Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než půl roku působí v Jižní Koreji.
1. To, čemu se dnes v Koreji říká tradiční dům, pochází z období vlády dynastie Čoson (14. stol. – 1910). Většina obyvatel poloostrova tehdy bydlela ve vesnicích na úpatích hor a blízko vodního toku. Domy na severu poloostrova se stavěly uzavřenější, s dvojitými zdmi, které chránily obyvatele proti tuhé zimě. Na jihu (na fotografii) byly domy otevřenější, adaptované na horké léto, s velkou zastřešenou terasou s dřevěnou podlahou. Muži a ženy bydleli odděleně, jedni vpravo a druzí vlevo.
2. Domy bohatých yangban měly střechu z tašek z pálené hlíny a dřevěné podlahy, zatímco domky chudých zemědělců měly střechu doškovou a podlahu z udusané hlíny. Zatímco tašky se používají dál, doškové střechy je dnes možné vidět už jen v muzeu, dům na fotografii je z muzea lidové architektury a tradic ve městě Suwon.
3. Rychlá industrializace a urbanizace po korejské válce změnila způsob bydlení. Až do konce 60. let byly v hlavním městě jen nízké rodinné domky. Nedostatek bytů se stal palčivým problémem. Ve snaze vyřešit bytovou otázku se začaly stavět čtvrti cihlových třípatrových domů a v letech 1956-59 vyrostla první sídliště. V 70. letech vznikly bytové komplexy (5 nebo 6 poschodí) s obchody, službami a školami. Na předměstích velkých měst se objevily první věžové domy v 80. letech, a v 90. letech vyrostla obrovská sídliště tvořící satelitní města.
4. Je těžké najít v jiné části světa takovou oblibu bydlení v bytech na sídlišti. Tento neobvyklý úspěch má své kořeny v citlivém přizpůsobení bytů životnímu stylu Korejců. Korejské paneláky vypadají zvenčí stejně stroze jako jinde na světě, ale interiéry jsou zajímavě řešené. Nejsou vytápěné ústředním topením a radiátory, ale topením v podlaze, tak jako kdysi v tradičních domech. Obývací pokoj je velmi prostorný, propojený s kuchyní, a slouží jako jídelna a společenská místnost, kde se schází rodina tak jako kdysi v místnosti v dřevěnou podlahou v tradičním hanoku. (Na foto byt před dokončením.)
5. Korejci jsou vlastníky bytů, panelákové byty se tu kupují a prodávají, pronajímají k bydlení anebo se vlastní jako investice. A často jsou předmětem finanční spekulace. Byty, které měly vyřešit korejský bytový problém, se dnes staly symbolem sociálního a ekonomického úspěchu. Velikost, poloha, rok výstavby a styl, v jakém byl panelový dům postaven, hrají roli v získání společenské prestiže, podle něho je vlastník bytu zařazen do společenské vrstvy.
6. Poslední ostrůvky tradičních domků postupně mizí, aby nechaly prostor panelovým domům. Když vláda rozhodne nechat zbořit staré rodinné domky a povolí postavit sídliště, ceny pozemků vyletí tak, že původní obyvatelé jsou často nuceni vystěhovat se na periferii. Ani cena, za kterou vláda jejich pozemek vykoupí, nestačí na koupi bytu v novém panelovém domě.
7. Ve městě Cheongju, kde teď bydlím, vyrůstají sídliště jako houby po dešti. Výstavba sídliště, od architektonického plánu k předání bytů, trvá dva a půl roku.
8. Každé sídliště má jméno, dnes čím dál častěji inspirované západními kulturami, a psané v latince. Paneláky jsou očíslované. Názvy ulic existují, ale nikde nejsou zveřejněné, v adrese se uvádí čtvrť, název sídliště, číslo panelového domu a číslo bytu. Pokud chcete někoho navštívit, nakreslí vám plánek, anebo vám poradí jet taxíkem.
9. Prvky lidové architektury se objevují na moderních cihlových domech vilového typu, oblíbená barva střešní krytiny je světle modrá, ale zdá se, že s tradicí nemá nic společného.
10. Rekonstrukce starých tradičních domů je velmi nákladná, především proto, že konstrukce střechy je komplikovaná. A Korea je malá země s vysokou hustotou obyvatel. A tak to vypadá, že budoucnost v Koreji patří panelákům. Jednu z výjimek jsem vyfotila ve městě Gyonju, rodinný dům tradičních forem, ale z nových, moderních a levných materiálů.
11. V posledních letech se začínají na venkově objevovat krásně opravené tradiční domy, bohatí Korejci unavení hlukem velkoměsta si stavějí víkendové rezidence. Ta na fotografii je z ostrova Jindo na jihozápadě poloostrova. Je to návrat k tradicím, ale také k přírodě.
12. Korejci střeží pečlivě své soukromí. Tradice konfucianismu je stále silná, podle ní byl jasně oddělen svět uvnitř domu (rodina a domácnost spravovaná ženami) a svět mimo dům (práce, spolupracovníci, přátelé, výlety, večery v restauraci, doména mužů). Korejský svět se změnil, ženy studují a pracují, ale společenský život se stále ještě odehrává mimo dům. Je velkou vzácností, když korejská rodina pozve cizince domů. Mně se to podařilo jen jednou...
