U nás se běžně půl roku předem mluví o Vánocích. Supermarkety se tradičně plní vánočními stromky a ozdobami, rodiče šílí kvůli dárkům, děti prosí o první sníh, aby mohly napsat Ježíškovi.
Amerika mě vytrhla ze stereotypu. Čas se tu dělí na ten před halloweenem, po něm přichází Díkuvzdání a teprve po krocanovi přijde na řadu Santa Klaus. A od chvíle, co jsem přijela, žilo se tu právě pro halloween.
Můj hostdad mi halloween vysvětlil jako párty roku. Je to prostě oslava v předvečer Všech svatých. Děti, nebo děti s rodiči, v horším případě děti s au pairkami se v kostýmech vydávají hodovat po domech v sousedství a vykoledovávají si sladkosti. Pro dospělé je pak párty na všech místech, kde je možné ji udělat. Což je absolutně nedůležitá informace, když vám do jednadvaceti chybí tři měsíce. Já jsem se vyhnula radovánkám s dětmi, ale neminulo mě koledování s -cetiletýma au pairkama... Samotný halloweenský den je poslední říjen, pro mě ale začal už jeho počátkem.
Každá aupairská agentura pořádá jednou měsíčně sraz pro svoje členky. A když má naše domovská Au pair in America nezajímavé nebo nudné setkání, s radostí s mojí kamarádkou Luisou vymetáme srazy jiných agentur. Takhle jsme se dostaly právě zmiňovaným začátkem října na sraz Cultural Care Au pairs, který se konal v slavném americkém Bates Motelu a znamenal pro nás poprvé vyrazit ven v kostýmech. Areál motelu zahrnuje Dům hrůzy, Obilné pole, Strašidelný les a nespočet navštěvníků, protože jde snad o nejoblíbenější halloweenskou atrakci. Čekala jsem dětskou zábavu, umělohmotné kostlivce, pár bubáků a trošku kouře. Velký omyl.
Dům hrůzy vypadal asi takhle - oživlé mrtvoly s šílenýma kontaktníma čočkama, spoustou umělé krve, sekerama zabodnutýma do různých částí těla a v roztrhaném oblečení za zvuků neustálého vrzání vyloženě pronásledovaly návštěvníky po strašidelném domě plném kouře, pavučin a starého nábytku. Nejsem žádnej srab, ale musím přiznat, že půlku jsem vyloženě proběhla a druhou půlkou se nechala prostrkat, to když mi strachy zdřevěněly nohy. Bludiště v poli, tvořené obilím tak vysokým, že jediné, co se dalo vidět, byla nad náma obloha, bylo taky plné zombíků, děsivě vypadajících klaunů a nepřátelských strašáků. A nakonec jízda na slámě. Traktor s přívěsem nás pomalým tempem vezl do strašidelného lesa. První, co mě napadlo, když jsme vjeli za bránu lesa, že jsem se dostala přímo do dění všech těch hororových filmů, co znám (a kterých se k smrti bojím). Od Texaského masakru po Pach krve, všechno! Hned od začátku nás děsili hýbající se kostlivci přivázaní ke stromům. Jen pro příklad - při průjezdu kolem hořících maringotek nám do přívěsu skočil šílenec s nastartovanou motorovou pilou. O kousek dál už se kolem nás pro změnu houpala zavěšená vyvrhnutá prasata a řezník, který nás začal pronásledovat, nám na klidu nepřidal. Všechny ty oživlé mrtvoly, kouř znemožňující vidění a k tomu deprimující hudba nás v dobrém slova smyslu děsily k smrti. Musím říct, že jsem si to užila, jak jsem jen mohla. Bylo to neuvěřitelný! Obdivuju všechny ty herce podílející se na téhle atrakci. Už jenom pro tohle bychom měly zavést Halloween v Evropě!
Samotný halloweenský 31. říjen byl celý ve znamení kostýmů. Takže ráno si k snídani místo tří dětí sedla malá čarodějnice, Kapitán Amerika a ještě menší kovbojská slečna. Oslava jakéhokoliv svátku tu vždycky znamená slavnostní průvod, anglicky PARADE. Jeden jsme absolvovali ve školce mýho malýho svěřence Niklase, druhý ve škole mojí prvňačky Kaely. Děti v maskách byly po celý den všude, v hypermarketech, fitku, knihovně i restauracích. Jen co rodiče mých prcků dorazili z práce domů, i oni se oblékli do kostýmů, rodinka udělala společnou fotku před domem a všichni společně vyrazili hodovat po domech v sousedství. Já se taktéž převlíkla a čekala, jaký bude můj první americký halloween. Před domem mojí kamarádky na nás čekal slámou vystlaný vozík, plný světýlek a blikajících pavouků, na kterém jsme se nechaly vozit od jednoho bloku k druhému. Celá atmosféra byla opravdu úžasná. Všechny domky byly šíleně nazdobené, obklopené nejen dýněmi, ale rovněž umělými hroby, duchy, kříži... Zastavili jsme v každém sousedství a holky chodily od domu k domu s malým košíčkem pro sladkosti.
Celé je to o tom zaklepat na dveře a říct: TRICK OR TREAT! Což by se dalo přeložit asi jako Sladkost, nebo vám něco provedu! Když jsme odešli od prvního domu, zmateně jsem se ptala: A to je všechno? Všechny nadšeně kývaly a běžely k dalšímu baráku. Po vší tý přípravě, výzdobě, vystrojování a nakupování sladkostí jsem čekala při nejmenším básničku. V případě, že nikdo neotevře, pomalují děti dveře pastou na zuby nebo provedou obdobnou lumpárnu. To jsme se ale dozvěděly až po skončení. Obešly jsme nespočet domů, dokud košíky všech nebyly plné. Po cestě zpátky se tyhle dospělé slečny jako děti přely, kdo má víc sladkostí. S rodinou jedné z mých kamarádek jsme pak po zbytek večera opékaly obří marsmallow, pily horkou čokoládu s marsmallow, jedly syrové marsmallow a nebudu ani jmenovat všechny ty čokolády a sušenky a samozřejmě vykoledované sladkosti, co jsme snědly. (A pak aupairky nechápou, proč v Americe tolik přibírají :)) Tak to bych za sebou měla první halloween. Je mi jasný, že do Evropy se tahle tradice asi jen tak nepřenese a bude pro nás vždycky jen něčím americkým, ale za sebe musím říct, že se mi ten svátek zamlouvá :)