Noční bojovka a ranní BUDÍČEK!!!! Pustý východ dobyt. Rájem ťuhýků a pruhovaných křižáků. Komická scénka v kuřívodském motorestu.
Den druhý (9. srpna 2011 – úterý)
07,45 (63,9 km) Chatička u ZŠ, Osečná
Osm hodin spánku, to bych doma nedal. Mezi mraky byl jen kousíček volného prostoru pro sluníčko a právě tudy mi svítilo přesně do obličeje. Jinak bych spal dál. Stejně chvíli poté začali trenéři volejbalistů vyřvávat: „Budíček! Nástup na rozcvičku!“ U koryta s vodou jsem se setkal s několika svými studenty, včetně Adama, spolužáka mého mladšího syna.
„Podívej se na ten nepořádek!“ slyším nyní. Lekl jsem se, že některý z trenérů vidí do mé chatky.
Chlapi jsou drsní, ale obdivuji je, jako všechny, kdo se věnují dětem ve svém volném čase.
Radek sjel do krámku k Vietnamci pro čerstvé koláčky. Teď se snaží vyžebrat kafe u kuchařek ve školní jídelně. Ještě jsem zapomněl na noční bojovku spojenou s hledáním sprch. Dostali jsme klíče od zadního vchodu do školy. Nejprve jsme hledali ten správný, pak sprchy, vypínače. Nakonec Radek zjistil, že stejně nemá kartáček a ten, co jsem mu našel na podlaze, nechtěl. Voda byla super horká, skvělá. Stejně jako teď to vysolované kafe. Paní kuchařka se chvíli kroutila, ale nakonec nám uvařila dva turky ze svýho.
Radkovi se po včerejšku nechce do kopců. Jelikož nechci, aby to vzdal moc brzy, navrhl jsem, že místo na plánovaný sever zamíříme raději na jih.
--
Město Osečná (dříve Oschitz) leží na 50°42' severní šířky a asi 14°55' východní délky ve výši 379 m nad mořem na jižní straně Ještědského pohoří a na pokraji Ralské pahorkatiny. Byla založena pravděpodobně některým Vartenberkem v první polovině 13. století na zemské obchodní stezce mezi Českým Dubem a hradem Děvínem. Město má rozlohu 2806,25 ha na katastrálních územích Osečná, Lázně Kundratice, Druzcov, Kotel, Zábrdí a Chrastná. Město má 1 059 trvale žijících obyvatel, ale od května do října se zvýší jejich počet o cca 2 500 (chalupáři, lázeňští hosté, rekreanti...). Ekonomicky činná je asi ⅓ obyvatel, která pracuje buď ve městě, nebo dojíždí za prací do Liberce a Stráže pod Ralskem. Ve městě je ZŠ a MŠ, pošta, lékárna, praktický, dětský, zubní lékař a ordinace ortopedie. Z obchodní sítě a služeb zde působí zelinář, řezník, cukrář. Je zde květinářství, papírnictví a 3 obchody se smíšeným zbožím. Dále prodejna upomínkových předmětů s výrobnou, kadeřnictví, 3 restaurace, 2 penziony, 1 rekreační středisko a 1 ubytovna. Ve městě není průmyslová výroba. Dopravní obslužnost zajišťuje ČSAD a. s. Liberec ve směru na Český Dub, Hodkovice nad Mohelkou, Liberec a Stráž pod Ralskem. Nejbližší železniční stanice je vzdálena 8 km v obci Křížany. Město se rozkládá na úpatí Ještědského pohoří. Vedle lesů, luk a pastvin jsou zde rybníky Jenišovský, Mlékárenský, Kočvarův, Lázeňský a Chrastenský. Městem protéká řeka Ploučnice, která pramení severně od města u Jenišovského rybníka. Druzcovem protéká Druzcovský potok a Zábrdím říčka Zábrdka. Spádovou oblastí pro Osečnou je Liberec.
Zdroj: http://www.osecna.info/
--
11,45 (84,8 km) Motorest v Kuřívodech
Špenátová polévka s osmaženou houstičkou přinesená číšníkem během dvou minut. Součástí menu dne je uzená plec s bramborovou kaší, vše za 67 Kč. Šli jsme do toho. Kapku hospodsky přesolené, maso jako ze školní jídelny, ale jinak OK. My jsme dopadli jakž takž dobře, ale jak začali přibývat hosté, začalo přituhovat. Číšník zapomínal, kdo si co objednal, takže takřka bez výjimky přinesl každému z hostů něco jiného. Většina to brala jako kolorit. Ne tak čtyřicetiletá žena, o níž Radek prohlásil, že už ho tam asi dlouho neměla. Začala číšníkovi vytýkat, že je neschopný, že každý jídlo nese desetkrát. Vrcholem bylo, když jí místo bramborových knedlíků přinesl houskové. To teprve nastalo čóro. Nejprve jsem si myslel, že je to učitelka s prázdninovým absťákem, ale nakonec se z ní vyklubala servírka. Číšník začal trpět samomluvou, stěžoval si na šikanu, řval na někoho v kuchyni a vyzýval ženu, ať jde teda roznášet s ním, když je tak chytrá. Hezká komická vložka.
Oběd v Kuřívodech
Těsně před devátou hodinou jsme vyjeli z Osečné. Podle mapy okresu je nejvýchodnější bod asi v půlce cesty do Cetenova, možná mezi Zabrdím a Náhlovem. Náhlov je zajímavá ves. Poštovně a telefonicky patří k Osečné, tedy k libereckému okresu, administrativně patří pod okres českolipský. Je tak nejvýchodnějším osídleným místem Českolipska. Byly prý snahy připojit ho k Osečné, ale podle slov domorodců je starosta Osečné proti. Prý tam žije hodně Cikánů. My žádného neviděli.
Někde za mnou leží českolipský východ
Projeli jsme Vlachové, Dolánky a od rozcestí Na Pince zamířili na jihozápad, zpět do obory Židlov. Zatímco včera jsme se pohybovali v různých typech lesů od smrčin přes bory po bučiny, dnes převládala step, ráj ťuhýků, což byli nejčastěji se vyskytující ptáci.
Jeli jsme na pohodu, jednou odbočili z hlavní stezky s číslem 25, abychom prozkoumali betonové stavby z doby okupace Rudou armádou, zřejmě pozorovatelny oficírů. Pod nimi byly další bunkry či zákopy pro tanky. A taky jezevčí nora. Dost času jsme strávili focením křižáka pruhovaného.
Už zase vidíme Bezděz, odsud je vidět i Lípa
Občas se tu střílí
To je taky nápad dát dolů tvárnice a nahoru položit betonový panel
Přistěhovalec z jihu
Ruské porno
Step v Židlově
V jedenáct jsme z obory vyjeli a Kuřívodech se zastavili nejprve v muzeu pyrotechniků. Bohužel otevřeno je podle cedule jen od 13 do 17 hodin. Ale jak to vypadá, budeme muset po objemově výrazném obědě ještě chvíli posedět, takže se tam ještě vrátíme.
--
1516 přešel Náhlov z majetku rodiny Vartenberků na Děvíně do majetku rodu Bibrštějnů. Vzhledem k tomu, že první zmínky o obci máme až roku 1544, šlo patrně o lokalitu zvanou Náhlov. (1616 - "zu Nalo", 1619 - zum Nala) 1581 jej Bibrštejnové prodali Šalamounu Blektovi z Utěchovic na Chrástném. Tímto se Náhlov stává součástí Chrástná. Od roku 1804 má Náhlov také vlastní kapli. Filiální škola - farář Dudek z Hlavic a náhlovský rychtář Herbrich byli iniciátory filiální školy. Vyučovalo se střídavě v soukromých domech. 1899 - 1900 postavena vlastní školní budova. Náhlovští pracovali převážně jako zemědělci s přížitostnými domácími pracemi. Zvláště v období konjuktury nábytkářské firmy Fischer a syn vyplétali sedáky a opěradla židlí. Roku 1910 je uváděno okolo 137 obyvatel, z něhož 1 je uváděn jako české národnosti. 1. 7. 1920 byla obec postižena velkým požárem, kdy lehlo popelem 17 obydlí, 2 stodoly a i kaple. Tím přišlo 56 osob o střechu nad hlavou. Škoda byla vyčíslena na 500.000 Kč. V roce 1921 zde bylo zapsáno 21 domů, v nichž žilo 121 občanů - 13 Čechů a 108 Němců. Fara byla v Hlavici. Četnická stanice, pošta, telegraf v Osečné (4,1 km). Železniční stanice v Křižanech.
Zdroj: http://ralsko.wz.cz/
Kuřívodyjsou bývalé město, dnes hlavní (sídelní) část města Ralsko v okrese Česká Lípa, které po Kuřívodech zdědilo status města. Sídelní celek byl založen na bezdězském panství Přemyslem Otakarem II. jako královské město Freistadt (Vristad, Svobodné Město) mezi lety 1264–1278, lokátorem byl pravděpodobně Hertvík z Kravař. První zmínka o městě je z roku 1279, kdy si královna Kunhuta, držená na Bezdězu, vyprosila návštěvu kostela sv. Jiří ve Vristadu. Původní název města ve 14. století vymizel a od 15. století se používal český název Kuřivody, od 17. století souběžně i německý název Hühnerwasser. Předpokládá se, že název vyjadřoval, že v obci byly jen velmi malé vodní toky (slabé pramínky, kde by se napojili jen kurovití ptáci) – nedostatek vody bránil i většímu rozvoji města. S účinností od 1. prosince 2006 byl na základě bývalého statusu Kuřívod novodobé obci Ralsko 10. listopadu 2006 přiznán status města podle § 3 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., který umožňuje vrátit status města obci, která byla městem přede dnem 17. května 1954.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org
Křižák pruhovaný(Argiope bruennichi) je původem subtropický pavouk z oblasti Středomoří, který však vlivem globálního oteplování zdomácněl také v České republice. ento pavouk má charakteristické vybarvení kombinující žluté a černé pruhy protkané tenkým bílým lemem. Samice dorůstá ve středoevropských poměrech délky 15 mm, samec je zřetelně menší, jen 4-6 mm. V jižní Evropě jsou jedinci obvykle větší, zatímco v Evropě severní o něco menší. Ačkoliv původně tito pavouci žili pouze na jižní Moravě, od devadesátých let 20. století se vyskytují na celém území ČR. Většinou žijí ve vysoké trávě. Svou kořist usmrcuje jedem, pro člověka však není vůbec nebezpečný, neboť jeho kousnutí nepronikne lidskou kůží.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org