19/2020

Verze pro tisk |

Snad každé vedení města, které jsme zde od revoluce měli, se prezentovalo návrhem, jak bude vypadat nové divadlo.

Proběhly různé soutěže, soutěže se odvolávaly, viděli jsme několik různých návrhů napasovaných do různých českolipských míst. Takto blízko jako letos jsme ale nikdy nebyli. Podle archiwebu by se mohlo začít stavět v listopadu a cena by měla 197 milionů korun.

Všem zájemcům si dovoluji nabídnout video z on-line tiskové konference. Pro pořádek: v těch rouškách zprava doleva sedí: Tereza Vraná, ředitelka Kultury Česká Lípa, Dita Krčmářová jako zástupkyně DK Jirásek, starostka Jitka Volfová, zástupce investičního odboru Jolana Nebřenská a architekt Adam Rujbr.

Česká Lípa nepřijde o nejlepší kulturní událost roku (aspoň podle mě). Bude Všudybud. Byť rozsekaný na kousky. A hlavně s omezeným počtem návštěvníků. Prozatím šlo do oběhu 80 vstupenek na každý jednotlivý koncert. A některé byly samozřejmě pryč dříve, než jsem se rozkoukal. Už 5. června vystoupí Mucha & Papír sklo plasty. Toto živočišno bylo vyprodáno úplně první, protože tohle je balzám na duši pro takový, jako jsem já. Hned v sobotu 6. června se představí Květy a B4. Netradičně v úterý 9. června si přijdou na své milovníci liverpoolské čtyřky: The Beatles Revival – Brouci Band. Čtvrteční finále zajistí loňské překvapení Noisy Pots a relativně nový projekt Tondy Kropáčka a Davida Tichého.

I tento víkend jsem vyrazil na etapu Svatojakubské cesty. Na dvaceti kilometrech padesát metrů převýšení a to ještě díky tomu, že jsem musel na most přes Labe po schodech. Ač Polaban, je pro mě krajina kolem Hrabalova Kerska plackou skoro k neuvěření. Kouzlo Slavností sněženek moc nedýchlo.  Kromě pár chat v Hrabalovském stylu jsou zdejší parcely spíše soutěží v architektonickém nevkusu.

Tohle je ta Hrabalova

Minule jsem psal o panu Koštejnovi, členovi Československé obce legionářské, který se chce starat o památník mezi Okny a Oborou. On mi pak psal v týdnu, že ho zaujalo, jak jsem psal o svém prastrýci, původem z Bělé, který bojoval po osvobození z koncentráku po boku Američanů. Popravdě – trochu jsem si myslel, že jde o rodinnou legendu, jakých jsem při studiu rodokmenů už pár vyvrátil.

Ale tentokrát bude asi vše pravda. Pan Konštejn mi napsal, že o této události dokonce existuje kniha, a hned mi z ní poslal úryvky.

Jmenuje se Šeříkový sólokapr a napsal ji Jindřich Málek. Na straně 125 konečně nacházím původní jméno svého strýce. "Z nastoupeného zástupu vystupuje na tuto výzvu vpřed asi 370 fyzicky nejzdatnějších dobrovolníků, kteří dávají k dispozici i svoje zazděné VG 1 s municí. ... Major Augustin Navrátil okamžitě formuje první rotu. Veliteli jejích tří čet jmenuje škodováckého puškaře Zdeňka Kejmara a poručíky Koláře a Mittelhubera. ... Na budoucí bojovníky je bizarní pohled. Jsou vychrtlí na kost, vězeňské hadry s oranžovými lampasy na nich visí, na hlavách špinavé čapky, na nohou dřeváky, ale v rukou mají volkssgewehry a v očích odhodlání bojovat...část čety poručíka Františka Mittenhubera-Medonose prošla po boku amerických vojáků delší a dramatičtější bojovou cestu, která skončila až v Rakousku."  

Nahoru