Po delší odmlce jsem zpět s dalším článkem. Minulý víkend jsem se vydala společně s Alexem, Nicolasem Fabianem do Skalistých hor. Nikdy nezapomenu na 4 dny od 5.8 - 8. 8. 2011.
den I. : V pátek se vyráželo v 7:00 z Vancouveru směr Hope. Hope byla malebná vesnička uprostřed hor, naše první zastávka na snídani. Půlhodinový rozchod a já se šla podívat k řece, kde jsem našla dost kontroverzní sochy. Parádní, zábavné a přesto nikoho neurážející.
Nasedli jsme zpět do busu (který mimochodem řídil Čech, který v 89. roce utekl do Austrálie, žil tam 25 let a nyní žije 3 roky v Kanadě), kde jsme hráli zajímavé hry, jako třeba snaha vyslovit jazykolamy v cizím jazyce.
Další zastávka byli Spahat Falls, vodopád tryskající ze skály, opravdu pěkná podívaná.
Večer jsme dorazili do prvního hotelu v menším městě Valemont a venku si zahráli něco jako floorball, totiž grouund hockey s míčkem na floorball a hokejkami na lední hokej. Po hokeji se šlo do místní hospody, kterou si můžete představit jako mega chalupu. Takhle jsem si představovala opravdovou Kanadu ;).
Den II. : Tento den byl opravdu nabytý. V 7 ráno jsme se nasnídali a opustili hotel. První zastávka byla pod horou Mt. Robson- první zasněžená hora, kterou jsme viděli. Další následoval přírodní park Jasper, kde jsem viděla z autobusu prvního medvěda. A věřte, že se to nevyrovná tomu, vidět medvěda v zoo.
Po několika desítkách minut v autobuse jsme se dostali k Athabasca Falls, monumentálnímu vodopádu se skalním městečkem.
Následoval oběd a poté cesta na Columbia Icefield - ledovce. Nejdříve nás autobusem dovezli k takovým speciálním "vozítkům" speciálně upraveným k jízdě na sněhu. Z okýnka autobusu jsme pozorovali stromy, které byly staré neuvěřitelných 800 let, a přesto byly malé, to kvůli chladnému podnebí a nějakým speciálním půdám. Po cestě jsme také potkali pár odvážlivců, kteří zkoušeli dostat se k ledovci po svém. K tomu musí být skupina minimálně 4 lidí se speciálním vybavením.
Konečně jsme dorazili k ledovcovému poli. Venku byla neuvěřitelná kosa, ale stálo to za to. Naplnila jsem si flašku ledovcovou vodou, protože říkali, že to je jedna z nejlepších vod na světě. No, špatná nebyla, ale že bych to musela pít každej den to taky ne.
Když jsme se po 2 a půl hodinách vrátili k našemu autobusu, jeli jsme k jezeru Peyto lake. První jezero s tou kýčovitou tyrkysovou barvou, fotky jako z pohledů. Dalším jezerem bylo jezero Bow lake s toutéž barvou, která je způsobená lámáním paprsků ve vodě, která je výsledkem roztátých ledovců.
Večer byla party v Banff, nejdříve hospoda, poté taneční klub. Sranda byla, to jo.
Den III. : Ten den ráno jsme si mohli pospat trošku déle, do 8:30 a pak se jelo ke stanici Banff Gondoly. To si představte jako normální kabinkovou lanovku. 10 minutek směr horní stanice a pak procházka po vrcholu. Ten výhled se slovy popsat nedá. Tady jsem si uvědomila, jak jsou lidi oproti přírodě bezmocní. Připadala jsem si jako naprostý drobek mezi těmi skálami...
Dalšími jezery byly Lake Louise a Moraine lake, u kterého se na chvíli zastavím. Opět nádherná kýčovitá scenérie, jezero blankytně modré barvy uprostřed zasněžených hor. Ale to nejhlavnější, skočili jsme do něj!
Řeknete si no a co, tak si skočili do jezera, ale asi si neumíte představit jezero o dvou stupních Celsia!
Nejdřív jsem vtipkovala, že to tak hrozný bejt nemůže, ale když jsem skočila dovnitř.. uhuu normálně se mi zastavil dech. První věc, nad kterou začnete přemejšlet je, jak se nejrychlejc dostat ven. Potom co jsem zjistila, že na slizké dosti vysoké molo se opravdu se svými svaly na rukách nevyškrábu, musela jsem uplavat zhruba 25 m v té ledárně! Když jsem vylezla konečně ven, stoupala od mé kůže pára a začly se mi dělat omrzliny. Teď už si dovedu představit, jaké to muselo být, když se potápěl Titanic. Nemožné vydržet naživu déle jak 20 minut, když na to nejste zvyklí. Ale myslím, že budu mít zážitek na celý život.
Po ledově osvěžujícím kopání jsme dorazili do posledního městečka Golden, k našemu hotelu. K večeři jsme měli Barbecue a poté následovalo typické opékání marshmallow na klacíkách a přátelské povídání okolo ohně. Dokonce jsme si zahráli i volleyball. Nechybělo pár opilých lidí, na konci poslední noci.
Den IV. : Poslední den jsme vyrazili v 8 ráno . Téměř celý den jsme strávili v buse, protože to byla do Vancouveru dlouhá cesta. Po cestě jsme zastavili v Enerby Market, což je něco jako bleší trh s těmi nejvíc největšími kravinami co si jen představíte. A ceny? Velmi nízké.. Takže jsme si z klobouku vylosovali jméno jednoho z účastníků výletu a museli mu koupit nějakou z těch kravin do 5 CAD. Pak jsme si je rozdali a já obdržela opravdu epesní oranžovou paruku :D. Ale to ještě není nejhorší. Museli jsme s tím jít na oběd. Takže si asi dovedete představit ty výrazy kolemjdoucích. Poslední zastávkou posledního dne byly Othello tunels což jsou velmi staré tunely pro vlaky. Prošla jsem si areál a z mostu jsem mohla pozorovat lososy, jak se snaží dostat proti proudu nad malý vodopád.
Kdybych měla to, co jsem viděla zhodnotit slovy, tak to nedokážu. Tohle bylo bezpochyby to nejhezčí, co jsem měla možnost v životě vidět.
Přírodo díky!
