Křížem krážem Českolipskem 14

Verze pro tisk |

Na rozhledně ve Sloupu. Chotovice byly lázněmi. Výhled ze Svojkova. U Průrvy Ploučnice. Kolem Tlustce.

Den sedmý (14. 8. 2011 – neděle)

16,30 (385 km) Restaurace Slunce, Skalice u České Lípy

Mám za sebou tři kopce, tak trochu čumím do blba a sbírám síly u kofoly s ledem a citrónem. Mimochodem i s tatrankou stála stejně jako točená pepsi bez citrónu a ledu v Hamru.

Z Hamru jsem jel zadem po neznačených, v mapě moc nezakreslených cestách do Stráže. Tam jsem chvíli u naviáku sledoval vodní lyžaře. Zadem jsem se přesunul do Novin k Průrvě Ploučnice. Chvíli jsem čekal, až pojedou nějací vodáci, abych natočil nějaké akční video. Dočkal jsem se, ale spoušť jsem zmáčkl pozdě. V Novinách u hřbitova jsem ještě odlovil jedinou dnešní keš. Pak jsem již přejel hlavní silnici do Mimoně a dorazil do Velkého Grunova. Zjistil jsem, že i Pertoltice jsou samostatná obec, tak jsem čistě jenom kvůli bodu zajel ke značce a zase si stejné kiláky dal zpět a poté už pokračoval na sever. Na okraji Grunova jsem si dal pauzu u Zdislaviny zahrádky, trochu kýčovité a nepříliš navštěvované památky. Dojedl jsem buchty, které mi přivezla Šárka pod Luž a pokračoval k dalšímu bodu do Brniště. Vyfotil jsem si zvonici a znásilněný Tlustec a stočil se na západ. Z údolí Panenského potoka jsem přes hřeben vystoupal a zase klesl do údolí již sledované Svitávky.  Minul jsem jeden z okresních Božích hrobů a byl znovu ve Velenicích. V pátek jsem psal, že motorkářů bylo poskrovnu, dnes bych měl zaznamenat do sešitu pravý opak. Buráceli kolem mě stále. Vždy, když na chvíli ustali, rozhostil se zvláštní klid narušovaný jen šuměním řeky. Dnešní nejnamáhavější stoupání mě čekalo na Svojkov, na cestě, po které jsem snad ještě nikdy nejel. Každou chvíli jsem si myslel, že jsem nahoře, ale pak se za zatáčkou vynořilo další stoupání. Odměnou byl jeden z nejlepších výhledů, které jsem na Českolipsku potkal. Ne nadarmo jsem vždy říkal, že na Svojkově jsou nejzajímavější parcely v okolí. Nechal jsem za zády Ralskou pahorkatinu a vjel přímo do obce, která je mimochodem také samostatná, na rozdíl od Pihelu.

--

Průrva Ploučnice(zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra) je umělým vodním tunelem, kterým protéká řeka Ploučnice. Říčka, která přitéká od Stráže mezi loukami, zde vtéká do soutěsky mezi strmými pískovcovými stěnami. Asi po 50 metrech se stáčí vpravo a vtéká do prvního tunelu, dlouhého asi 13 metrů. Poté se asi na 10 metrů vynoří na povrch v rokli a pokračuje druhou, 41 metrů dlouhou chodbou. Tunely byly zhotoveny ručně krumpáčem a mají výšku i šířku 3,5–4 m. Ve stěnách jsou patrné otvory sloužící k zapuštění dřevěných jezů a uzávěr. Na konci padá voda asi metrovým stupněm do tůně pod skalní stěnou. Pravděpodobně v 16. století se uskutečnil pokus o stavbu vodní nádrže sloužící k pohonu železného hamru v Novinách pod Ralskem. Koryto Ploučnice bylo přehrazeno sypanou zemní hrází a řeka svedena do rozšířené skalní rokle a proražen tunel skalním masivem. Okolní skály, tvořené pískovci svrchního turonu, však dobře propouští vodu a proto se nádrž nikdy nenaplnila a voda do hamru musela být přiváděna náhonem od Stráže.

Tlustec(německy Tölzberg) je kopec ležící na severním okraji Ralské pahorkatiny, je samostatně stojící dominantou, zdáli z jihu dobře viditelnou i s lomy na svazích. Vysoký je 591 m. n.m, převyšuje tedy kopce v okolí o 100 metrů. První požadavek na otevření lomů vzneslo ředitelství Železničního stavitelství v Ostrově nad Ohří v roce 1968. Vypracovaný projekt počítal s odtěžením až na kótu 420 m. n.m. Kamenivo bylo určené pro železnice v Severočeském kraji. Projekt byl schválen, protože Tlustec nebyl považován za cenný oproti Ralsku a Lipce, které státní ochrana chtěla zachránit. V roce 1982 byla zahájeno kácení lesa, zbudována příjezdová cesta a technické zázemí kamenolomů a poté těžba kamení začala. Rok poté začala prosazovat ZO ČSOP v Praze provedení přírodovědné inventarizace Tlustce. Průzkum z let 1985 - 1990 prokázal 300 druhů vyšších rostlin, 62 druhů ptáků, 18 druhů savců a stovky druhů bezobratlých živočichů. V roce 1993 lomy koupila ve veřejné soutěži firma Beron s.r.o, načež vznikla Nadace Lemberk požadující ukončení či omezení těžby. V roce 1997 Ministerstvo životního prostředí zpracovalo návrh na omezení těžby.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/

--

Při sjezdu do Sloupu jsem se nechal zlákat amatérskými cedulemi k návštěvě nové rozhledny. Je mi jasné, že jde v první řadě o vysílač, ale stala se skutečným turistickým cílem. Bylo plno, i pár známých jsem potkal. Jen mě bolí, že stejně jsme nemohli dopadnout v Lípě s rozhlednou i my. A to mají obě stavby stejného majitele. Asi jsou slapští zastupitelé šikovnější. Myslím, že se stávajícím stavem mohou být spokojení všichni – obyvatelé mají další atrakci, která činí z jejich obce top rekreační cíl okresu, podnikatel naplnil svůj podnikatelský záměr. A ještě nekončí – vypadá to, že stavět znovu se bude i kdysi oblíbená restaurace.

A výhled? Prakticky stejný jako z pískovcové plošiny, jez z o třicet metrů vyšší perspektivy. Samozřejmě zaujme skalní hrad, opravený zámek či Samuelova jeskyně. Mě potěšilo, že kromě Klíče je dobře vidět i Luž, nejvyšší hora Českolipska.

--

V roce 1880 žilo v Chotovicích 421 německy hovořících obyvatel. Svým katastrem se Chotovice dotýkají území Nového Boru v části Nové Chotovice, které v roce 1924 splynuly s městem jako část Hřebenka. Kromě Nových Chotovic, které měly ještě část „Neu-Italien" (Nová Itálie), náleží k obci samota zvaná Skála (něm. Steinewand) při silnici z České Lípy do Nového Boru. Nad ní se tyčí Chotovický vrch (Kottowitzer Berg či Kasperberg). Obcí protéká Chotovický potok (Kottowitzer Bach).

 Roku 1838 založil místní sedlák Wenzel Helzel v obci jednoduché lázně, které využívaly pramen železité vody a rašeliny těžené v okolí Červeného rybníka (Rotteich) u Pihelu. Časem se lázeňské zařízení, kde se léčila zejména chudokrevnost (blednička) a revmatismus, velice rozrostlo, nemocným byl k dispozici nevelký park ozdobený nezbytnými trpaslíky a vyhledávaná restaurace. Lázně byly v Chotovicích provozovány do roku 1945.

Zdroj: http://www.obecchotovice.cz/

--

Sjel jsem do centra Sloupu a zahnul do jedné z uliček, abych se přes Janov dobyl do další samostatné obce – do Chotovic. Poslední kopec mě čekal od křižovatky v Pihelu sem do Skalice. Napravo Chotovičák, nalevo Skaliček a nohách bez mála 400 kilometrů. Už jsem mlel naprázdno. Teď si zase trochu dáchnu, proškrtám seznam s obcemi a popřemýšlím, kde se dorazím.

Nahoru