Expedice Kaali – 2. část

Verze pro tisk |

V následujících dnech gymnaziální Expedice nás čekala návštěva dvou hlavních měst a také několika ostrovů.

4. 7. – středa

Když si vzpomenu na svou první návštěvu Pobaltí, tak bych snad i věřil tomu, že počet vozovek s asfaltem se v této oblasti světa zněkolikanásobil. Není tak problém se rychle přesunout například z Rigy do Tallinu. A to jsme také udělali.

Zaparkovali jsme pod hradbami starého města (Vanalinnu) a pak se vrhli do jeho fascinujících uliček. Většina studentů vystoupala na věž ve středověku nejvyšší budovy světa - kostela svatého Olafa. A hitem se stal i pravoslavný chrám svatého Alexandra Něvského. Nejlepší pohled je z Hradního vrchu. Nalezli jsme i místo, ze kterého pochází většina pohledů na hradby.

Zajímavé bylo i ubytování. Na kolejích, kdy vždy čtyři studenti dostali jednu buňku se dvěma pokoji, kuchyňkou a sociálkou.

5. 7. – čtvrtek

Čtvrteční snídani jsme nafasovali už ve středu večer. Čekalo nás brzké vstávání a přejezd trajektem do Helsinek. Předpověď tradičně neslibovala nic pěkného, ale stačilo odplout pár set metrů od břehu a byli jsme z mlhy venku. Část výpravy sice dospávala v koutcích pod schody, ale větší část nakonec skončila na prosluněné přední palubě a číhala na první finské ostrovy.

V Helsinkách jsme přeběhli z jednoho přístavu do druhého, zakoupili si lístky na místní trajekt a během dvaceti minut už mířili k pevnosti Suomenlinna. Ta se rozkládá na několika ostrůvcích. Ponorka, kostel sloužící jako maják, desítky děl, pláže, útesy, kešky, kavárničky. Dalo se tušit, že tato část Expedice se hravě dostane do tradičního top ten. Zpočátku navíc svítilo sluníčko, takže proběhly i pokusy o vykoupání se. Většina se však spokojila s poléháváním na útesech a s pojídáním snídaně či svačiny.

Po poledni přitáhly mraky, a tak při zpáteční cestě bylo narváno spíše v podpalubí než na palubě. Společně jsme došli k dominantě Helsinek v podobě mohutné evangelické katedrály, kde jsme si udělali společné foto. Průtrže mračen někteří, či spíše některé využily k návštěvě obchodů. Při té finské drahotě byly boty, plavky, prádlo, šaty až třikrát levnější než u nás. To mám teda z doslechu. Já zájemce vyprovodil k Temppeliaukio – ke kostelu, který je zabudován do žulového masivu. Ze své loňské návštěvy jsem věděl i o zapadlé arabské restauraci. Stále fungovala a její majitel byl stále stejně pohostinný.

V podvečer nás čekal další trajekt – zpět do Tallinnu. Všichni nějak pookřáli, došlo i na tance a karaoke. Mě čekalo malé drama, protože jsme k přesunu na ubytování nemohli z bezpečnostních důvodů použít našeho řidiče a museli si na poslední chvíli za sto euro najmout místního. Poslal mi své jméno, poznávací značku i název firmy. Vše dobře dopadlo, i když nesedělo nic – ani název firmy, ani SPZ, ani jméno. Chvíli po půlnoci jsme unavení zalehli.

6. 7. – pátek

Trajekt na ostrov Saaremaa se nám nepodařilo zajistit dopředu. Mé organizační obavy však byly liché. Jezdil co chvíli a byl dostatečně velký pro několik autobusů.

Uvažoval jsem o tom, že bych chtěl nějakou dovolenou strávit na švédském ostrově Gotland, ale od tohoto výletu vím, že bych se ještě někdy rád vrátil na estonský ostrov Saaremaa. Je tam klidněji, je tam levněji a nabízí vyžití na několik dnů. Pokud po Expedici mohu čtenářům nabídnout nějaký dobrý tip, pak je to právě sem.

Vybrali jsme si tři cíle. Nejprve větrné mlýny u obce Angla. Ty sice na fotografiích působí romanticky. Ve skutečnosti jsou za plotem a za jejich obhlídku se musí platit. Větší úspěch měly útesy Panga Pank. Daly se obhlédnout z vršku, ale po provazech se dalo slézt i pod ně. Co kámen, to silurská zkamenělina. Další adept do závěrečného souhrnu toho nejlepšího.

Celá Expedice se jmenovala podle osady Kaali, u které se nacházejí krátery vzniklé dopadem meteoritu. Bohužel i zde veškerou romantiku kazí obchůdky, hotely, zábradlí či zákazy vstupu. I tak je fascinující, že letící kámen vyhloubí díru o hloubce šestnáct a průměru 110 metrů.

Chtěli jsme původně obhlédnout i hrad ve střediskovém městečku Kuressaare, ale různé objížďky nám v tom bránily, takže vrcholem této zastávky byly nákupy v obchoďáku.

Po návratu na pevninu jsme zamířili za město Pärnu, kde jsme měli zajištěné ubytování ve zdejším kempu.  

První díl je zde.

Nahoru