25/2017

Verze pro tisk |

Jak vypadal žebříček před Všudybudem a jak po něm? Co je nového na českolipské hudební scéně? Proč ubylo opilců? Byly také nějaké nedostatky? A co Knížák?

Kouření před hospodami, sekání trávy, MHD, tak to vše nechám na jindy. Už dopředu jsem plánoval, že věnuji celý tento deník třináctému ročníku festivalu Všudybud.

Když pořadatelé zveřejnili seznam kapel, které letos vystoupí, těšil jsem se následovně:

1.       Midi Lidi

2.       Vltava

3.       ±0

4.       Papír Sklo Plasty

5.       Old Minka Band

6.       Terne Čhave

7.       Scream of the Lambs

8.       Unaffected Evolution

9.       Milan Knížák & Aktual  

Desáté místo jsem rozdělil mezi několik interpretů, kteří se mi do pořadí nevešli: Monoskop, studentské kapely gymnázia, divocí TAT, The Viv, Dmitrievna, TBT. Celý deník je zde.

A jaké pocity mám v neděli ráno? Předesílám, že v pátek jsem končil chvíli po půlnoci, včera už před ní. Nestihl jsem například Chásku, Zagami Jericho (které shodou okolností přivezl můj syn z Prahy) nebo mnou propagovanou Dmitrievnu.

1.       Midi Lidi – když jsem včera i dnes ráno pouštěl počítač, byli prvními, které jsem si na Spotify přehrával. Skvělé aranže, na hradním pódiu seděl zvuk, trochu ironický, vrcholila atmosféra. Skutečné hvězdy letošního ročníku.

2.       ±0 – vůbec jsem je neznal, na internetu jsem nalezl jen jediné jejich video, lákala mě na ně jen jejich charakteristika. (±0 jsou jednou z vlajkových lodí nové vlny interpretů, kteří sází na reinkarnovaný zvuk klasických kytarovek z období devadesátých let. Jejich písně nepostrádají líbivé, zpěvné pasáže, silnou výpověď a již zmiňovaný typický zvuk kytarových vyhrávek.) Když dohráli, byl jsem zklamaný, že je konec, že se už nebude přidávat. Moc se mi líbila bubenice.

 

3.       Papír Sklo Plasty – jsou srdeční záležitost. Spěchal jsem na ně, protože Jiří Gottlieber a spol. celý program otvírali. Nepředvedli nic nového, ale on má každý rád, když se hraje něco, co zná.

4.       Tetrahop – to jsem tak dorazil do areálu po sobotním poledni, rozvalil se do trávy s prvním pivem mezi další nedočkavce a dal si stylově čisté blues z Nového Boru.    

5.       Manu – asi největší překvapení letošního ročníku. Známí muzikanti motající se kolem ZUŠky. Skvělý hlas Anny Knauerové. Mají našlápnuto, uvidíme, co dál.  

6.       Terne Čhave – nikdo neudělal na hradě takovou atmosféru jako tihle Cikáni. Poprvé mi bylo líto, že zřejmě výše vstupného neumožnila na hrad vstup mým spoluobčanům ze sídliště Sever, měli by krásné odpoledne.

7.       Vltava – asi by měli být o něco výše, protože pro ně platí mnohé z charakteristiky Midi Lidi, ale už jsem byl unavený, takže jsem si užil Marx Engels Beatles a konec si dal při obcházení hradu.

8.       Scream of the Lambs – další srdeční věc, kterou, když nebudu pokrytec, do top ten musím zařadit. Byla to tragédie – lilo jak z konve, nedařilo se je nazvučit, zřejmě vůbec nešly odposlechy, ale Bob je stále živel, který rozhýbe posluchače stejně jako tu svoji vanu.

9.       TBT – podezírám se, že kdybych byl mladší, skončil bych u HIP HOPu. Vím, že z kluků chemici nebudou, občas jsou jejich texty a pohyby směšný, vždyť jsem o generaci starší, ale zároveň hrozně uznávám to jejich nadšení, tu energii a čas, co do toho dávají. Těšil jsem se na ně a nezklamali, přes technické problémy na Louce.

10.   Bewild – překvapilo mě, s čím jsem se dnes probudil v hlavě. Rather Be Alone od naší školní kapely. Je malá naděje, že vydrží pohromadě, ale za těch pár koncertů to určitě stálo. Jak pro ně, tak pro posluchače.

11.   The Spermbankers - chvíli mi trvalo, než jsem jim přišel na chuť, ale pak jsem u nich vydržel až do konce. Mix jižanského rocku a něčeho, co mi připomnělo Doors.

Jednou z hlavních hvězd byl Milan Knížák s kapelou Aktual. Nebyli tak hrozní, jak jsem si myslel, že budou. Jedni návštěvníci koncert brali jako prohlídku archeologického muzea, jiní tančili bez ohledu na „závažnost“ textů. Asi půlka lidí odešla bavit se jinam. Lidi z undergroundu tvrdili, že by se po Česku našlo dost undergroundových kapel, které jsou o řád lepší a přijedou za cesťák. Sám Knížák byl tradičně samolibý, bez sebereflexe, provokativní. Text musel mít před sebou, aby se neztratil.

Festivalu prospělo čtvrté pódium, které se otevřelo v sobotu. Kromě vystoupení Vltavy tak byla vždy možnost vybrat si mezi dvěma koncerty. Na hradě bylo odhadem kolem 700 lidí. Pořadatelům bych přál více, ale pro návštěvníka to bylo ideální. Na pivo se stála fronta maximálně pět minut, na záchod dvě. Z tohoto pohledu vše fungovalo. Když už jsem u té kritiky – nejvíce mi chyběla kavárna. Kafe se v areálu stalo nedostatkovým zbožím. Tragické bylo také zvučení stage Louka. Jeden koncert se musel přesouvat, dalších několik utrpělo.

Čtvrté pódium

Proti minulým rokům ubylo opilců. S manželkou jsme došli k závěru, že generace, která festival založila, dospěla. Vždyť za některými účastníky i pořadateli běhaly davy dětí, dětský koutek byl v podvečer nacpaný. Kočárky, batolata se špunty v uších, to vše bylo k vidění.

Nemá asi smysl psát, že Všudybud je hlavně o setkávání. Do Lípy se na dva dny sjedou Českolipané usazení v Liberci, v Praze i v zahraničí. Jako každý rok jsem aspoň pár slov prohodil s desítkami lidí, které jsem rok i více neviděl. Už teď se těším na další ročník. A teď taky na dotazník, který pořadatelé pošlou. Rád bych jim tradičně poradil několik kapel, které oni jako vždy nepozvou.

Nahoru