Štafeta: Vlastimil Vondruška

Verze pro tisk |

Jiří Škoda (Štafeta zde) měl neskromné přání: představit v i-novinách nejprodávanějšího českého spisovatele současnosti. Zkusil jsem ho oslovit a dostal možnost položit jen jednu sérii otázek.

 

Rozhovor je pro regionální noviny. Můžeme začít tím, jak jste se na Českolipsku ocitl. Jestli jsem dobře pátral, tak jste narozený v Kladně.

Stejně jako si myslím, že by člověk neměl celý život dělat jen jednu jedinou věc, neměl by asi ani zůstávat na jednom místě, pokud nemá štěstí a nenarodí se někde, kde je naprosto fantasticky. Lidský život je o neustálém hledání, jinak by ani nebyl pokrok.  Já se narodil na Kladně, žil jsem tam až do skončení vysokoškolských studií a byl jsem tam spokojený. Dny mi naplňovalo studium a na víkendy jsem jezdil na hory, protože jsem se začal věnovat horolezectví. Pak jsem se oženil a odstěhoval se do Prahy, a i tam jsem byl spokojený. Vstoupil jsem do světa vědy, začal se otrkávat ve společnosti, nadšeně jsem navštěvoval divadla. Chodíval jsem běhat do Stromovky a dál jsem jezdil na hory. Později i se svým synem. Pak jsem se začal věnovat sklářství a bylo třeba Prahu opustit. Skončil jsem nedaleko Máchova jezera a jsem tu opět velice spokojený. Je na každém člověku, jak si umí život zařídit a jaké radosti v něm umí nacházet. Ale uznávám, že to mám tady rád a už asi měnit nebudu.

V Doksech jste původně s manželkou provozoval sklárnu. Proč jste skončili?

Důvod je celkem prostý. V určité době bylo téměř neřešitelné sehnat pracovníky. Skláře jsem k nám ještě nějak nalákal, ale s taviči byl problém. Vydrželi jen od podzimu do jara a pak mi utekli prodávat buřty turistům (tak to tu prostě chodí). Takže jsem přes léto trávil noci ve sklárně a sám tavil. A protože to byly dlouhé a nudné noci, vyplňoval jsem je tím, že jsem se vrátil k psaní. Jenže knihy začaly být úspěšné a já jsem musel brzy řešit problém, že den má jen 24 hodin. A i když vydržím hodně, jsou prostě hranice, za které nemůžete jít. Proto jsme s ženou váhali a dlouze diskutovali, co dál. Nakonec jsme se rozhodli sklárnu zavřít, byť byla v zisku a tehdy nás živila. Ovšem má žena je skvělá a pochopila, že mne srdce táhne k literatuře, a tak byla ochotná jít do rizika, že to s příjmy bude horší. Něco jsme měli našetřené a já jsem dělal vše pro to, aby se mé knihy prodávaly co nejlépe. Objížděl knihovny, dělal si reklamu a psal a psal. Naštěstí se po pár letech ukázalo, že jsme udělali správný krok.

Jak jste se vůbec ke sklu dostal? Máte skláře mezi svými předky?

Nejsem ze sklářské rodiny a ke sklářství jsem se dostal vlastně náhodou, ještě v čase, kdy jsem pracoval v Národním muzeu. Tehdy jsem se odborně věnoval dějinám hmotné kultury a jednou se na mne obrátil pan Kutač z novoborského Crystalexu, zda bych byl ochotný napsat pojednání o českém sklářství za feudalismu. Dopadlo to snad dobře, ale jak jednou zaseknete udičku, těžko se jí zbavujete. Mne to řemeslo doslova okouzlilo a hned po roce 1989 jsem se rozhodl, že se mu budu věnovat i jako podnikatel. Byl jsem ovšem naivní a musel jsem se toho spoustu naučit. A kdo zná skláře, ví, jak je těžké, aby vám něco ukázali a poradili. Ale protože jsem tvrdohlavý, dopadlo to dobře a nakonec se chodili při výrobě historických kopií u nás na huti občas radit oni ke mně.

 Mě baví genealogie. Pátráte i vy po svých vlastních předcích?

Přiznám se, že nepátrám. I když jsem historik, v osobním životě raději hledím dopředu než dozadu. Ovšem nějaké informace jsem si přece jen opatřil, především rozborem mého genetického vybavení.

Našel jste někoho zajímavého?

Pokud má analýza DNA pravdu, byl mým přímým, leč opravdu hodně vzdáleným předkem Ötzi (to je ten, co ho našli v ledovci v Alpách).

V posledních letech se mi daří vydávat jednu knihu ročně, přesto stále poslouchám, jak to všechno stíhám. Vy jste ještě daleko plodnější, jak to stíháte? Skutečně všechno děláte sám, nebo používáte někoho na rešerše?

Věřte tomu nebo ne, ale opravdu píši sám. I když to nevypadá, jsem v tvorbě dost velký introvert a nesnesu vedle sebe někoho, kdo by mi „napovídal“. Teď hovořím o historických románech. Své příběhy při psaní doslova s hrdiny prožívám, vstupuji mezi ně do jejich doby, takže rešerše by mi nepomohly. Já musím znát reálie tak dokonale, abych v nich žil a nemusel neustále přemýšlet, co a jak se dělalo. Ostatně, mám k tomu myslím dobrou průpravu, protože jsem žákem profesora Petráně, skutečného „otce“ studia dějin české hmotné kultury. Protože jsem se řadu let věnoval studiu dějin a jsem autorem téměř padesáti odborných studií a asi patnácti populárně-naučných knih, mám z čeho vycházet. Nicméně mám pomocníka, a tím je má žena. S ní často diskutujeme o tom, co chystám, nebo jak příběh pokračuje. Je takový můj „advocatus diaboli“ a na její názor opravdu dám. Když ona mi řekne: „Tudy ne!“, začnu hledat jiné řešení. Kromě beletrie se věnuji také publicistice, a to je pole, kde mi velice pomáhá, protože mi hledá zajímavá témata, shromažďuje základní fakta a pokud něco napíšu, tak to obvykle upravuje, protože používá pro publicistiku srozumitelnější jazyk.

Přál jste si být spisovatelem od dětství? Psal jste si třeba deník nebo si vymýšlel příběhy pro své kamarády?

V mládí jsem chtěl být egyptologem nebo asyrologem a na střední škole jsem se dokonce začal učit klínopis. V době, kdy mí spolužáci běhali za holkami, já jezdil do Prahy na univerzitu a studoval.  To jen na okraj, aby bylo zřejmé, že jsem nebyl „standardní“ dítě.  Na základní škole jsem se opravdu pokoušel psát dobrodružné povídky, ale nikdy jsem neuvažoval o dráze spisovatele. A protože jsem neměl žádné důvěrné kamarády, nikomu jsem nic nepředčítal, psal jsem sobě pro radost.

Nyní jste usazený na půl cesty mezi Bezdězem a Houskou. Proč daleko více vašich děl má spojitost s Bezdězem a v žádném jsem nenašel Housku?

Pokud se dá věřit písemným pramenům, pak byl hrad Houska založen až na přelomu 13. a 14. století, tedy v době, kdy už Přemysl II. Otakar nežil a Oldřich z Chlumu si užíval zaslouženého důchodu. Je pravda, že některé detaily z posledních stavebně-historických průzkumů posunují založení Housky hlouběji do minulosti, ale to na literárním pohledu nic nemění.

Jsou postavy Oldřicha z Chlumu a Adama z Dobronína zcela fiktivní nebo mají aspoň z části podobu nějaké doložené osobnosti naší nebo evropské historie?

U mých hrdinů nejde ani tak o vnější podobu, protože upřímně, ze středověku neznáme reálné podoby, jen fiktivní vyobrazení. Za první skutečné portréty u nás se považují až některé obrazy z počátku 16. století. Pro literární podobu mých hrdinů bylo mnohem důležitější, že jsem se pokusil do jejich chování, jednání, pravomocí a psychologie vložit to, co mohli lidé jejich doby opravdu mít. V případě Oldřicha z Chlumu známe pravomoci správců a purkrabích Křivoklátu a Zvíkova, tedy významem stejných páteřních hradů jako byl Bezděz. Lze tedy počítat, že jeho správce měl stejné kompetence. A takové tedy dostal i můj literární hrdina. Stejné je to s chováním, ale také s étosem rytířství a spravedlnosti. Takže jistý předobraz tu je.

Poslední dobou trochu jitříte emoce svými postoji k Bruselu, migraci. Jste si jistý, že jde nalézt paralely mezi současností a třeba pádem Říma? Můžete uvést některé příklady?

Dovolte námitku k vaší otázce. Čí emoce jitřím? Snad jen pár dnešních jezuitů převlečených do hávu komentátorů. Jinak o nikom dalším nevím. Pokud někdo jitří emoce většiny lidí, pak jsou to bruselské elity, které se chovají svévolně a pohrdavě a nevnímají hlas lidí. Já nedělám nic jiného, než se snažím názory a obavy lidí jasně formulovat. Kromě jiného na základě našich dějin. Historické paralely existují nejen mezi omílaným pádem Říma, ale prakticky ve všem, co lidstvo v minulosti dělalo, protože vládci jsou nepoučitelní a my, obyčejní lidé, opakujeme neustále stejné chyby. Tomuto tématu jsem věnoval knihu Breviář pozitivní anarchie, a pokud někoho toto téma zajímá, odkazuji na ni. Ne proto, abych si tu dělal reklamu, ale ta věc je příliš vážná a složitá, aby ji tu bylo možno nadhodit několika větami.

Vím, že jste odborník na historii, ale mě by zajímalo, jak byste si Česko představil, kdybyste musel napsat knihu o budoucnosti. Jak by podle vás vypadalo v ideálním případě?

Prognostika a futurologie je věštění z křišťálové koule, protože lidské dějiny mají nejen svou objektivní stránku, kterou formují hospodářské a sociální modely a mechanizmy, ale také tu, v níž rozhoduje náhoda, štěstí a někdy i velké osobnosti, které dokážou ostatní strhnout určitým směrem. Takže spíše než prognóza mé zbožné přání - aby si naše země uchovala svou suverenitu a nerozplynula se v bahně bruselské byrokracie, aby si lid téhle země udržel svůj smysl pro humor, úctu k předkům a ctil evropské a křesťanské kořeny. Aby nezhloupnul z multikulturalismu a aby menšiny nerozhodovaly za většinu. To platí v politice, v rodinném a veřejném životě, ale také v hlasu médií.  A aby se tu za sto let stále hovořilo česky. Co víc bychom si mohli v téhle podivné době přát?

Požádal jsem své kolegyně, které vás mají více načteného než já, zdali by mi neporadily nějakou otázku. Jedna asi kouká na televizi Barrandov a chtěla znát tři polistopadové osobnosti české politiky, které mají podle vás největší historické zásluhy.

Omlouvám se, ale o historických zásluhách polistopadové generace musí rozhodnout právě ona zmíněná historie. Říká se, že dějiny se dají hodnotit až za tři generace, protože reálný význam událostí se nikdy nekryje s tím, co se nám zdá, pokud jsme do nějakého děje jako účastníci vtaženi. V takovém případě vždycky emoce a sympatie přehluší rozum. Já osobně bych ale sázel spíše na Václava Klause a Miloše Zemana, než na Václava Havla a ty kolem něj.

A druhá, jestli jste příbuzný Pavla Vondrušky z Divadla Járy Cimrmana.

Ne, nejsme příbuzní, Vondrušků je totiž kupodivu docela dost. Dodávám, že stejně tak nejsem příbuzný s libereckým bachařem Vondruškou, který před nějakými deseti lety plnil stránky bulvárních novin. A nejsem ani příbuzný s bývalým mistrem školství Milanem Vondruškou, i když se to na Wikipedii objevilo a neustále to tam někdo vrací.  Jsem z počestných Vondrušků od Lovosic.

Fotografie jsou z archívu Vlastimila Vondrušky.

Nahoru

Komentáře

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Přidávám se také s doporučením, aby si lidé přečetli jeho Breviář pozitivní anarchie. Velmi dobře zde popisuje a vysvětluje různé dějiné paralely se současností.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

aby si naše země uchovala svou suverenitu a nerozplynula se v bahně bruselské byrokracie, aby si lid téhle země udržel svůj smysl pro humor, úctu k předkům a ctil evropské a křesťanské kořeny. Aby nezhloupnul z multikulturalismu a aby menšiny nerozhodovaly za většinu. To platí v politice, v rodinném a veřejném životě, ale také v hlasu médií. A aby se tu za sto let stále hovořilo česky. Co víc bychom si mohli v téhle podivné době přát?

... naprosto přesně napsáno, a tak moc lidí to nechápe

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška - 6 článků v MFD

Asi patřím k těm méně chápavým...
"Snad jen pár dnešních jezuitů převlečených do hávu komentátorů. Jinak o nikom dalším nevím", fandí si pan Vondruška. Přiznám se, že i já čtu jeho povrchní úvahy s nedůvěrou, například nedávnou sérii 6 článků v MFD na podobná témata jako zmiňovaný Breviář (který si proto už nemusím pořizovat :)

Michal Kašpárek to podrobně zrecenzoval tady -
https://www.penize.cz/spotrebitel/327292-don-vondrusquijote-de-la-mafra
Jen jeden kritizovaný Vondruškův odstavec pro ilustraci:

„Na prvním místě stojí ‚evropanství‘, podivně pokroucená představa, že lidé budou šťastní, pokud budou na celém kontinentu jíst stejná jídla, číst stejné zprávy, poslouchat stejné vládce, řídit se stejnými zákony a všichni budou mít stejné mzdy ... Dalším pilířem ideologie EU jsou kroky k likvidaci všeho, co vyjadřuje rozdíly mezi národy.“ - Cosi podobného asi zaslechneme v našich hospodách, ale pravda to není!

Stejně to kupodivu vidí R. S. (viz čtenářské recenze na https://www.kosmas.cz/knihy/220213/breviar-pozitivni-anarchie/), který sice chválí historické pasáže knihy, ale poznamená, že dílo pana historika pak bohužel "vzal do rukou neznámý hospodský myslitel. ... Používá přitom stejný vzorec. Vymyslí si nějakého imaginárního nepřítele. Třeba Evropskou unii, Brusel, feministky, ekology, aktivisty, nebo jeho oblíbený výraz ideologové. A samozřejmě politiky. Ti pochopitelně za všechno můžou. Následně jim vloží do úst myšlenku nebo činy. Třeba Brusel dělá to a to, ideologové říkají, aktivisté prosazují a podobně. Podotýkám, že v knize není jediný odkaz na zdroj, ze kterého pan myslitel čerpal, pominu-li zmínku o wikipedii. Nakonec famózně tahle tvrzení vyvrací. A nechápe jak můžou být takhle hloupí. Přitom rád použije věty jako například renomované studie potvrdily, průzkumy prokázaly a podobně. Také bez uvedení zdrojů..."

Rozhodně nás není "jen pár". Například signatáři loňské výzvy vědců (13.253 podpisů) sotva sdílejí názory a postoje myslitele Vondrušky.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Něco z opačné strany
Z Wikipedie
Často je kritizován. Tato kritika se někdy vyznačuje velmi ostrým tónem. Vondruška je označován za rasistu, pravicového populistu nebo za komunistického národovce. Za své názory na postavení žen a mužů ve společnosti je považován za machistu.
Zajímavá je taky stať Miloše Kadlece, který odhaluje pozadí různých postav soudobé scény na základě rozboru jejich kontaktů, činností a výroků

Shrnutí
Je navýsost pochybné, aby se Vlastimil Vondruška označoval jako historik. Věda se projevuje úctou k faktům – a tu Vondruška nemá. Svou (deontickou, nikoli epistémickou) autoritu čerpá pouze z oblíbenosti svých triviálních historických pop-detektivek, které jsou literárně na úrovni Josefa Svátka. Stejně jako to činí ve své beletrii, tedy podbízení se masovému vkusu, postupuje i při psaní svých žurnalistických textů. Zaštiťuje se odborností, přitom, jak bylo ukázáno výše, historii neslýchaným způsobem překrucuje, používá pochybné prameny a úmyslné lži, nepřesná a neověřená tvrzení a zcela ve stylu dezinformačních webů ruské provenience je míchá s některými reálnými fakty, aby dospěl k předem určeným ideovým závěrům. Stejně jako třeba právě jmenovaný Bartoš a další se i on zaklíná národem, aby se nakonec – jaké to překvapení! – přichýlil k ruskému dubisku, „jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům“.
http://manipulatori.cz/vlastimil-vondruska-a-literatura-postfaktu/

Nicméně u názorově shodných čtenářů tento styl vlastenectví rezonuje.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

já pana Vondrušku neznám, jeho práce nečtu, ale koukám, že pány příznivce zvedl ze židle :-)

já jen říkám, že tohle je napsané přesně:

aby si naše země uchovala svou suverenitu a nerozplynula se v bahně bruselské byrokracie, aby si lid téhle země udržel svůj smysl pro humor, úctu k předkům a ctil evropské a křesťanské kořeny. Aby nezhloupnul z multikulturalismu a aby menšiny nerozhodovaly za většinu. To platí v politice, v rodinném a veřejném životě, ale také v hlasu médií. A aby se tu za sto let stále hovořilo česky. Co víc bychom si mohli v téhle podivné době přát?

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Já vám váš pohled na literární práci pana Vondrušky vyvracet nebudu , ale nechám si svůj. Dovolím si doporučení nejen vám , vrátit se o jednu Štafetu zpět a přečíst si poslední 3 otázky pana Bárty a odpovědi Jiřího Škody , proděkana PF v Ústí n/Labem. To, že má studenty ochotné o všeličems diskutovat ( třeba i nekorektně ) mě naplňuje do budoucna optimismem.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

To je totiž zrovna pěkný příklad "oblíbených" frází (kterým se málokdo odváží odporovat) a ne zcela pravdivých tvrzení, pane Beneši:

...bahno bruselské byrokracie
Co to je? V Bruselu máme komisařku a poslance, o záležitostech EU debatují a hlasují předsedové vlád nebo ministři - nebo tam snad místo nich sedí Marťani?

...aby si lid téhle země UDRŽEL ... úctu k předkům a ctil evropské a křesťanské kořeny
Humor snad pořád máme (pověstné smějící se bestie), ale úcta k předkům nám v současné hodnotové krizi bolestně schází (sám jste si na to při nejednom výročí stěžoval), a evropské i křesťanské kořeny jsou taky dost rozviklané (czexit, prázdné kostely, Vánoce = žranice atd.)

Jinými slovy: Jsme OK, jen si dejme bacha na všechny nepřátele a buďme klidně stejní i za 100 let? Neměli bychom naopak s tou krizí hodnot okamžitě něco dělat? A neměl by nás v tom právě historik inspirovat (místo hledání nepřátel na všech stranách)?

...aby menšiny nerozhodovaly za většinu
Dnes jde spíš o to, aby referendující většina nepřeválcovala menšiny.

...aby se tu za sto let stále hovořilo česky
To se vzhledem k hradním tendencím máme bát ruštiny nebo čínštiny (to je spíš jen vtip)?

PS: Slovutný zahradník si mohl všimnout, že je tady (zatím) řeč výhradně o PUBLICISTICE. A jako obvykle čte dost povrchně: citovaný čtenář totiž postrádá zdroje právě v Breviáři.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Tato předávka se nepovedla. Není to nic výjimečného. I na olympiádě se tu a tam stává, že si sprinteři nestihnou předat štafetový kolík ve vymezeném prostoru; dokonce je zaznamenán případ, že jim spadl na zem, což se s trochou fantazie dá přirovnat k této situaci.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

V knize zdroje a odkazy jsou, v 6 článcích v MFD asi ne, pane Tichý. Nechápu, proč vás pan spisovatel Vonduška tak irituje. Snad ne proto, že píše knihy, které lidé rádi čtou., zatímco vy jste napsal jednu brožurku, ve které mícháte dětské vzpomínky, imaginaci a něco fantaskního dohromady s událostmi, které neměly už mnoho pamětníků. Ale přesto jsem si to taky přečetl .

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška, pan Zahradník

Tak trošku se zajímám o historii a spíše než doporučení pana zahradníka
..Přidávám se také s doporučením, aby si lidé přečetli jeho Breviář pozitivní anarchie. Velmi dobře zde popisuje a vysvětluje různé dějiné paralely se současností....
radši vyhledám recenzi v Centru medievistických studií Praha - Center for Medieval Studies Prague. Ta zní :
Vojtěch Bažant a Martin Šorm v lednovém čísle časopisu Dějiny a současnost vysvětlují, jak se Vlastimil Vondruška pokouší vydávat své vulgární šovinistické postoje za vědecké poznatky.
Zde je ta recenze (samozřejmě podložená fakty)
http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2017/1/rozhnevany-bily-dejepisec/
končí
Tato kniha není historickou analýzou, jen bulvární agitkou. Vondruška rád zdůrazňuje, že historik musí mít od hodnocených událostí odstup. Sám se ale vyjadřuje k současnosti, od níž žádný odstup nemá. Když pak dojde na dějiny, většinou jen účelově kombinuje předsudky a klišé. Domnívat se, že historické zkušenosti a „fakta“ mohou být přímým zdrojem poučení pro současnou politiku, je naivní a nekritické. Smysl nesou jen v zapojení do teorie. Kdo se jí ve jménu selského rozumu zříká, nepracuje s prameny poctivě a klame.

Takže čí doporučení přijmout? Proto mne to taky nadzvedlo.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška a Voltaire a náboženství

Breviář pozitivní anarchie, se mi velmi líbí a velmi se mi líbí i Štafeta: Vlastimil Vondruška.

Knihu je možné zakoupit v knihkupectví pana Rady.

Voltaire také řekl:
Náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem.
Dokud budou darebáci a hlupáci, budou i náboženství. Naše je nepochybně nejsměšnější, nejabsurdnější a nejkrvavější, které kdy nakazilo svět.

Nesouhlasím s Voltairem zásadně ve slově naše. Kdyby bylo nahrazené tím, co má na mysli pan Vondruška, pak i zde souhlasím s Voltairem i s panem Vondruškou

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Ještě jednou z recenze v ĎaS:

"Bývalý etnograf z Národního muzea a Československé akademie věd porušil pravidla hry a začal provozovat něco nebezpečného: nezdráhá se vystupovat jako historik s oprávněním vyjadřovat se kvalifikovaně k dění v současném světě. Jeho hojně provozované analogie mezi minulostí a současností jsou často mylné a vulgární. Zaštiťuje je ale mýtem o svém dějinném poznání, autoritou pramenů a zkušeností.
Podle Vondrušky by se historik měl místo „ideologií“ přidržovat prostých a objektivních „fakt“. Jinými slovy odmítá teorii a interpretaci a rád by představoval jen nezvratná zjištění. Jenže i on interpretuje a jeho výklad je pevně ideologicky ukotven, jen to nepřiznává: jeho výpovědi vězí v pragmatismu a víře v selský rozum, historickém materialismu a představách o cyklickém a fázovém vývoji kultur, lidovém antiklerikalismu, sexismu a aplikaci přírodní logiky na dějiny. Těžištěm jeho výpovědi je pak nostalgie. Věci už nejsou, co bývaly, prý se zhoršují: politika zjalověla; Evropa ztratila vitalitu. Breviář je plný nářků zahalených v opar exaktního vědeckého poznání. Že je text spíše plodem rozčilení než erudované reflexe, dokládají i vnitřní rozpory (politici byli vždycky stejní).
Vondruška zkrátka neváhá vršit silné teze bez hlubšího kritického rozboru, ačkoli sám volá po nutnosti diskuse a poctivé argumentace."

Zahradník i Doškář tady mohou samozřejmě Vondruškův Breviář propagovat, mohou se jím dokonce řídit, například ve volbách. Zrovna tak ale my ostatní máme právo nenaletět na Vondruškovy "mylné a vulgární historické analogie". A říkat to nahlas.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Já si na rozdíl od pana Válka myslím , že je jen dobře , že dal pan Bárta taky ve Štafetě prostor někomu z druhé strany názorového spektra . Nemyslím tím žádné extrémisty ale slušné lidi se svým vlastním pohledem na naše současné dění.
No, moldavite , nic za to nedáte , když si knihu sám přečtete. Je to nakonec jen kniha a musí v sobě nést osobitý pohled autora, jako každá jiná. V tomto srovnání jsou vyhledané recenze ať vaše nebo pana Tichého bezcenné. Jinak samozřejmě velmi vítám vlastní názor pana Tichého, sice jen na 2 řádcích, že máte právo
Vondruškovi "nenaletět ". Každopádně je to lepší než další nalezená negativní recenze .

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Recenze odborníků NEJSOU bezcenné! Znalosti lidské kultury jsou už tak rozsáhlé, že je nikdo nemůže zvládnout sám. Každý z nás se ve většině praktických případů na odborníky musí spolehnout.

Je hrubá chyba považovat "názor" laika za jakoby rovnocenný s názorem odborníka.
Příklad: Lékař přednáší o potřebě očkování - a jedna z matek namítne, že dítě očkovat nenechá, protože "očkování dětí vyvolává autismus", přečetla si to na internetu! Jsou to snad dva "názory", mezi kterými si můžeme svobodně vybírat? Blbost: Jen jeden je pro společnost prospěšný (proočkování dětí), protože ten druhý vysloveně škodí, a to nejen dítěti té matky. (BTW: O souvislosti s autismem neexistuje žádný důkaz.)

V naší diskuzi se pánům Doškářovi a zahradníkovi Breviář "líbí", zatímco dva odborníci v historickém časopise knihu s použitím argumentů věcně zkritizovali. Když ji někdo přesto pošetile považuje za "druhou stranu názorového spektra", je to jeho škoda.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Pane Tichý, každému i mě je jasné, že tam, kde jde o život není názor odborníka bezcenný. Promiňte ale,
když jde o četbu knihy nebo jinou zábavu ,nepotřebuju nutně jako doporučení pohled fundovaného literárního nebo filmového kritika. Bohatě mi stačí, když se dílo líbilo třeba mému kamarádovi .No a je to trochu podobné s jídlem, co někomu chutná, jinému nemusí. Neznamená to přece, že mu budeme to jídlo ošklivit. Ať to zkusí a ochutná. Literární kritici mají bohaté srovnávací zkušenosti a přehled, takže z nich v recenzi vychází. To není tady ale náš případ . Já to vidím tak, že mnohý čtenář by se mohl s názory knihy ztotožnit , jak říkáte vy naletět. To, jak se zdá se leckomu nemusí líbit ( zde možná vám a růženínovi )

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Jestli se někdo v denním tisku představuje jako historický badatel, měl by se k Breviaři vyjádřit odborně. Kupodivu ale na rozdíl od historiků odborníků se mu to líbí. Tedy metoda, kdy si vytyčím cíl, psát co lidi ( určítí) chtějí slyšet. Dá se na tom vydělat. Bulvár čte mnoho lidí. Horší je to, že k manipulaci lidí je používá...citace ..historii neslýchaným způsobem překrucuje, používá pochybné prameny a úmyslné lži, nepřesná a neověřená tvrzení a zcela ve stylu dezinformačních webů ruské provenience je míchá s některými reálnými fakty, aby dospěl k předem určeným ideovým závěrům.
Pokud je někdo badatel a líbí se mu to, je to způsobeno možná tím, že používá stejné metody.
Mezi badateli ( i profesionály ) na www. e- středověku je však dlouhodobě poukazováno na spousty pochybení Vondrušky a sklízí i kritiku.
Nebezpečné je, když se takový postup u lidí typu zahradníka setkává s nadšením a manipulace pak berou za svůj životní postoj.
Německý sociální nacionalismus získával také spousty příznivců, protože se to národu, zbídačenému WWI a reparacemi líbilo. Viníci byli historicky nalezeni, arijská rasa a její nadřazenost byla historicky zdůvodněna. Kdo by se zabýval pravdivostí interpretace, líbilo se to.
Stále více obdivuji TGM. To byla odvaha projevit odlišný postoj, když národ žil líbivou Hilsneriádou a Rukopisy.
Kdo má dnes z politiků stejné, pevné postoje?
Dnes je heslo z Hradu "Jen idiot nemění názory". To mě děsí víc než bahno Bruselské byrokracie.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Ale,ale, moldavite, komu tak může vadit, když si lidé typu zahradníka přečtou nějakou knížku a ta se jim líbí ?
Vy na všechno naroubujete německý sociální nacionalismus nebo jiný ismus. Taky se mi líbí např. Pohádky bratří Grimmů nebo jiné pohádky a čtení detektivek . Měl byste obavy, že se stanu proto např. zločincem ?

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Proč? Je to na delší povídání. Prostě nemám rád když jsou lidi ohlupováni, navíc poukazováním na selský rozum. Místo na racionalitu se jim hraje na city. Pak jsou z toho ty ismy.
Možná jednu recenzi čtenáře jako vy. Píše, že dílo psali asi dva lidé. Jeden mu dal základ a druhý...
. Dílo pana historika si vzal do rukou neznámý hospodský myslitel. A tvořil. Opravdu nejde věřit tomu, že člověk takhle znalý historie a schopný napsat takhle poutavý text je ten samý co je schopný z těchhle faktů vyvodit takhle do nebe volající nesmyly s takovou hospodskou rétoriku. Dobrých dvacet procent knihy dotvořeno panem myslitelem je často nejen v rozporu s tím co napsal pan historik, ale ještě častěji v rozporu samo se sebou. Původně jsem si chtěl podtrhnout výroky s kterýma nesouhlasím, případně výroky, které z uváděné skutečnosti nevyplývají, ale mi bylo jasné, že tudy cesta nevede. Je jich totiž příliš na to, aby šli rozebírat samostatně. Bohužel takovýma hle vsuvkami je protkána celá kniha. Občas jenom text v závorce, občas odstavec, někdy kapitolka. Ze začátku málo, později se pan myslitel rozepsal víc. Používá přitom stejný vzorec. Vymyslí si nějakého imaginárního nepřítele. Třeba Evropskou unii, Brusel, feministky, ekology, aktivisty, nebo jeho oblíbený výraz ideologové. A samozřejmě politiky. Ti pochopitelně za všechno můžou. Následně jim vloží do úst myšlenku, nebo činy. Třeba Brusel dělá to a to, ideologové říkají, aktivisté prosazují a podobně. Podotýkám, že v knize není jediný odkaz na zdroj, ze kterého pan myslitel čerpal, pominu-li zmínku o wikipedii. Nakonec famózně tahle tvrzení vyvrací. A nechápe jak můžou být takhle hloupí. Přitom rád použije věty jako například renomované studie potvrdili, průzkumy prokázali a podobně. Také bez uvedení zdrojů. Ne, že by občas s něčím nešlo souhlasit. Ale forma jakou pan myslitel používá je prostě nestravitelná. Celé tyhle myšlenky jsou vedeny hlavním motivem, a tím je migrační krize. Pan myslitel nám občas skrytě, občas na rovinu odhaluje svůj rasizmus. Opravdu nepřeháním. A nemám problém tyhle řádky v knize najít. S chabou argumentační základnou shazuje islám vůči křesťanství, ty, co nepracují bychom samozřejmě neměli živit a tak dále. Ale to už k hospodským myslitelům tak nějak patří.

A proč mi to vadí? Bohužel existují lidé, kterým stačí takovéto dílko, nepřemýšlí o faktech a ztotožňuje se s nimi, zkrátka líbí se mu to. Pak tu máme volby, Zemana, Okamuru atd. Ti se také líbí, říkají přeci totéž.
" Pokud bude stát tento stát na lživých základech, daleko to nedotáhne". To nejsou moje slova, ale slova pražských historiků, kteří protestovali v r. 1918 proti tzv. národu československému, který dle nich nikdy neexistoval. Jestli měli pravdu snad posoudíte objektivně sám.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška - podvržený Bismarck

Číst úvahy pana Vondrušky NENÍ neškodná zábava srovnatelná s četbou detektivky, protože ovlivňuje/potvrzuje jisté občanské postoje, které pak ve volbách spoluurčují vývoj země. V tom je (měla by být!) ODPOVĚDNOST HISTORIKA, když už se rozhodl veřejně angažovat.

Jen jeden příklad:
"Nikdo nikdy nezjistí, jak to bylo na Ukrajině a na Krymu doopravdy (SKUTEČNĚ? JT) a jaké záměry stály v pozadí. Jak jsem řekl, jsem jen advokát diaboli, ten neříká názory, jen řadí fakta a vznáší otázky.
Čím tedy začít? Nejraději citátem: „Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části, a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázka času.“ Tušíte, kdo tuhle politickou koncepci formuloval? Ve druhé polovině 19. století pruský „železný kancléř“ Otto von Bismarck!"
To píše Vondruška ve svém protiukrajinském článku v Parlamentních listech -
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Rusko-je-dnes-satan-ukrizuji-kazdeho-kdo-na-nej-neplive-Historik-k-tomu-pripomina-kolikrat-Nemci-organizovali-najezd-na-vychod-440498

Až na to, že Bismarck nikdy nic takového neřekl. Podvržený citát systematicky zneužívá ruská propaganda -
http://manipulatori.cz/otto-von-bismarck-putinovych-sluzbach/

To by se Historikovi stát nemělo...

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Nemělo, pane Tichý.
Jenže těmhle "historikům" a já bych neváhal říct "historikům amatérům" je to srdečně jedno. Bodejť by ne, když si takového "historika amatéra", který upřednostňuje osobní vzpomínku před ověřitelnými fakty, i zvolili.

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

nerad se míchám do zdejší diskuse, ale přijde mi úsměvné, že historika Vondrušku haní ti, co souzní s historikem Krystlíkem.

Tímto se Vondrušky nijak nezastávám, vůbec ne, jen mi tato vazba přijde úsměvná.

hezké odpoledne!

Nahoru

Re: Štafeta: Vlastimil Vondruška

Mně zas přijde úsměvné, že mi někdo podsouvá, že souzním s panem Krystlíkem. V něčem ano, v něčem ne.
Na rozdíl od pana Vondrušky jsou všechny jeho knihy doplněny mnoha odkazy na podklady pro své názory.
Lze si ověřit, lze též nesouhlasit.
Něco pro pana Beneše od kritika ! T.Krystlíka,novináře Otto Drexlera....
Krystlíkova kniha nezjevuje Pravdu o československé historii. Zjevuje fakta. Fakta, která leží kdesi pohozená a nikomu se nechce je zvednout, protože je to příliš namáhavé a znepříjemňuje to život. Proč se pídit po faktech, když žiji ve své krásné „pravdě“ a nechci si ji ničím a nikým narušovat! To je myšlení mnohých z nás. „Mám svou představu a nikdo ať si ji nedovoluje zpochybňovat, i kdyby proti nám mělo stát sto věcných argumentů!“
Tomáš Krystlík se ve své knize nesnaží ohýbat před českými velikány, jeho největším cílem je předkládat fakta, která existují. A vůbec nepomůže, když je zameteme pod stůl. Jedinou možností je vzít je na vědomí a konfrontovat je s fakty krásnějšími, líbivějšími. Naše budoucnost nevede přes vyzdvihování pozitivního a zamlčování negativního. To je znásilňování dějin a něco takového svobodně existující národ nemá zapotřebí.
Asi víte, kam tím mířím.

Nahoru