30/2019

Verze pro tisk |

Po dvaceti pěti letech jsem se vzdal komfortu, který mi umožňoval dojít do práce pěšky. Dojíždění jsem se nebál, ale to jsem nevěděl, co mě čeká.

Pořídil jsem si in-kartu s úmyslem, že aspoň ve dny, kdy mi rozvrh nahrává, budu jezdit vlakem. Její vystavení trvá měsíc, prozatím jsem dostal provizorní s více než desetimístným nezapamatovatelným kódem. Musím tak ve vlaku ukazovat jízdenky v mobilu, provizorní kartu v mobilu a ještě občanský průkaz.

Teď je na mé trati výluka, část cesty musím absolvovat autobusem. Tím pádem se zúžil počet dnů, kdy mohu jezdit veřejnou dopravou, protože komplikace samozřejmě znamená zpoždění. Nehledě na pohodlí. Dnes jsem se ptal průvodčího, kde bude čekat autobus náhradní přepravy zítra ráno. Odpověď: „To je pokaždé jiné, ale vždy voláme okolo, jestli s námi někdo nejede.“

Nikdy jsem nepřišel do školy ani práce pozdě (jednou jsem se teda přiřítil na kole na poslední chvíli ve slipech a oblékal se cestou), takže mou noční můrou je, že už to musí někdy přijít.  A třeba právě hned druhý týden na novém pracovišti.

Samozřejmě budu muset spoléhat na auto, když ho zrovna nebude více potřebovat jiný člen rodiny. Ale přes prázdniny mi na dvaceti dvou kilometrech správa silnic připravila dvě pasti. Jedna vypadá, že bude odstraněná (snad) během podzimu, ale ty betonové bloky a semafor u kamenných mostků za Zahrádkami mě fakt nadzdvihly. Obzvlášť, když se rozneslo, že úsek se bude opravovat až někdy příští červenec. To jako cestu, kterou využívá tak vysoké procento Českolipanů při cestě do práce, někdo částečně zneprůjezdní na rok? Bez větších vysvětlení.

 „Půjde o dlouhodobé dopravní opatření. Řidičům doporučujeme, aby ve směru od České Lípy před Zahrádkami odbočili vlevo na Provodín a pak pokračovali do Jestřebí. Stejnou trasu mohou využít i v opačném směru," uvedla mluvčí policie Ivana Baláková.  

Peníze z bankomatu

Jeden den jsem šel kolem bankomatu. Z něho a z ranní mlhy na mě čouhaly peníze. A nikde nikdo. Bylo mi jasné, že si peníze nemůžu nechat. Ať už kvůli tomu, že jsem poctivec, anebo proto, že mě určitě snímala nějaká kamera.

Peníze jsem teda vzal a hned volal na jakýsi help desk, jehož číslo bylo na bankomatu. Paní mi řekla, že peníze musím odnést na nejbližší pobočku dané banky. Jejich pracovní doba se prozatím neslučovala s tou mojí. Přesto jsem tam odpoledne zavolal, jestli neexistuje možnost, že bych jim třeba peníze poslal na účet a v klidu hotovost večer prokonzumoval. Ne, to nejde. Mám se uvolnit z práce a co nejrychleji jim peníze dodat. A samozřejmě sepsat protokol. Zatím jsem to odložil o týden a večer do facebookové českolipské skupiny napsal, jestli někdo o někom, kdo zapomněl peníze v bankomatu, neví. Bral jsem to spíše jako takový sociologický průzkum. Samozřejmě jsem dostal hromady rad, jak jsem to měl udělat. Například jsem tam měl peníze nechat, samy by prý dovnitř zajely (nevypadaly na to). Měl jsem zavolat policii, sepsat s nimi protokol a peníze odevzdat jim (neměl jsem fakt vůbec čas). Měl jsem peníze odevzdat v nejbližším obchodě (Vietnamci, nevím, jak bych jim to vysvětlil). A samozřejmě se mi ozvalo pár lidí, kteří se o peníze ucházeli. Zatím neseděla ani částka, ani místo. Skoro bych řekl, že někteří každodenně nechávají peníze u bankomatu. Naštěstí mě nikdo neobvinil, že bych si část (větší) peněz nechal a teď blufuju.

Klidně mi na toto téma ještě něco napište. Třeba se konečně někdo trefí wink.

Invaze

Včera jsme se se známým bavili o tom, co nových živočichů se v Česku objevuje. Začali jsme původně o migrantech, to je takové vděčné téma, přičemž já to stočil na zvířata, to mě baví víc. Pak jsem šel na záchod a hned jsem měl další úlovek. Zavíječ zimostrázový. Silně invazivní druh motýla, který během několika sezón obsadil celou republiku. Původem je z Číny a okolí, po Evropě se šíří i díky oteplování.

Na závěr ještě pár fotografií z města, ve kterém jsme měli výjezdní poradu. To asi poznáte všichni, ne? Je super si někdy přivstat a být v ulicích dříve než Japonci a Číňané.

Nahoru

Komentáře

Re: 30/2019 - Kariéra pana Mgr. Bárty

Pane Milane, trošku jste mně "zavařil" - ne tak dojížděním (sama jsem si kdysi dávno "užívala"), ale spíše pracovní změnou. Po kariérně úspěšných letech na maxi ZŠ Špičák (zkušenost z rodiny) a ještě více úspěšných letech na českolipském gymnáziu, naprosto nečekaně, překvapivě (můj názor) přecházíte na post: "učitel prvouk, přírodopisů, informatik, zeměpisu, fyziky a matematiky v 6. ročníku" ZŠ a MŠ Okna. To je prosím "za trest" nebo "studijní pobyt"...? Slyšela jsem před časem, že tam nastupujete jako ředitel, ale dle webových stránek školy z dnešního dne je tomu tak, jak jsem napsala výše. Tak si říkám, že raději neříkám, ale budu ráda za Váš komentář!

Nahoru

Re: 30/2019 - Kariéra pana Mgr. Bárty

Už je to tam opravené (http://skola.obecokna.cz/pedagogove/). Ani trest, ani studijní pobyt, spíš láska na první pohled.

Nahoru

Re: 30/2019 - Kariéra pana Mgr. Bárty

Děkujeme moc, i když někdo nepochopil... :)
My vás máme stále rádi! Krásné dny v Oknech!

Nahoru

Re: 30/2019 - Kariéra pana Mgr. Bárty dodatek

Ať už ten komentář má grády, tak prosím případně doplňte svůj dojem ze zahájení nového školního roku. Okna jsou Okna, Třinec je Třinec. Tím chci sdělit, že v Oknech to bylo spíše pohodově rodinné... V Třinci, jedné z tamních škol, byl osobně prezident Zeman s paní prezidentovou. Pamatuji (mimo jiné) prezidenta Husáka. Ten se kupodivu lidí, oproti panu MZ, tolik nebál. Soudím podle toho, že vedle prezidentských manželů v čele tělocvičny tamní školy stály před tabulí dvě gorily (super drahá ochranka z peněz daňových poplatníků), těsně vedle zpívajících dětí další dvě gorily, určitě dvě či více v zadní části! Vypadalo to mimořádně trapně, hloupě...
P.S.: Kdo ví, třeba naopak ochranka chránila děti před panem Milošem...

Nahoru

Re: 30/2019

Koukám,že Vás Zemanovo vystoupení přeci jen v něčem inspirovalo. Když přál prvňáčkům zvědavost. Jestli Vám pan Bárta nedá nahlédnout do svého soukromí, zkuste školníka na gymnáziu.Školníci vědí všechno. Možná by se tam našla i nějaká Kelišová.

Nahoru

Re: 30/2019 Radosta

Milý pane "Radosta"!
Naše rodina pana Milana Bártu svým způsobem vnímá jako svého, tedy za ty dlouhé roky zde (nejenom) jako "virtuálního" kamaráda a upřímně člověka, který většinově má shodné názory... Takže vlastně "radost"... Trochu vážně: doma (u nás) lišíme pojmy: zvědavost a zvídavost, stejně tak pojmy prezident a dement, i když upřímně vzato, dnešní realita tyto pojmy vzácně sbližuje... S úctou JT

Nahoru