Hynek Bárta pobýval v Mariboru v rámci projektu Erasmus a pravidelně nás informuje o životě ve Slovinsku.
23. 6. 2016 Den sto dvacátý sedmý
Běhat jsem šel již v sedm, protože ta vedra, co tu jsou, jsou brutální. Zbytek dne jsem pak už byl jen zavřený v poměrně pokoji a čekal, až se svět trochu ochladí. V osm jsme šli na procházku k vinaři. Před jedenáctou večer jsme se vydali na autobusák rozloučit se s Jolankou, která jede na víkend do Česka.
24. 6. 2016 Den sto dvacátý osmý
Ráno jsem začal workoutem, protože jsem doufal, že to stihnu před těmi otřesnými vedry, co tu panují. No nestihl jsem to a trochu jsem se uvařil, takže jsem zbytek dne strávil opět v pokoji a kromě patnáctiminutových pauz na oběd a večeři jsem toho moc nezvládl. Večer jsme se před desátou vydali do města, protože začal festival Lent, který je prý ve Slovinsku velmi slavný. Nicméně se mi zdálo, že je opravdu tvořen spíše pro veřejnost, než pro studenty, zvyklé chodit někam po půlnoci a ve městě se toho moc nedělo. V půl dvanácté navíc začala bouřka.
25. 6. 2016 Den sto dvacátý devátý
Nedal jsem si pokoj se sportem a vyrazil jsem tentokrát alespoň běhat. Počasí bylo o trošku lepší, takže jsem to přežil bez újmy. Ta vedra, co tu panovala, ale vysávají i při absolutní nečinnosti. Takže jsem odpoledne už byl opět polomrtvý. Navzdory tomu jsem se před třetí sebral a zajel se do města podívat, jestli se něco děje na festivalu. Nedělo se nic, alespoň jsem si konečně vyzkoušel paddleboarding na řece, což bylo příjemné osvěžení. Po čtvrté hodině se kupodivu objevila bouřka, která trvala až do rána. My jsme si večer ještě zašli na rozlučkovou večeři a podívat se na fotbal.
26. 6. 2016 Den sto třicátý
Ráno bylo po noční bouřce celkem příjemně, takže jsem se vydal na svůj pravděpodobně poslední workout. V porovnání s předchozími dny bylo celý den příjemně, dokonce přišla i další bouřka a déšť, takže jsme neumírali. Odpoledne jsme si dali vynikající buchtu a povidlové šátečky od maminky Veroniky L. Zbytek dne jsem pak strávil poflakováním se a pozvolným sledováním fotbalu. V průběhu festivalu jsem toho opět moc nezaznamenal, pouze pochodové kapely nebo nějaké místní orchestry dechovky. Spolubydlící Portugalec ze včerejší večeře a fotbalu přišel v půl deváté večer.
27. 6. 2016 Den sto třicátý první
Ráno jsem si dal poslední vyjížďku na kole a s těžkým srdcem ho prodal. Ačkoliv, když rozpočítám náklady na den, tak mě kolo vyšlo na cca 0,1 eura na den, což je určitě ekonomicky i ekologicky výhodný druh dopravy. Přes den se toho pak moc nedělo, dostal jsem počítač od Nizozemky, že prý nefunguje a můžu si ho nechat, tak jsem si s ním chvíli hrál a vezmu si ho domů. Odpoledne a večer jsem pak zběžně koukal na fotbal a tenis. Výhra Itálie nepřekvapila, Island trochu ano.
Také na sobě začínám pociťovat blížící se konec, všichni si podepisují vlajky, několik lidí už odjelo.
28. 6. 2016 Den sto třicátý druhý
Ráno jsem se vzbudil v šest, abych se šel rozloučit s Martou, další členkou našeho rezidenčního „Czech teamu“, která mi přirostla k srdci. Dopoledne jsme začali se spolubydlícím balit, protože v noci odjíždí, dokonce ode mě dostal první a poslední povolení mě v noci vzbudit. Přes zbytek dne jsem si pak prohlížel fotky z Erasmu, koukal na seriály a zahráli jsme si mojí nejoblíbenější karetní hru „Bang“. Večer pak pokračovalo podepisování vlajek a spolubydlící dobaloval poslední zbytky věcí, aby se mohl vydat na poslední party, protože prý se mu nevyplatí ani chodit spát, když odjíždí v půl páté.
29. 6. 2016 Den sto třicátý třetí
Jak slíbil, tak splnil, vzbudil mě ve čtvrt na pět, pobrali jsme věci a společně s ostatními, kteří se s ním vrátili z party, jsme čekali před domem, při loučení pak došlo na spoustu slz, ne tedy ze mě, ale bylo to dojemné a věřím tomu, že i přes všechno jeho chrápání mi bude časem chybět. Později ráno jsem si šel naposledy zaběhat. Bohužel jsem někde nastydl v předchozích dnech, kdy se střídalo hezké počasí s tím horším, takže zbytek dne jsem víceméně jen ležel, sledoval seriály, pracoval a popíjel čajíček. Průběžně jsem také dobaloval a pomalu se začal připravovat na loučení, které možná nakonec nebude tak chladnokrevné z mojí strany, jak jsem si myslel.
30. 6. 2016 Den sto třicátý čtvrtý
Poslední den v Mariboru nastal, ráno jsem kompletně dobalil, zašel si do školy vyřídit všechny důležité dokumenty, rozloučil se v mojí milované bagetárně a čekal na večer. V sedm jsme zašli na rozlučkovou večeři a podívat se na fotbal, kde Portugalci nakonec opět se štěstím postoupili. Já jsem musel odejít po základní hrací době, narychlo jsem se tak rozloučil, aby nevznikly nějaké smutné momenty, a ve 23:13 jsem nastoupil do autobusu Eurolines, který jel do Prahy přes Maribor ze Záhřebu.
1. 7. 2016 den sto třicátý pátý
V autobuse se mi moc usnout nedařilo, takže jsem přijel do Prahy poměrně nevyspalý. Z Florence jsem se pak metrem přepravil na Černý most, kde mě vyzvedli rodiče, a tím můj Erasmus skončil.
Moc jsem si ho užil a jsem rád, že jsem poznal tolik zajímavých lidí.
V srpnu odjíždím na další půlrok do Irska, tak když bude zájem, mohu se opět podělit o zážitky.
(První díl je zde, druhý zde, třetí zde, čtvrtý zde, pátý zde, šestý zde, sedmý zde, osmý zde, devátý zde, desátý zde, jedenáctý zde, dvanáctý zde).