Úspěšný literát Jirka Charvát (zde) předal štafetový kolík Daně Faltusové, která loni zazářila na Všudybudu. Dana má ukrajinské kořeny, vystudovala českolipské gymnázium a nyní žije, tvoří a studuje v Berlíně.
Co chystáš na letošní Všudybud? Připomínám čtenářům, že loni jsi účastníky ohromila svým vystoupením pod pseudonymem Dmitrievna.
Jsem ráda, jestli jsem ohromila.Na loňském Všudybudu jsem vystoupila úplně poprvé a bylo krásné konečně ukázat lidem, co ve mně je, a splnit si sen. Za tenhle rok jsem se posunula v hudební produkci a míchání, takže moje letošní vystoupení bude sonicky komplexnější a snad i zajímavější. Zároveňjsem začala zpívat a z toho mám docela nervy, protože se vnímám víc jako producentka než zpěvačka. A samozřejmě nebude chybět tanec, bez toho by to nešlo.
Co to znamená, že se vnímáš více jako producentka? Producenta si představuji jako někoho, kdo třeba u filmu dělá toho, kdo shání peníze, lidi atd…
Producent má více významů v různých oborech. V hudbě to původně byla osoba, která organizovala nahrávání ve studiu, dnes je to spíš člověk, který buď rozvine nápad skladatele/písničkáře anebo vytvoří celou instrumentální část skladby sám. Buďto pracuje s analogovými nástroji a efekty (např. syntetizátory, ekvalizéry, kompresory) anebo se softwarem na počítači anebo to kombinuje. Já dělám zatím jenom na počítači.
Dají se vůbec tvé performance nějak zařadit?
Kdyby se daly zařadit, tak by nemělo smysl na ně chodit. Já jsem sama sebou, nehodím se na taneční party, protože tancem poutám pozornost (což není u DJs tolik žádoucí), nejsem ale ani kapela nebo typická zpěvačka. Hlavní je, abych do publika vnesla svojí energii a dosáhla oboustranného dialogu, tady a teď.
(autor: Enno Schramm)
Vystupuješ veřejně i jinde než na Všudybudu?
Doteď ne, potřebovala jsem čas, abych se technicky zlepšila a udělala solidní skladby. Právě teď připravuju set na Všudybud a až ho budu mít v malíku, tak ho chci prezentovat i jinde, nejspíš v Berlíně. Ale živé vystoupení je moje absolutní motivace, kdybych neměla vidinu koncertu, tak nevím, jestli by mě to tolik oslovovalo.
Prozraď trochu, co máme od tvého vystoupení čekat. V čem bude jiné než loni?
Budu zpívat, minulý rok jsem hrála jenom instrumentálně. Přijďte a zažijte to! Moc se těším.
Máš nějaké představy, sny, co dál?
Já mám víc snů, než je zdrávo. Dodělávám teď univerzitu a pak se budu soustředit už jen na muziku. Můj sen je zkombinovat taneční hudbu z 90. let a moderní pop. Co se týče vizuální stránky, bude to něco jako slovanská princezna Xena. Chci světu ukázat folklór z východní Evropy a vytvořit nový a sebevědomý obraz naší kultury. Chci vystupovat živě, co nejvíc to půjde, učit se a pozitivně ovlivňovat ostatní lidi.
Ten pseudonym je odvozen od tvého ukrajinského původu?
Můj pseudonym je jméno po mém otci Dmitriji. Kdybych se narodila na Ukrajině, bylo by to mé prostřední jméno, Dana Dmitrievna, ale já se narodila v Čechách, takže to jméno jsem nikdy nemusela použít. To jméno je a zároveň není. Někomu to přijde směšné, protože to zní tak „rusky“, ale já mám pocit, že to jsem prostě já a jsem tím nejvíc upřímná. Hledat nějaké anglické jméno a snažit se tak „zmezinárodnit“ mi opravdu není po chuti.
(autor: Enno Schramm)
Sleduješ konflikt na Ukrajině? Zaujímáš nějaké postoje?
Já aktivně nesleduju zprávy, takže vím jenom to, co se ke mně donese přes sociální sítě. Byla jsem ale na Ukrajině během doby, kdy probíhala mobilizace civilistů do ukrajinské armády. Dotklo se to i mojí rodiny, kterou jsem zrovna navštěvovala, a co k tomu říct? Člověk si uvědomí, v jak útulné a na první pohled bezpečné bublině to žijeme. Dva tisíce kilometrů od nás se válčí, ale pokud se nás to netýká, každému je to úplně fuk. V Berlíně se dál paří a svět jede dál. Miluju ruskou kulturu, která byla na konci 90. let dobře nastartovaná. S Putinovým nástupem v roce 2004 se ale začala propadat na dno. Ukrajina má jenom tu smůlu, že s Ruskem odjakživa sousedí a vždycky to schytá. A Rusové sami to bohužel schytávají stejně tak, nejlepším příkladem jsou nedávno objevenékoncentrační tábory pro homosexuály v Čečně.
A jak celý konflikt vnímá tvá rodina? Jak se jich to dotklo? Z které oblasti vůbec pocházíte?
Moje rodina to se mnou popravdě tolik neprobírala. Já se sice zajímám o politiku, oni ale jenom chtějí žít v míru a klidu. Moji rodiče pocházejí z Černihovské a Žitomyrské oblasti, můj otec je volyňský Čech.
V současnosti pobýváš v kosmopolitním Berlíně. Můžeš nějak shrnout, jak ses tam dostala a co tam nyní děláš?
Přestěhovala jsem se hned po dokončení gymnázia kvůli bývalému příteli. Dokončuju bakalářské studium, pracuju, a v poslední době jsem ve volném čase hlavně doma a dělám muziku. Dřív jsem chodila na šílené večírky a dost mě to hudebně i osobně ovlivnilo, už mě to ale moc nebaví a soustředím se spíš na produktivitu a práci. Nehodlám se zatím stěhovat, Berlín je místo, kde se prostě vyplatí bydlet, pokud děláte něco kreativního.
Jaký obor studuješ?
Mezinárodní management. Byznys věci.
(autor: Bravo)
Jak rychle ses osamostatnila a začlenila do tamní společnosti?
První tři měsíce jsem neměla kamarády, ale jakmile jsem začala chodit do školy, tak jsem si našla mojí partu, a když jsem začala chodit na místní party, tak se to rozjelo. Večírky jsou v Berlíně místa na potkávání, vytváření přátelství, někdy i obchodní schůzky, haha. Po rozchodu s přítelem jsem si uvědomila, že jsem teda už fakt dospělá a jsem v tom obřím městě jenom sama na sebe. Musela jsem se sedmkrát stěhovat, zařizovat si dokumenty a komunikovat v lámané němčině, hledat si práci. Byl to mazec, ale myslím, že po tomhle se už nikde neztratím.
Tvé loňské vystoupení na Všudybudu mělo dost erotický náboj. S nahotou asi nemáš problém, co?
Co je vyzývavé v Čechách, je na denním pořádku v Berlíně, takže já o tom moc nepřemýšlím. Jsem na svoje tělo hrdá a budu si s ním dělat, co budu chtít. Nahota pro mě osobně nemá absolutně žádnou šokovou hodnotu, jenom estetickou.
V Lípě jsi byla i královnou Majáles. A já otázky připravuji shodou okolností 1. května. Sleduješ dění v Lípě i z Berlína?
Královna Majáles byl rozhodně zatím můj nejlepší titul! Jasně, sleduju co se v Lípě děje skrz kamarády na Facebooku a občas přijedu za rodiči a koukám, že je někde nový obchod a tak :)
A cítíš se vůbec ještě Českolipandou?
Já obecně necítím, že pocházím z jednoho místa. V Lípě jsem bydlela od jedenácti do devatenácti, vyrůstala jsem v ukrajinském prostředí, ale chodila do českých škol, teď jsem v naprostém kulturním mišmaši v Berlíně. O Lípě se zmiňuju jako o mém „hometown“, ale nemám to tak vyhraněné. Prožila jsem v Lípě formativní léta, takže to vždycky bude místo, které je pro mě důležité. Jestli jsem „Českolipanda“ nebo ne, je druhotné.
(autor: Bravo)
Co to znamená žít v ukrajinském prostředí? Zajímá mě trochu to, do čeho jako učitel nevidím. Jak u Mongolů, Vietnamců atd. Jak to vypadá u nich doma, protože ve škole všichni vypadají poměrně asimilovaně.
Ukrajinské prostředí znamená hlavně imigrantskou mentalitu. Rodiče jsou většinou přísní a chtějí, aby jejich děti excelovaly ve škole a zaručily si tak lepší život. Nevynikat z davu, poslouchat, pracovat, pomáhat doma. Mně se na základce děti někdy posmívaly, že jsem ukáčko, a i rodiče měli horší pracovní vyhlídky kvůli přízvuku. Tohle všechno v člověku něco zanechá. Moji rodiče měli odvahu začít život někde jinde a dělali pro mě všechno, co bylo v jejich silách, a já v tom chci pokračovat, stát se mým nejlepším já a jednou jim to vrátit. No a jinak se u nás spíš jedl boršč než guláš, koukali jsme na ukrajinskou nebo ruskou televizi víc než na tu českou, doma se mluvilo ukrajinsky. Víra v nadpřirozeno, magično a pověry byla vždycky silná a já se k tomu osobně vracím oklikou skrz spiritualitu a meditaci.Jsem ráda, že jsem vyrostla v obou kulturách a jsem tak otevřenější vůči jiným lidem.
To mi teda mluvíš z duše. My byli loni v ukrajinských horách na gymnaziální Expedici. Já se z toho pak dva měsíce probíral. Otevřená srdce, neexistence času, bylinky, čaje... Nad ukáčkama tady část lidí ohrnuje nos, ale přál bych jim zažít týden místo v Chorvatsku někde za slovenskou hranicí. Ještě mi na konec prozraď, jak mohlo Jirku Charváta napadnout nominovat tebe? Myslel jsem, že jste se na gymplu minuli.
Jestli si dobře pamatuju, tak jsme se poznali na pismak.cz, když jsem ještě byla víceméně literárně aktivní, českolipští knihomolové se asi nemůžou minout.