Končí první den, video a mapa. Vynikající svíčková láká lázeňské hosty. Kdo byl Antonín Sochor? Zaniklé obce Holičky či Černá Novina. Kde tráví prázdniny českolipští volejbalisté? Tip na dobrý nocleh.
Den první (8. srpna 2011 – pondělí)
18,00 (63,1 km) Restaurace Slunce, Osečná
Snad už víme, kde budeme dnes spát. V chatičkách patřících základní a mateřské škole v Osečné. Volal jsem paní správcové a ta nám sdělila, že má jednu volnou. Jen momentálně není doma a musíme na ni do půl osmé počkat. Žádný problém, zakempovali jsme na návsi ve Slunci. Zatím kofola. Čekám na svíčkovou s knedlíkem za 69,-.
Ale k cestě. Projeli jsme Hvězdovem, sjeli do Mimoně a na jejím okraji hned zahnuli na Nový Dvůr a bývalou obec Svébořice, kde je nyní skládka. Bezděz napravo, Ralsko nalevo. Když zmizely tyto kopce, objevil se Velký Jelení vrch, po něm Dlouhý kámen a Stohánek. U památníku Hrdiny Sovětského svazu Sochora jsme pokecali se dvěma cyklisty z Plzně, kteří byli svou fyzičkou úplně někde jinde než my dva. To jsme zjistili při stoupání k bývalé vsi Černá Novina. U křížku, který jediný tu zbyl spolu s několika ovocnými stromy, se vyloupl Ještěd. GPS ukazovala do Osečné už jen necelých šest kilometrů. Minuli jsme zbytky domů a hřbitova v Holičkách, stádo krav, vyfotili bílou věž osečského kostela … a jsme tu.
Velký Jelení vrch
Černá Novina
Osečná na dohled
--
Hvězdovvznikl v 1. polovině 16. století. Obec byla podle některých záznamů dělena na dvě části, z nichž ta mladší, byla blíže hoře Ralsko, nazývala se Nový Hvězdov (Neu-Höflitz) nebo také Nová Ves (Neudorf), která je zmiňována již roku 1578. Nový dvůr byl dříve znám pod názvem Wüste Wiese neboli Pustá louka. V okolí jsou dva rybníky (Ploužnický a Novodvorský rybník). Obyvatelé pracovali jako dělníci a to především v továrně na nábytek v Mimoni nebo ve výrobě látek a plstí Mitop taktéž v Mimoni. Mimo to byla v obci i malá řemesla, jedna koželužna, 3 moučné mlýny a 2 pily. V okolních lesích se pěstovaly smrky, které se při správné kvalitě kácely pro potřeby loďařství, smůla se zase používala pro potřeby výroby ševcovského popu. Roku 1671 zdejší majitel panství svobodný pán Jan Putz z Adlersthurnu postavil 15 kapliček na poslední cestě z Mimoně do Svébořic
V roce 1921 bylo ve Hvězdově 101 domů a 562 obyvatel. Z nich 55 Čechů a 499 Němců. Farou byli místní příslušní do Svébořic. V Mimoni byl zdravotní obvod, četnická stanice, pošta, telegraf a nejbližší železniční stanice (5,5 km). Obec zanikla v době vzniku Vojenského újezdu Ralsko. Po příchodu sovětské okupační armády (1968) se Vojenský prostor Ralsko proměnil v obrovskou základnu ruských vojsk. Na území obce Hvězdov byla od roku 1989 umístěna nově vytvořená 442. raketová brigáda. Rok 1990 znamenal odchod sovětské armády. Život se do Hvězdova vrátil a v roce 1995 zde bylo k trvalému pobytu přihlášeno 21 osob. Celý prostor je již vyčištěn od munice. Pomalu, ale jistě se tato oblast dostává zase do normálního života, ze kterého byla takřka před půl stoletím vytržena.
Zdroj: http://ralsko.wz.cz/hvezdov.php
Malý a Velký Jelení vrch je od roku 1996 chráněné území, přírodní památka na území Ralské pahorkatiny ve východní části okresu Česká Lípa nedaleko obce Hamr na Jezeře. Oba vrchy z čediče i s okolím jsou od obce Hamr na Jezeře vzdáleny 3 km jižním směrem. Oba jsou zalesněné listnatým porostem, oddělené od sebe mělkým sedlem, navazuje na ně od severu nižší Kozí hřbet. Malý Jelení vrch je vysoký 474 m. n. m., Velký Jelení vrch 514 m. n. m.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/
Ves Černá Novina se rozkládala na náhorní plošině mezi vrchy Kalich a Novinská Hůrka, část zástavby ležela též jižněji při silnici z bývalých Holiček na křižovatku pod Stohánkem.
Na náhorní plošině (louka) dnes není po zástavbě ani památky. Uprostřed louky při cestě mohutná lípa, pod ní rozvaliny kamenného křížku. Poblíž skupina tří vzrostlých stromů. Na mapě z 1. republiky někde v těchto místech značena kaple. Z domů v jižní části vsi při silnici zachovány silně zarostlé pahrbky. Nejstarší zprávy o vsi jsou z počátku 17. stol. (1604, dle jiných podkladů 1605). Patřila k panství Děvín a roku 1651 byla spolu s ním připojena k Mimoni. V roce 1921 čítala ves 54 domů a 246 obyvatel (z toho 26 Čechů). Zlikvidována po roce 1946 v souvislosti se vznikem vojenského prostoru Ralsko.
Zdroj: http://zabrdka.wz.cz/
Můj starý tip na výlet do okolí i s fotografiemi naleznete v archivu i-novin – zde.
Genmjr. Antonín Sochor byl československý voják, nositel Řádu Bílého lva, nositel řádu Hrdina Sovětského svazu a dalších sedmi řádů a čtrnácti vyznamenání celkem pěti různých států.
V lednu 1943 odjel s praporem na frontu a byl to právě on, kdo byl dne 6. března 1943 pověřen vykonáním první bojové akce 1. polního praporu - průzkum okolí obce Sokolovo. Rozkaz splnili on a jeho muži na výbornou, v přestřelce dokonce zlikvidovali skupinu německých tankistů (proti našim vojákům tu stáli muži elitních tankových jednotek Waffen-SS 1. SS-Panzer-Division Leibstandarte-SS Adolf Hitler a 3.SS-Panzer-Division Totenkopf). O dva dny později pak aktivně bojoval v Bitvě u Sokolova. Přestože utrpěl lehké zranění, vytrval v boji až do večera a teprve v noci se stáhl se zbylými vojáky za řeku Mžu. 10. března byl se svým zraněním převezen do nemocnice v Charkově, ten byl 13. března dobyt jednotkami SS, avšak Sochor dokázal z obsazeného města uniknout, dokonce s sebou z Charkova vyvedl další dva raněné Čechy, zdravotnici voj. Marii Pišlovou a voj. Viléma Rawka, čímž sobě i jim zachránil život, neboť Němci československé vojáky hospitalizované ve zdejší nemocnici postříleli. Za statečnost v boji a odvahu při záchraně raněných z Charkova byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a sovětským Řádem Rudého praporu.
Za statečnost v boji při osvobozování Kyjeva byl por. Antonín Sochor vyznamenán podruhé Československým válečným křížem 1939 a 21. listopadu 1943 mu pak byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR.
13. dubna 1944 se stal velitelem motorizovaného praporu samopalníků 1. čs. samostatné brigády, zúčastnil se Karpatsko-dukelské operace, kde několik dní dobýval se svým praporem kótu 534. Při jednom z útoků na silně opevněnou kótu byl 14. září 1944 těžce zraněn. Podařilo se ho evakuovat do nemocnice v Odrzykoni, kde mu z těla vyoperovali 218 střepin.
V noci z 15. na 16. srpna 1950 došlo ve vojenském prostoru Ralsko, u obce Hamr na Jezeře, ke srážce vojenské nákladní Tatry 111 se štábním vozem Tudor Vo plk. Sochora. Tatra narazila do osobního vozu z pravé strany, kde na místě spolujezdce seděl právě Antonín Sochor, který byl nárazem těžce zraněn. Utrpěl těžká poranění hlavy, kterým 16. srpna podlehl v nemocnici v Jablonném v Podještědí. Jeho smrt dosud obestírají určité nejasnosti. Mnoho lidí bylo a je přesvědčeno, že nešlo o nehodu, ale pečlivě naplánovaný atentát. Stal se totiž nepohodlným některým mocným lidem nového režimu, především fanatickému komunistovi Bedřichu Reicinovi. Když se Sochor vracel v roce 1949 z Izraele, byl jeho letoun během přeletu napaden palbou neidentifikovaného stíhače a musel nouzově přistát na Maltě. To bylo později označováno jako první pokus o atentát na Sochora. Že o jeho život usilovali, potvrdil i syn Ludvík, když ve vzpomínkách uvedl, že otec hovořil s matkou o tom, že na jeho automobil bylo dvakrát stříleno, že ho chtějí zabít a že už neudělá ani krok bez nabitého samopalu... Podezřele působí také fakt, že na organizaci záchrany jeho života se podílel právě Bedřich Reicin, známý svou nenávistí k členům tzv. Orancké skupiny, kam patřil i Sochor... Reicin měl údajně vynikajícího neurochirurga MUDr. Škvařila o nehodě informovat záměrně pozdě, ovšem tehdejší vedoucí lékař výsadkového praporu ve Stráži pod Ralskem Zdeněk Klouček uvedl, že Sochorova zranění byla tak vážná, že by nebylo možné zachránit mu život ani dnešními prostředky.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/
Sochorův pamatník
--
20,20 (63,9 km) Hospůdka U Sršně, Osečná
Svíčková byla, jak servírka slíbila – vynikající. Dokonce sem na ni běhají lázeňští hosté z nedalekých Kundratic. Navíc jsme se dozvěděli, že ji vaří teprve jedenadvacetiletý kuchař. Ubytování stojí 240 korun za celou chatku, bez ohledu na to, kolik v ní spí lidí. Zbytek ubytovací kapacity zabírají českolipští volejbalisté pod vedením bývalého ředitele ze školy na Ladech, pana Klimpery. Hned jsme s ním hodili řeč a pochlubili se našimi dnešními zážitky i dalšími plány. Jako bývalý tělocvikář nechápal, proč jsme se nedojeli vyspat domů.
Dáme po dvou svijanských mázech, využijeme sprchu za deset korun a dnešek končí. Spokojenost s počasím (ani jednou jsem nevytáhl bundu) i viděným a prožitým.
