„To víte, je to z evropských peněz, musíte mít na konci nějaký výstup.“
Vlastislav byl v šoku. Zaměstnavatel ho přihlásil na odpolední kurzy němčiny slovy: „Musíš se, Vlastíku, taky zúčastnit nějakýho školení. Všichni musíme ty fondy nějak čerpat, jinak budem na kraji podezřelý. Němčina ti neublíží. Třeba se ti bude ještě hodit.“
Výuka celý půlrok nějak vázla. Většinou se jen tak nezávazně debatilo, samozřejmě česky. Občas se zopakovala slovíčka. Těsně před koncem kurzu, kdy už všichni byli natěšení na certifikáty, se vyměnil vyučující. Místo sedmdesátileté důchodkyně dorazil mladík v kravatě a oznámil jim, že na závěr napíší všichni slohovou práci.
„Nebojte, slibuji, že stačí napsat stránku německého textu a dostanete to. A můžete používat slovníky,“ pokoušel se je uklidnit učitel.
V den D přišlo na kurz jen pět frekventantů, ostatní usoudili, že certifikát nepotřebují.
Vlastislav celý opocený přijal papír s razítkem soukromé vysoké školy, popadl jeden ze slovníků a sedl si do lavice.
„Tak, vaším tématem je Freizeit,“ zadal učitel téma.
„Co to je?“ zeptal se Vlastislav vyděšeně.
„Volný čas, vole,“ pošeptal mu soused. „Prostě chce, abys napsal, co děláš ve volným čase.“
Vlastislav seděl a zíral do zdi. Nechápal, jak má po absolvování tří lekcí napsat, co dělá ve volném čase.
„In Freizeit ich ware in Zoo,“ napsal konečně první větu.
„Opravdu stačí jen popsat německy jednu stránku?“ ujistil se.
„Ano. Gramatika je samozřejmě důležitá,ale Němci na ni taky moc nehledí. Hlavně se rozepiště.“
„Der Zoo verhalten,“ začal Vlastislav druhou větu a zároveň druhý odstavec. Přidal dvoutečku a zuřivě zalistoval slovníkem.
In Freizeit ich ware in Zoo.
Der Zoo verhalten: Elefanten, Giraffe, Büffel, Affen, Papageien, Bären, Tiger, Löwe, Hund, Katze, Gepard, Geier, Nilpferde, Pelikane, Kormorane, Nashörner, Flamingos, Antilopen, Gazellen, Leoparden …