24/2017

Verze pro tisk |

Discgolf v džungli. Jak dlouho se čeká na občanku a řidičák? Jako doma U bílýho černocha. Starostka neodvolána. PubQuiz zase na podzim. Nová směrnice o finančním odškodnění za čekání na úřadu.

Pondělí

Uskutečnilo se poslední kolo PubQuizu ve Skleníku na Slovance. Myslím, že nejen já budu mít do října absťák. Postupně se do soutěže zapojilo dvanáct týmů. Poznal jsem hodně nových a zajímavých lidí, upevnil starší přátelství, užil si večerní hospody se svým synem, abstinentem, občas se něco nového dozvěděl, snědl kilo tataráku. A hlavně prožíval jednou týdně skutečné napětí. Bylo těžké soutěžit proti všem, ostatní týmy si navzájem fandily, aby nás někdo svrhnul z prvního stupně. Ustáli jsme to a odnesli si domů putovní pohár. Na podzim přijde několik nových týmů, ty stávající shánějí posily, bude to maso. Zkuste se přihlásit taky. Třeba přes facebookové stránky Skleníku.

Úterý

Starostka na pondělním zasedání zastupitelů nebyla odvolána. Ani místostarostka, byť ta má daleko menší podporu. Od začátku je to ten nejslabší článek vedení. Obyvatele sice odvolávání starostky zaujalo z celého jednání nejvíce, ale asi zásadnější by mělo být řešení problému s městskou hromadnou dopravou. Zajímavý je názor Evy Kočové – zde. Názor radnice naleznete zde.

Nejsem klasický opozičník, který by byl jednoznačně proti návrhu města vytvořit společný podnik, ale výběrové řízení by mělo být nejprůhlednější. Už takto mezi lidmi koluje, že zastupitelé města si nechali od BusLine namazat. Proč si nabíhat na vidle?

Středa

Končí mi platnost občanského a řidičského průkazu, tak jsem měl po čase možnost ověřit si v praxi, jak ve skutečnosti město funguje. Na oddělení občanských průkazů a cestovních pasů se dá objednat. Teoreticky. Kdykoliv jsem si elektronický objednávací systém otevřel, byly všechny termíny obsazeny. Momentálně až do půlky června. Zkušenější mi poradili, že kvůli objednání musím ponocovat, o půlnoci totiž naskakuje další volný termín. To jsem odmítl a ve středu vyrazil na Děčínskou.

Vyjel jsem si lísteček a v první chvíli mi nepřišlo, že bych měl čekat dlouho. Jenže mě stále někdo přeskakoval. Podle nadávek ostatních mi došlo, že se jedná o ty, kterým ponocování nevadilo a jsou objednaní. Po půlhodině, kdy mi docvaklo, že přede mnou je více než třicet lidí, jsem to vzdal a vypravil se k vodnímu hradu, abych zjistil, jak funguje systém výměny řidičských průkazů.

Zde jsem byl první na řadě a během patnácti minut byl venku. Rozhodl jsem se vrátit na Děčínskou. Už nefungovaly dvě, ale rovnou tři přepážky, navíc zhruba dva ze tří objednaných většinou nedorazili. Nakonec jsem ani nestihl otevřít si knížku, kterou jsem si cestou opatřil v městské knihovně.

Závěr – objednávkový systém ve stávající podobě je funkční jen zčásti. Dvě hodiny čekání jsou hodně, na druhou stranu to není tak hrozné, jak vyznívá z nervozity čekajících.

V týdnu jsem vyřizoval kamarádce odškodnění za zpoždění letu. Zpáteční letenka stála 4 000 Kč, odškodnění za tříhodinové zpoždění při cestě zpět je přes deset tisíc. Navrhuji, aby vyšla směrnice EU, která postihne čekání i na jiných místech. Město by mohlo platit odškodné za čekání na úřadech, zdravotní pojišťovny za čekání u lékařů. Věřím, že by se leccos změnilo. I když se trochu bojím, že město by místo zefektivnění činnosti spíše přijalo více úřednic.

Čtvrtek

Ve středu jsem se za čekání na úřadu odměnil večerním koncertem U bílýho černocha. Představily se tam tři nové gymnaziální kapely. Přesladký Honza Dalecký, který uvedl svoje skladby s kytarou v ruce s doprovodnými muzikanty za zády i vsedě za klavírem. Základ formace Bewild vznikl během jarního projektu Lanterna Futuri. Solidní, byť ještě nevyhraný rock, kterému dominuje zpěv Zuzky Ježkové.  Program uzavřeli pánkači s názvem Helicopter, beze sporu inspirovaní Visacím zámkem. Moc pěkný večer! A bylo plno.

Na youtube jsem zatím objevil jen videa Bewild.

 

Pátek

U Černocha bylo plno i v pátek, ale to přijeli daleko zkušebnější muzikanti. Laco Déczi a jeho Cecula New York. Posluchači přišli na trumpetovou legendu Décziho, ale obdivuhodné věci předváděli na své nástroje i ostatní muzikanti. Ať to byl pianista Walter Fischbacher, bubeník Vaico Déczi nebo zejména basový kytarista Michael Krásný, který ve skutečnosti dostával více prostoru než sám Laco. No dyť Laco Déczimu je také 79 let.

Moji terciáni i důchodci, rockeři i stálí návštěvníci festivalu Lípa Musica. Takto pestré složení posluchačů jsem ještě v Lípě neviděl.

Sobota

Celý týden se na sociálních sítích diskutuje o mizerných výkonech firmy, která má na starosti sekání trávy. A můj den začal tím, že někdo z  pracovníků v sedm nastartoval sekačku. A budil mě a budil. Což o to, já to přežiju, dyť jsem byl jen po flámu, ale co ty chudáci bydlící v ubytovně u Vladimirova, ti dorazili v šest z noční směny.

Říkal jsem si, že když tak dlouho sekali, bude už použitelné discgolfové hřiště. Náhodou jsme se na něm setkali s Jirkou Gottlieberem a dali jsme si devět jamek. Zájemcům můžu prozradit, že je to přesně napůl. Půlka je vysekaná, půlka je džunglí. Potěšitelné je, že všechny jamky jsou po další zimě v pořádku.

Neděle

Zbývá pozvánka na příští týden. Už následující pátek vypukne další ročník Všudybudu, v 18,15 koncertem Papír Sklo Plastů.

Nahoru