Svojkov určitě není jediné místo ani na Českolipsku a už vůbec ne v republice, kde jako houby po dešti rostou příměstské satelity. Móda stěhovat se takzvaně na venkov (jsou sídelní satelity venkov?) je pravděpodobně i reakcí na znepokojivý stav životního prostředí ve městech.
Jenže ono o tom útěku před špatným životním prostředím platí totéž co o útěku před morem. Uprchlíci ho často zavlečou i tam, kde dosud nebyl. Stačí když přibývající noví osedlí, dnes už standardně minimálně se dvěma auty na rodinu, několikrát denně absolvují cestu mezi satelitem a městem, na němž jsou stále závislí svým zaměstnáním, školami, kroužky dětí, nákupy, volnočasovými aktivitami.
V něčem se ale ten Svojkov přece jen liší od ostatních vznikajících satelitů. Málokteré rostou na místě rozsáhlých a stále plodících ovocných sadů. Bohatost letošní úrody je patrná i z pouhé fotografie. Že by ještě i spadaná jablíčka bezpečně obstála v konkurenci s těmi kupovanými naznačují další dvě – výtečnou chuť jablek ovšem fotograficky zprostředkovat nelze. Ostatně i v opačném případě by se dala využít přinejmenším jako výchozí surovina řady potravinářských výrobků. I kdyby jen na výrobu jabkovice – koukám právě na TV reportáž, v pálenicích na Moravě už zase pláčou, jak je letos málo ovoce, že ani ta jablka se neurodila! U nás přesto bez povšimnutí hnijí. I těsně za ploty nových domků.
Není snad obce v České republice,kde by si lidé nestěžovali na přemnoženou černou zvěř, která se odvažuje za potravou až do těsné blízkosti jejich obydlí. Na 170 tisíc divokých prasat loni ulovili myslivci. Bez toho, aby úbytek byl nějak znát. Leckdo jejich přemnožení svádí na zemědělce. Ale kdyby to bylo vysvětlení dostatečné, musela by ta prasata být přemnožena od nepaměti, protože odnepaměti se provozuje zemědělství. A celkově na daleko větší ploše než dnes. Co je nové, to je to pohrdání dary přírody. Tím ovocem taky. Nepochopitelné, když si zároveň mnozí dovedeme stěžovat, jak je těžké vyjít s příjmy. A vlastně je to i pohrdání plody lidské práce – ty sady někdo založil, někdo se o ně staral, stálo to spoustu potu a mozolů, aby vznikla taková hodnota a aby hodnotou zůstala. Pouhý jarní prořez je docela fuška, a to je jen zlomek každoroční práce v sadě.
Holt ta čuňata lépe vědí, co je dobré, čím škoda pohrdnout. Když nesklidíme my, budou sklízet ona. A my se budeme rozčilovat, kdekoho obviňovat z odpovědnosti za to, že nám lezou pomalu až do kuchyně, kategoricky žádat nápravu, vztekat se na každém kroku, že takový bordel, jaký je dnes, nepamatujeme.
A jablíčka budou čoudící kamióny dál vozit až z bůhvíjaké tramtárie. Na etiketách jsem našel jako zemi původu i Jižní Ameriku. A určitě nám někdo vysvětlí, že jinak nelze, že je to vlastně správně.