Štafeta: Markéta Červinková

Verze pro tisk |

Markéta Červinková je sice až desítkou na kandidátce Živé Lípy, ale když stále všichni chtějí ty nové tváře nezatížené minulostí, dal jsem jí možnost představit své názory.

Nebudu zastírat, že jsem si vás do předvolební Štafety vybral jako nejhezčí kandidátku. Nemyslíte, že podobně uvažovali i vaši spolukandidáti?

Děkuji za lichotku, ale myslím, že ten impuls mě oslovit vycházel z úplně jiných důvodů. Štěpán Slaný a Jarda Turnhöfer mě pro Živou Lípu oslovili na základě mého zájmu o veřejné dění ve městě, jako zástupce té mladé generace, která se sem ještě pořád vrací.

Oficiálně vás navrhli na kandidátku Starostové pro Liberecký kraj. Vyšla iniciativa od vás nebo od nich? Jak jednání proběhlo?

Iniciativa vzešla právě od Jardy a Štěpána. V únoru jsem se se Štěpánem sešla a seznámil mě se subjektem Živé Lípy. Nesmírně se mi líbilo, že jde o mladý a svěží vítr, který Česká Lípa tolik potřebuje, vždyť jsme tu úplně zamrzli, všichni nás o dobrých 20 let předběhli.

Štěpánová výzva mi byla natolik sympatická, že jsem vůbec neváhala o svém rozhodnutí zapojit se.

Jak to myslíte, že jsme dvacet let pozadu za ostatními? Můžete mi uvést pár příkladů?

Je mi dvacet jedna, teď by mi možná mohla spousta lidí tenhle názor omlátit o hlavu, ale pamatuju si ta hezká dětská hřiště, bývalo jich spousty. A jejich správa dnes? Jejich stav? Někde už ani nejsou… Jenomže toho je tolik, že nám jedna Štafeta stačit nebude. Stav veřejného prostředí, stav komunikací, chybějící chodníky i přechody, nedostatečná a rozkoupená občanská vybavenost, chybějící obchvat, bezhlavé budování obchodních center, nezastavěnost proluk, nefrekventovaná a nenavazující MHD na dálkové spojení, autobusové nádraží, které je šílenou ostudou a vizitkou,…

Když se podíváme do měst podobného formátu, třeba do Kolína, každý hned pochopí ten rozdíl. Jasně, taky se tam o to za posledních osm let nesmírně zasadilo stávající vedení pod hlavičkou Víta Rakušana a místostarosty Michala Kašpara, ale když to jde tam, proč by nemělo jít u nás? Je to o vůli, o tom chtít, o vzájemné komunikaci a domluvě. To Českou Lípu zatím míjí, bohužel.

Poprvé jsem si vás všiml na veřejné debatě a zjistil, že umíte i velmi dobře mluvit. Kdy jste se začala o věci veřejné zajímat?

U mě všechno přirozeně vyplynulo. Už na střední jsme pracovali na projektech, které bylo nutné obhajovat před širokou veřejností, například soutěž „Navrhni projekt“ od Ministerstva pro místní rozvoj, se kterým jsme se dostali až do celostátního kola. Každého půl roku klauzury, odevzdávky na střední i na vysoké, mě v sebeprezentaci značně formovaly.

Na střední jsem se začala více zajímat o architekturu někdy ve třeťáku, a protože architektura nejsou jen domy, ale je to komplexní problematika veřejného prostředí, můj zájem přirozené přerostl až k politice a veřejnému dění.

Jste na desáté pozici kandidátky. Musela byste nasbírat velké množství preferenčních hlasů, abyste se nakonec zastupitelkou stala. Dá se teda předpokládat, že budete spíše aspirovat na nějakou funkci ve výboru či komisi. Který výbor nebo která komise by vás nejvíce zajímaly?

Ano, určitě bych se ráda stala členkou Výboru pro rozvoj města a památky. Chtěla bych prosadit výběrové řízení na městského architekta a upevnění jeho pozice i slova ve struktuře městského úřadu. Chci se zasadit o více architektonických soutěží a začít s aktivní spoluprací se studenty vysokých škol. Je to ten nejlepší možný způsob, jak provázat Českou Lípu s univerzitami a jak rozšířit portfolio nápadů a návrhů. Co si budeme namlouvat, těch proluk co tu máme, těch chátrajících či nevyužitých objektů, jsme nepolíbený rybník, pro studenty naprosto ideální místo realizovat své nápady.

Starostové jsou vnímané jako liberální uskupení. Která pozice v klasickém politickém schématu je vám bližší? Pravice nebo levice? A proč?

Starostové jsou mi blízcí tím, že to jsou právě ti lidé z našich řad, nepolitikaří, na nic si nehrají, znají problémy svých obcí, dokáží je efektivně řešit a především, s lidmi jsou neustále v kontaktu. Mohla bych jmenovat od Martina Půty, přes Víta Rakušana, po kandidáta na libereckého primátora pana Zámečníka. Ten kus práce, který za nimi je, je nesmírně inspirativní a obdivuhodný.

Starostové jsou pro mě politickým zlatým středem, mým ideálem. Komunisté měli být jako strana dávno zakázaní (jasně, lze argumentovat tím, že by se kostlivci převtělili do jiných stran, jako to vidíme například v ANO) a sociální demokracie, ODS… jejich myšlenky mi nejsou blízké, dokázala bych vytipovat určitě pár témat, ale přijdou mi vzdálení realitě problémů.

Víte, vnímám to především tak, že na komunále nemá cenu vytvářet silné mantinely, zastupitelstvo tu je od toho, aby se dohodlo a aby hlavně konalo, už z podstaty názvu občany zastupují.

Co na vaše aktivity říkají rodiče?

Když jsem jim tuhle otázku položila, zasmáli se. To je otázka na ně, ale rozhodně mě podporují v tom, co mě naplňuje a baví, tak jako to dělají celý život. Což je úžasný, mám ohromnou kliku, že mě nikdy neverbovali do ničeho proti mé vůli. Jsem ráda, že díky mému zájmu o veřejné dění i oni začali být aktivnější, zvídavější, pídící se po informacích a opustili svojí každodenní komfortní zónu, byť nejsou žádnými kandidáty. Toho si za poslední dobu velmi vážím.

Jako učitele českolipského gymnázia mě překvapilo, že dívka s vaším přehledem neskončila u nás na škole. Jak je to možné?

Vydala jsem se totiž na střední školu až do Hradce Králové. Sled okolností tomu tak chtěl a je faktem, že to bylo moje nejlepší životní rozhodnutí.

Odmalička jsem se věnovala výtvarce, táta je rytec skla, z mamčiný strany maloval děda i jeho bratr, takže moje budoucí směřování k výtvarnému umění bylo přirozené, geny tomu napomohly. A také jsem se značně obávala přijímaček na gympl, kdežto zvládnout talentovky byla pro mě hračka. I proto jsme se na českolipském gymnáziu nepotkali.

Při definitivním rozhodování studia Designu interiéru buď v Novém Boru anebo v Hradci Králové, vyhrál Salón republiky. Nejlepší čtyři roky studia, 150 km daleko od domova, pět dní v týdnu na intru, lepší škola života mě potkat nemohla. Úžasní učitelé, skvělí lidé, a hlavně přátelé na celý život.

Momentálně studujete architekturu. Byla to vaše první volba?

Ano, byla, už od třeťáku jsem byla rozhodnutá architekturu zkusit. Baví mě ten rozsah, nejsou to jen baráky, ale je to ohromně komplexní a provázané s tolika dalšími obory. O to náročnější ten obor samozřejmě je, ale proto je právě tak zajímavý, pestrý, musíte řešit nové a nové situace. Poslední rok hodně tíhnu k urbanismu a městskému plánování, což je paralela s mým zájmem o veřejné prostředí také v té politické rovině.

Bude možné takto náročné studium spojit s případnými funkcemi? Ať už ve výboru, komisi anebo zastupitelstvu?

Bude, i když to bude především časově nesmírně náročné. Posledního půl roku jsem si ale ověřila, že i když má člověk spousty vlastních povinností, se zápalem a nadšením lze zvládnout cokoli.

Zrovna včera se na veřejnosti objevily studie nové českolipské knihovny. Co na ně říkáte?

Především jsem nesmírně ráda, že se projekt na novou knihovnu řeší formou architektonické soutěže. Pokud to bude v mých silách a kompetencích, budu za knihovnu bojovat. Tolik let se tu její problematika řeší, tolik projektů už proběhlo, pořád se nic neposunulo dál. Vždy se našlo něco důležitějšího, což je pro mě nepochopitelné, když je knihovna jedna z nejklíčovějších vzdělávacích, kulturních i společenských institucí. Řešíme toto téma neustále se Simonou Bůžkovou, také naší kandidátkou, která je knihovnicí, sešla jsem se i s paní Kroulíkovou, ředitelkou knihovny. Těch klacků, které se hodily knihovně pod nohy, bylo už dost. Zázemí knihovnic je v katastrofálním stavu, návštěvník to nevidí. Město by se mělo stydět, respektive odpovědné osoby, za takové zanedbání.

A jaká je vaše představa českolipského divadla?

Líbí se mi nápad pana architekta Pavljuka, přesunout Libertin do Jiráskáče a pro Českou Lípu postavit divadlo nové, také skutečně reprezentativní, jak už to ve městech bývá. Netvrdím, že nové divadlo má stát vedle Crystalu na proluce, a nesouhlasím s podobou, kterou pan architekt navrhl, ale tvrdím, že to má být dominanta a chlouba města. Rekonstrukce navržená architektem Rujbrem není ničím ojedinělá, což je škoda.

Osobně jsem v tento moment pro to rekonstrukci realizovat, projekt je hotový, roky se o tom mluví. Od některých divadelníků jsem slyšela názor, že stávající divadlo Lípě stačí, a kdo jiný je oprávněnější mít tento názor než sami herci. Ale já jsem pro, nové divadlo postavit. Jak pro ně, tak samozřejmě pro celé město, ale i region. Jsme ohromná spádová oblast, vždyť sem jezdí celý Šluknovský výběžek, ležíme přesně uprostřed mezi dvěma krajskými městy.

Snad nebudeme muset nadále jezdit za představeními do sousedního Nového Boru a dočkáme se odpovídajících prostor.

Co vůbec říkáte na českolipskou architekturu?

Katastrofálně zanedbaná. Když začnu sídlišti, kde sama bydlím, moje oko trpí z omalovánek, které se dějí v rámci zateplování. Dluh na občanské vybavenosti je strašný. Je evidentní, že je správa města opomíjena, chybí regulační plán, a to nejen v případě paneláků, ale týká se to i reklamy v centru. Čímž se dostávám třeba k hlavní třídě, která je v hrozném stavu. Raději chodím Sokolskou anebo přes Škroupák, na který také naštěstí bude vypsána architektonická soutěž.

Andy, Banco, to je další problém, soukromí investoři, které nesvazuje nic, čím by museli respektovat okolní zástavbu. Je smutné, že komunisté zničili Českolipské Benátky, jen si to představte, to by byla taková nádhera… dnes už koryto budeme vracet zpátky jen těžko, ale můžeme vybudovat krásnou náplavku podél Ploučnice, to by byla paráda, dostat do centra vodáky.

Nápadů je mnoho, musí být na radnici ovšem vůle, a ta celé čtyři roky chybí. Jedná se bez rozmyslu, bez odborníků, vedení se tváří, že má patent na rozum. Chybí komunikace. Počáteční malý problém, který se dá jednoduše řešit, ale když nechcete, ač jste hlavou téměř čtyřiceti tisícového města, tak to potom takhle dopadá… Musí být jasně stanovená vize, koncepce i strategický plán, bez toho se nikam nepohneme.

Zároveň mě napadá, že bych při té příležitosti mohla všechny pozvat na Den Architektury 2018 v České Lípě. Startujeme 27. 9. přednáškou na téma „Jak rozumět České Lípě?“, pokračujeme Land Artem v Městském parku, což pořádá Geopark Ralsko v čele s Lenkou Mrázovou a od 1. do 3. 10. proběhne Street Art na proluce vedle KD Crystal, spolupracujeme se ZUŠ a řadou dalších velmi šikovných výtvarníků. A upozorňuji, že akce je fakt apolitická, vždyť na ní spolupracujeme s Michalem Panáčkem a ten je kandidátem za úplně jinou stranu.

Umíte si sama sebe časem představit v roli městského architekta?

Ano, myslím, že by mi tahle pracovní pozice vyhovovala, bavila by mě a naplňovala, asi právě tím směrem moje studium zatím míří.

Mrzí mě, že nový českolipský městský architekt byl určen vedením města, prostě se (opět, jak už to poslední čtyři roky bývá) ukázalo prstem. Mělo proběhnout regulérní výběrové řízení s nezávislými odborníky v porotě. Teď tu máme pana Rujbra, brněnského architekta, kterého jsem viděla jednou, chvíli na červnovém zastupitelstvu, ale konzultační hodiny ve městě nemá a zároveň je ve střetu zájmů, protože je autorem projektu rekonstrukce divadla.

Už jako studentka prvního ročníku vysoké školy jste byla hlavní organizátorkou stávky studentů, která měla upozornit na stav naší demokracie. Cítíte, že je demokracie v Česku ohrožená?

Cítím, čím dál intenzivněji, impulsy, proč si demokracii chránit, přichází denně. Tyto aktivity ve mně vlastně odstartovaly při prezidentské volbě. Samozřejmě už roky pozoruji politickou situaci v Česku. Doma o tom diskutujeme, s kamarády, snažím se vyvolat alespoň zamyšlení nad vlastním chováním, nad tím, komu do urny házím hlas, jaký to bude mít dopad, bavíme se o spoustě názorů. Bohužel, v Česku se nám úplně převrátil žebříček hodnot, lidé se nechají zlákat konzumními řešeními, lacině podanou rukou. Neřeší se jádro problému, ale prostými kecy a sliby, bez jakékoli upřímnosti, se problémy jen nabalují.

Jeden můj moudrý známý říká, že jsme nepochopili, o čem demokracie je. Že „demokracie“ a „stát se o nás postará“, není totéž. Ryba smrdí od hlavy, to je prostě fakt.

Trestně stíhaný premiér, bývalý agent StB, člověk nečestný a špinavý, je pro mě nepřijatelný, stejně jako populistická SPD, která si zakládá na rozložení společnosti a šíření xenofobie. O komunistech nemluvě, můj táta dodnes neví, proč ho nepustili na maturitní obor. A nemluvě o prezidentovi, který jako reprezentativní osobnost číslo 1 dělá Česku největší ostudu. Proč ho lidé zvolili? Jaké jsou jejich nastavené hodnoty? Je smutné, jak tito lidé reflektují současnou situaci v Česku. Proto cítím, že je potřeba bojovat od základů, od komunálu, proti téhle špinavé a sprosté práci.

Počítáte s tím, že po volbách budete muset hledat koaliční partnery? A možná i v uskupeních, proti kterým byla stávka namířena. Nabízí se třeba koalice s ANO. Jak budete skousávat, když nakonec Živá Lípa bude muset spolupracovat s ANO nebo dokonce komunisty?

Ano, možná i s ANO. S komunisty jednoznačně ne, i když se s nimi na některých tématech shodneme.

Je to úplně jednoduché a zároveň komplikované. Jak už jsem se zmínila, cílem zastupitelů v komunální politice je se dohodnout, komunikovat s občany, reflektovat jejich potřeby a požadavky a pro ně jednat. Tím se máme zabývat primárně, až potom by nás mělo zajímat, co máme v závorce. Ale, ano, tady je další jádro problému: lidé za ANO jsou a budou Babišovou spojkou. Je to velmi tenká hranice.
Každopádně na práci Jitky Volfové z kraje je jednoznačně vidět velké odhodlání a drive, věřím, že by byla dobrou starostkou, dobrou hospodářkou. Já mám však jiného favorita, výborného manažera i člověka.

Zkuste se voličům představit ještě nějak jinak než jako budoucí politička. Co vás kromě politiky a architektury zajímá?

Výtvarné umění, kresba, malba, to mi dobíjí baterky. Ráda se občas zavřu do své bubliny a tvořím. Mimo to občas běhám, to je úžasný únik z reality, člověk vážně tak trochu utíká před svými problémy. Poslední dobou mě chytlo TRX, člověk se vybije psychicky i fyzicky, ale je to skvělé odreagování. A protože jsem jako dítě chtěla být průvodčí, miluji cestování vlakem. Pohodovým výletem do Českého Švýcarska, zakončeným pivem v cílovce, fakt nepohrdnu.

Nahoru