V sobotu 24. září od 14 hodin proběhne další vzpomínkové setkání na hraničním přechodu Dolní Světlá – Waltersdorf. Letos sice nejde o kulaté výročí, ale hrdinství členů Stráže obrany státu (SOS), kteří na tomto místě čelili v pohnutém září 1938 útoku členů sudetoněmeckého freikorpsu, si určitě zaslouží vzpomínku každoroční.
Pro připomenutí, 22. září henleinovci násilím obsadili zdejší československou celnici. V noci na 23. září jednotky SOS po asi hodinovém boji proti trojnásobné přesile celnici znovu dobyly. Bohužel, právní stav Československé republiky tu byl obnoven již jen na několik dnů. S takovou obětavostí, s takovým nadšení a s takovým množstvím obětí hájené československé pohraničí bylo na konferenci velmocí v Mnichově přiřčeno nacistické Třetí říši.
Dnes sousedíme s demokratickým Německem a život na hranici je tak poklidný jako nikdy v historii. Je to i zásluhou těch, kdo se před těmi sedmdesáti osmi roky postavili na odpor zlu. O důvod víc ke vzpomínce a k vyjádření úcty.
Miroslav Hudec
Zastupitel Libereckého kraje
K událostem u Dolní Světlé
Je poledne, čtvrtek 22. září 1938. V pohraničí republiky to vře. Němečtí teroristé napadají československé celnice, oddělení finanční stráže, četnické stanice, pošty a nádraží. Rozpoutali v našem pohraničí skutečný teror. Před celním úřadem v Horní Světlé v Lužických horách stojí dozorce finanční stráže Václav Landa. Uvědomuje si vážnost situace. Od blízkého Varnsdorfu se ozývá střelba a výbuchy. Otočí se na přicházejícího kolegu dozorce Bohouše Kobra. „Dnes se něco semele, cítím to“. Spolu se správcem celního úřadu vrchním respicientem Vlastimilem Veselým se dnes na hranici necítí dobře. Hluk venku sílí. Veselý se dívá z okna celnice. Z Waltersdorfu přitáhl k budově úřadu dav ozbrojených ordnerů. Výhružky a křik. Bušení na dveře. Výstřely. Nadávky a zase výhružky. Běsnění Němců dosahuje vrcholu.
Celní úřad obsadili němečtí teroristé bez boje a do večera ho zdemolovali i pokáleli. Českoslovenští finančníci ustoupili ohromné přesile. Ale jen dočasně. Šéf inspektorátu v Dolní Světlé, inspektor Antonín Alinče neměl z hlášení svých podřízených radost. „Tak už i tady. I u nás se nacisté předvádějí“, honilo se mu hlavou. „No nic pánové, celnici dobýt zpět! V noci tam vyrazíme. My, příslušníci Stráže obrany státu z Dolní Světlé.“ Cítil, jak se mu po těch slovech ulevilo. „Je konec ústupkům. Je konec ponižování. Nebo je to teprve začátek?“
Pozdě v noci 22. září nařídil četař Jan Rejchrt postup nahoru směrem k celnici. „Teď jim ukážeme, že se umíme bránit, že umíme bojovat a že si republiku uhájíme“, pomyslel si. Když v tom se ve směru od celnice ozvalo. "Halt, wer da?" Četař dal okamžitě smluvený pokyn Bohoušovi Kobrovi, který nezaváhal a směrem odkud se ozval hlas, hodil připravený ruční granát. To se již rozštěkal německý kulomet umístěný v okně našeho celního úřadu. A přidávaly se další a další zbraně. „Jen počkejte skopčáci“, myslel si dozorce Ervín Wawreczka, ležící vlevo od Bohouše a pálící ze své opakovačky jednu ránu za druhou. „Chce to víc přitopit“, procedil přes zaťaté zuby Václav Landa, ležící ještě dále vlevo od Ervína a odjišťoval další granáty. Jeden z granátů podával i desátníku Bohouši Hynkovi, učiteli ze Cvikova, který ležel vedle něj. Pane učiteli, ten je pro vás.
Po asi hodinové bitvě se celní úřad nalézal opět v československých rukou a byl zde znovu nastolen právní řád Československé republiky. Vzhledem k dalšímu vývoji mezinárodních událostí, vrcholících uzavřením tzv. Mnichovské dohody, bohužel jen na pár dní. Při boji zahynuli dva z místních nacistů a dle zpráv informátorů byli na straně teroristů další ranění. Z příslušníků Finanční stráže byli dva lehce zraněni.
V roce 1940, již po zničení zmrzačeného zbytku republiky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, byli za tento incident německým Gestapem stíháni minimálně dva tehdejší příslušníci finanční stráže a jeden příslušník československé armády, jenž byl nakonec ve vykonstruovaném procesu odsouzen na deset let káznice.
Podobných míst v našem pohraničí, kde se na přelomu let 1938 a 1939 bojovalo, byly stovky. Přijďte si s námi připomínat nebezpečný, vysilující, zejména však statečný boj našich občanů v roce 1938 za svobodu a demokracii. Tragické osudy našich hraničářů se završily 1. října 1938. Československá republika byla v důsledku tzv. Mnichovské dohody, jejímž nebyla účastníkem, donucena odstoupit značnou část pohraničního území bez ohledu na dosavadní i budoucí osudy československého státu. Prolog 2. světové války pomalu dozníval...
Ing. Jaroslav Beneš, Čsl. obec legionářská Mladá Boleslav