Jung-Hoon je si toho vědom. Je studentem třetího ročníku fakulty humanitních věd na Universitě Cheongju, škola je soukromá a velmi drahá. Díky tříměsíčnímu jazykovému kurzu ve Velké Britanii mluví dobře anglicky, ale na univerzitě je jeho hlavním oborem francouzská literatura, jazyk a kultura. Po studiích by rád pracoval pro některou zahraniční firmu usazenou v Koreji.
12. Tisíciletá tradice pěstování rýže poznamenala krajinu Jihokorejského poloostrova. Terasovitá pole na svazích horských údolí připomínají obří schodiště, široká údolí v povodí líně tekoucích řek jsou posetá čtverci rýžových polí. Velmi málo prostoru je věnováno pastvinám. Pole se na jaře lesknou jako hladiny rybníků u nás v Čechách. Jsou zaplavována díky důmyslnému systému irigace.
