Urbex je nový fenomén a samotné slovo vzniklo zkrá- cenou verzí anglického sousloví „Urban Exploration“, což lze do češtiny přeložit jako městský průzkum. Urban Exploration je nelegální průzkum chátrajících objektů. Novodobí Indiana Jonesové pořizují úchvatné fotky z míst, kde se zastavil čas, a sbírají tisíce „lajků“ na sociálních sítích. Je urbex neškodnou zábavou moderních dobrodruhů, nebo se skutečně jedná o nebezpečný koníček? Jaká jsou pravidla urbexu a jsou opuštěná místa i v okolí České Lípy? Objevte tajuplnýsvět urbexu v krátkém rozhovoru s Českolipanem Danielem Schiffnerem, který vás tímto zve na svou přednášku v klubu U bílýho černocha.
Jak ses dostal k urbexu?
Jako malej kluk jsem s partou lezl do starý mlíkárny nebo na stavbu na Špičáku, kde jsou dnes obchody. Dřív se tomu ale neříkal Urban Exploration. Prostě jsme se flákali. Nyní mám urbex spojený hlavně s cestováním a se zážitky.
Co tě na urbexu přitahuje?
Cestování, dobrodružství, adrenalin, dostat se na místa, která možná brzo zaniknou. Těch důvodů je více. Navíc je to skvělý způsob, jak aktivně trávit volný čas.
Jak vyhledáváš ona místa? Chodíš do nich pak sám, nebo je vás víc?
Jsou dvě možnosti, jak objevit místa k prozkoumávání. Buď na ně narazíš náhodou, když jsi na výletě, nebo se podíváš na internet a inspiruješ se na stránkách či fórech s urbex tematikou. Chodit na místa ve více lidech je vždy bezpečnější, ale ne vždy je někdo k ruce.
Když už v těch stavbách jsi, co tě na nich zajímá?
Soustředím se především na atmosféru a architekturu. Je úžasný vidět, jak je příroda silná. Stačí chvíli nechat objekt ladem a příroda ho pohltí. Některá opuštěná místa jsou určena k demolici či přestavbě, a tak je chci navštívit a zažít je, když ještě stojí. Někdy najdeš v opuštěných budovách původní vybavení. U nás to není tak běžné, ale v zahraničí je to velmi časté. Vnímají to tam jinak, tady to jsou opuštěné budovy často vykradené sběrači kovů a zničené vandaly. Hlavním pravidlem urbexu je, že po sobě nezanecháš nic jiného, než stopy a fotografie. Urbex ale není jen o starých budovách. Je o všech urbánních či industriálních lokalitách. Někdy chceš vylézt na most a zažít ten výhled. Jindy navštívíš podzemí. Každý si najde to svoje. Něco je víc nebezpečné a něco méně. Záleží jen na tobě, kam až chceš zajít.
Jaké bylo tvé první cíleně navštívené urbexové místo?
Pokud bych měl brát ten moment, kdy jsem si uvědomil, že dělám urbex, tak to byl železniční most v Praze na Výtoni. Nešel jsem tam ale záměrně. Spíš shoda okolností a kouzlo momentu.
Na co všechno by si návštěvník, který by chtěl takové lokality prozkoumat, měl dát pozor?
Rozhodně by měl počítat stím, že se jedná o ilegální činnost, a to může mít své následky. Zbytek pak záleží na tom, kam se člověk vydá. Někdy vypadá místo opuštěně, ale za rohem na tebe vyběhne pes. Při vstupu do budov si dávat pozor na statiku objektu, ostré předměty atd.
Jsou nějaká taková místa i zde na Českolipsku?
Určitě se jich tu najde víc než dost. Dobrým startem je bývalý vojenský prostor Ralsko, který toho nabízí požehnaně. Na zbytek je nutné přijít si sám, jako správný dobrodruh.
Doporučíš zájemci o tento fenomén nějakou literaturu či weby, které stojí za zhlédnutí?
Skvělá stránka je urbex.cz, která obsahuje mraky informací o urbexu na českéi zahraniční scéně. Tak trochu biblí je první urbex kniha Access all areas – art of urban exploration.
Za zmínku jistě stojí i dokument Urban Explorers: Into the Darkness.
Urbex, z cyklu přednášek o subkulturách, 27. 2., 19:00, klub U bílýho černocha