Štafeta: Pavlína Černá

Verze pro tisk |

Poslední osobností, kterou vám v rámci předvolebních Štafet, představím, je Pavlína Černá kandidující za ODS.

Začnu politikou, ať to máme za sebou. Proč jste si pro vstup do politiky vybrala zrovna Občanskou demokratickou stranu?

Nechápu to jako vstup do politiky, ale jako možnost pokusit se přispět svými zkušenostmi městu, které mám ráda a žiji v něm. Myšlenka na to, že bych se ráda zapojila do práce některého z výborů, už mě nějakou dobu provázela, a pak přišla nabídka lídra Občanské demokratické strany pana Juraje Ranince. Vnímám ho jako člověka na svém místě, který je zapálený pro věc, a stojí nohama pevně na zemi. Je mi ctí s ním kandidovat.

A pracovala jste v předchozích obdobích v některých komisích nebo výborech?

Ano, ve školské komisi, před dvanácti lety.

ODS dominuje politice v České Lípě už více než deset let. Opozice logicky tvrdí, že Lípa jako město je dvacet let pozadu za ostatními městy. Jak to vidíte vy?

Bylo by divné, kdyby opozice tvrdila opak. Nebylo by lepší podívat se na to jinýma očima? Očima, které vidí to, co se povedlo. Např. vybudované cyklostezky, 3D hřiště v Dubici, rekonstrukce objektu mateřské školy v Dolní Libchavě, opravy komunikací, chodníků, úprava veřejných prostranství, budování dětských hřišť na sídlištích a jejich údržba, zateplování objektů škol a školek,…

Vaše mateřská škola má tři základny. Kde sídlíte vy jako ředitelka? Je těžké ukočírovat provoz, když se odehrává na třech místech?

Máme tři odloučená pracoviště, v Arbesově ulici, v ulici Roháče z Dubé a v Dolní Libchavě, ale základnu máme jednu, ta je v Arbesově ulici, kde sídlím. Příspěvkovou organizací jsme v tomto složení od 1. ledna 2003. Máme 15 let zkušeností. „Máme“, protože na to nejsem sama, deleguji kompetence vedoucím učitelkám na odloučených pracovištích, ekonomce, vedoucí stravování, školnicím, učitelkám a od dubna letošního roku také chůvám. Škola musí reagovat na společenské změny, tím mám na mysli potřeby, požadavky, očekávání rodičů, měnící se legislativu… Ale nejdůležitější jsou děti a jejich potřeby, protože školka je tu pro děti. Právě děti, jejich smích a radost z prožitků, mi pomáhají udržet ty otěže a kočírovat provoz. A nejsem na to sama, ve svém týmu mám lidi, na které se mohu spolehnout.

Zažil jsem na Špičáku, když se škola dělila na tři subjekty a pak zase slučovala. U mateřských školek ve městě takové nápady nepadají?

Před vstupem do právní subjektivity, proběhlo několik jednání o podobě příspěvkových organizací. Zřizovatel (město) tehdy navrhoval sloučit špičákovské školky do jednoho subjektu, ale ředitelky s tím nesouhlasily. Na rozhodujícím zasedání zastupitelé schválili návrh ředitelek. O rok později došlo ke sloučení špičákovských mateřinek do jednoho subjektu. Od té doby je 7 subjektů. Pokud vím, nepadají nápady na slučování.

Děti už mi odrostly, a tak do problematiky moc nevidím. Jaká je momentálně obsazenost školek? Je těžké sehnat místo?

Školský zákon zajišťuje přednostní přijetí dětí, které dosáhnou třetího roku. Kapacitou mateřské školy v České Lípě stačí, umisťujeme i děti mladší tří let. Ale může se stát, že není místo v konkrétní mateřské škole. Přijímat děti můžeme i v průběhu školního roku, pokud je volná kapacita.

Asi je zbytečné ptát se, jak se město ke školkám chová, tak to zkusím jinak. Co by se mohlo zlepšit v mateřském školství v České Lípě?

Záleží na úhlu pohledu, na prioritách, na lokalitě té, které mateřské školy. Ve všech našich školkách řešíme problém parkování, opakovaně žádáme o vyhrazená parkovací místa pro mateřskou školu, ale zatím je nemáme. Co by se mohlo zlepšit? Napadá mě otázka, do jaké míry může město ovlivnit, přepravu dětí autobusy městské dopravy a chování řidičů k dětem a učitelkám.

Máte s některým řidičem nějakou konkrétní zkušenost?

Máme špatnou zkušenost, děti nastupovaly na zastávce v Dolní Libchavě do prázdného autobusu, řidič se nevěnoval jejich nastupování, chtěl se rozjet dřív, než byly všechny děti s učitelkami bezpečně v autobuse. Následně učitelku, která šla zaplatit jízdné, slovně napadl. Od té doby využíváme městskou dopravu jen v nejnutnějších případech.

Jak se koukáte na povinnost dávat děti do školek? Daří se orgánům vymáhat, aby skutečně všechny děti předškolní výchovou prošly?

Osobně to považuji za zbytečné, nezaznamenali jsme velký příliv pětiletých dětí. Nicméně ctíme zákon, vydáváme a zakládáme omluvné listy. Nemám přehled, do jaké míry se daří orgánům vymáhat zmíněnou povinnost. Tuto problematiku řešíme s Úsekem školství Odboru příspěvkových organizací a cestovního ruchu.

Zaujalo mě, že jste lektorkou rekvalifikačního kurzu s názvem Chůva pro děti do zahájení školní docházky. Co se v tomto kurzu učí?

Já tomu říkám „malá“ maturita (160 hodin teorie a praxe),zkouška se skládá z písemného testu a ústní zkoušky. Chůvy musí prokázat orientaci v oblasti bezpečnosti a prevence úrazů, v poskytování první pomoci dětem, v péči o běžně nemocné dítě v domácím ošetřování. Učí se používat metody a formy pedagogické práce s ohledem na věk dětí, vést děti k osvojování hygienických návyků pomocí her. Také se učí uplatňovat zásady správného životního stylu s ohledem na věk dětí, učí se řešit nepříznivé výchovné situace z pedagogicko-psychologického hlediska, získávají znalosti o vývojových etapách a socializaci dítěte v praxi. Seznamují se s etickým kodexem chůvy a způsobem vedení dětí k morálním hodnotám. Musí prokázat znalost zákonů souvisejících s profesí chůvy a provozními a hygienickými pravidly v zařízení či domácnosti dítěte. Součástí rekvalifikačního kurzu je praxe v mateřské škole nebo jiné organizaci, která pečuje o děti.

Kurz je intenzivní, uchazečky musí během krátké doby vstřebat velké množství informací, ale jsou velmi dobře připravené na náročnou, zodpovědnou, ale krásnou práci.

Jaký je o práci chůvy zájem?

O práci chůvy je velký zájem, a podle dostupných informací, našla většina „našich chůviček“ uplatnění.  V objektu MŠ v Dolní Libchavě jsou od dubna v provozu dvě dětské skupiny, pracují tam certifikované chůvy. V současné době jich tam pracuje pět. Chůvy mohou také pracovat v mateřské škole, pokud tam jsou dvouleté děti, je možné je platit ze šablon (dotace ESF). Certifikovaná chůva může poskytovat službu péče o dítě jako OSVČ.

Do škol v Lípě nastupuje hodně cizinců. Skoro bych řekl, že poznám děti, které měly v dětství dobrou chůvu, zejména u Vietnamců odvádějí nedoceněnou práci. Máte podobnou zkušenost i vy u malých dětí?

Dobrá chůva je štěstí pro dítě i rodiče. Díky vzdělání, které chůvy získají složením zkoušky, je možné jejich práci ocenit i když v katalogu prací zatím tato profese uvedena není. Provoz dětské skupiny je možné při splnění podmínek určitých podmínek financovat z dotací Operačního programu pro zaměstnanost ESF. Máme kladnou zpětnou vazbu od rodičů malých dětí, mimo jiné si pochvalují rozvoj řeči a slovní zásoby.

Politikem se v Lípě stává velký počet Mongolů. Máte už zkušenost i s těmito dětmi?

Ano, nějakou zkušenost máme. Do MŠ Roháče z Dubé chodí už několik let. Problém je, že neumí a nerozumí česky. Když jsme do školky před pár lety zapisovali mongolské děti, rodiče se dokázali a chtěli domluvit. V posledních dvou letech většina Mongolů nerozumí, komunikujeme s nimi prostřednictvím překladatelky na telefonu. Děti česky nerozumí, jsou zvyklé na jinou stravu, adaptace dětí bývá náročná.

Je to jiné než u Vietnamců?

Je to jiné v tom, že se s Vietnamci bez problémů domluvíme. Oni hovoří česky, komunikují mailem, chodí na třídní schůzky, zajímají se o program mateřské školy.

Pojďme k vašim koníčkům. K výtvarným technikám jste se dostala díky vaší práci nebo jste o ně měla zájem už dříve?

Řekla bych, že to tak nějak vyplynulo, už od dětství mě bavilo něco vyrábět. Většinou to bylo z přírodnin, papíru, textilu, vlny, špejlí, korálků. Moje babička pletla, háčkovala, šila, od ní jsem něco odkoukala. Když jsem nastoupila do školství v roce 1981, nebylo tolik dostupných materiálů a pomůcek jako dnes. Dnes děti pracují s keramickou hlínou, vatovými tvary, zažehlovacími korálky, skleněnými i plastovými, drátky, polymerovou hmotou, smršťovací fólií, Big shotem, také smaltujeme, batikujeme trička, zdobíme trička sítotiskem…

Jaké techniky jsou vaší srdeční záležitostí?

Mojí srdeční záležitostí je korálkování, ale nezbývá mi na ně moc času. Vynahrazuji si to při práci s dětmi, vyrábíme andílky, panáčky, zdobíme drátěné hvězdy, navlékáme náramky ….

Letos kandiduje hodně lidí, kteří se v Lípě narodili. Jen vzpomínka - zažil jsem kdysi třídu, ve které ani jedna rodina z Lípy nepocházela. I já z Lípy nejsem, přestože se ze mě stal velký patriot. Jak na Lípu vašeho mládí vzpomínáte?

Do Lípy jsem dojížděla do školy už od čtvrté třídy. Autobus s vlekem jezdil kolem Kláštera, dnešní Sokolskou ulicí, tenkrát ještě nestálo Banco ani Andy, v těch místech stála řada domů a také Lázně. V mlékárně naproti škole jsem si kupovala mléko v sáčku a loupák. Pamatuji si, že jsme chodili do kina na odpolední představení. Během studií jsme chodili pro svačinu do Unionky nebo Gastronomu. Naštěstí mám knihy s fotografiemi staré České Lípy, protože paměť selhává. Lípa zkrásněla, mám ráda náměstí, nejkrásnější je během adventu.

A chodila jste i na českolipské gymnázium. Udělejte mi radost a zavzpomínejte ještě na něj. Teda pokud je ta vzpomínka hezká.

Chodila jsem ještě na starý „Gympl“ (dnešní Obchodní akademie), ten nový ještě nestál, ale hovořilo se o něm už tenkrát. Vzpomínám ráda, dodnes se scházíme v úzkém kruhu se spolužačkami a někdy i spolužáky. Vzpomínám na bramborové brigády, na drátování chmelnic, na výlet na Branžež v prváku s profesorem Škodou, na lepší nebo horší dvojky profesora Pokorného, na vyprávění pana profesora Karáska o Francii (většina z nás se později do Francie podívala). Na naší třídní paní profesorku Andělovou, která nám nic neodpustila, na poslední zvonění, na matikáře profesora Holubce, který mě podržel u maturity, na maturitní večírek, … až ráno jsme jeli vlakem domů.

Vaším dalším koníčkem je cestování. Jaké destinace máte nejraději?

Ráda navštěvuji hrady a zámky, miluji procházky historickou Prahou, moc se mi líbilo na jižní Moravě. Znovu a znovu obdivuji Ještěd, nedaleké Kryštofovo údolí, Máchovo jezero a jeho okolí. Nejoblíbenější letní destinací je Chorvatsko.

A ta Francie, o které jste se zmínila v souvislosti s panem Karáskem?

Ve Francii jsem byla dvakrát a z francouzštiny jsem si toho moc nepamatovala, pár frází, ale nějak jsem se domluvila. Při první návštěvě to byla Paříž. Katedrála Notre – Dame, basilika Sacré – Couer, zámek Versailles, Eiffelova věž, Vítězný oblouk. Při druhé návštěvě to byla Provence, Azurové pobřeží, Saint – Tropez, Monako… Prostě splněný sen.

Určitě mi dáte nějaký zajímavý tip na osobnost, která by se mohla po volbách objevit v seriálu Štafeta. Jedinou podmínkou je vazba na Českolipsko.

Odpusťte mi to, ale nedám vám tip. Stále víc se mi vrací vzpomínka na milou kolegyni, se kterou jsem měla možnost několik let pracovat, byla osobnost, měla vazbu na Českolipsko, ale už není mezi námi. Byla to dobrá duše školky a moudrá žena paní Jarmila Demlová.

Nahoru