10. výročí od povodní

Expedice Litva 2012 – druhá část

Verze pro tisk |

Lotyšská města Riga a Kuldiga. Hora křížů, bludné balvany, kouzlo studeného Baltu. Kuršská kosa s písečnými dunami, výhledem do Ruska, tisíci kormoránů či vrchem čarodějnic.

3. července

V úterý výprava gymnazistů opustila hlavní litevské město a zamířila dál na sever. Jednou z nejvýznamnějších památek Litvy je hora křížů nedaleko města Šiauliai. Ve skutečnosti jde o umělý pahorek, na kterém se od 19. století pohřbívali oběti různých povstání. Postupně se stal poutním místem, na které přivážejí kříže různých velikostí a z různých materiálů křesťané z celého světa. V době komunistické vlády či spíše okupace bylo místo několikrát srovnáno buldozery se zemí, aby znovu vyvstalo v ještě větší působivosti. Bohužel poslední roky ztrácí své kouzlo, neboť u něj vznikly parkoviště, informační centrum, stánky s kříži i turistickými kýči.

Po více než hodině jízdy se výrazně zhoršila kvalita vozovky – Expedice se ocitla v prostřední z pobaltských republik, v Lotyšsku. Hlavní město Riga však mnohé uchvátilo svou atmosférou – široké bulváry i malé uličky se secesními domky, krámky, restaurace, blízkost moře. A také nejluxusnější hotel letošní akce. Bohužel jen na jednu noc.

Rižská radnice

Rižské uličky

Pomník svobody

Nábřeží

4. července

Druhým městem, které expedičníci navštívili na území Lotyšska, byla Kuldiga. V ní se nachází nejdelší vodopád Evropy (240 metrů) a její historické centrum je pro svou zachovalost častým cílem filmařů.

Nejdelší vodopád Evropy

Lotyši nevyvěšují vlajky jen při fotbale

Pro zdejší kraj je typická přítomnost velkého počtu bludných balvanů, které tu zanechal ledovec. Proto další zastávkou bylo litevské město Mosedis, ve kterém se nachází muzeum kamenů všeho druhu. Balvany zde ohraničují a zkrášlují úplně všechno – park, parkoviště, silnici. V plánu byla ještě zastávka u Barstyčiju akumo – největšího bludného balvanu Pobaltí s hmotností 680 tun, ale všichni už byli tak nějak překamenovaní. Zastavilo se tedy raději v Orvydasově zahradě. Orvydas byl kameník, u něhož se shromažďovaly předměty s náboženskou tematikou. Za doby vládnutí Chruščova bylo velmi pobožným Litevcům trudno, kříže nemohly být ani na náhrobcích. Dnes je Orvydasova zahrada podivuhodnou kolekcí nejen kamenů, ale i předmětů z kovu a dřeva. Nechybí tank, který především nejmladší studenty zaujal mnohem více než náhrobky.   

Mosedis

V Orvydasově zahradě

Základnou na další dva dny se stalo poklidné přímořské městečko Šventoji. Rychlá večeře a hup do Baltu. Ale ouha – teplota vody byla jen 17 stupňů. Přesto se večerní a ranní koupačky staly vítězem letošního top ten zážitků.

Poprvé u moře

5. července

Brzy ráno čekal výpravu krátký přesun do přístavu v Klaipedě, odkud se trajektem přesunula na Kuršskou kosu. Jedná se o písečný poloostrov, který je k pevnině připojen v ruské kaliningradské oblasti. Takřka celá litevská část je národním parkem. Prvním cílem byla největší litevská duna s názvem Parnidžio kopa, na kterou se Českolipané vydali z městečka Nida.

V dáli je Rusko

Před Juodkrantė se nachází jedna z největších hnízdních kolonií kormoránů a volavek. Ptáci se dají pozorovat z vyhlídkové plošiny. Nad Juodkrantė se vypíná vrch s názvem Raganų kalnas, po němž vede stezka vyzdobená desítkami dřevěných čarodějnic, čertů a dalších litevských mytologických postav.

Před večeří se stihla ještě další koupačka v moři. Teplota vody se stále držela pod dvaceti stupni, ale vzduch měl ke třiceti. Poslední večer se protáhla večerka, aby si všichni užili atmosféru stánků s jantarem, rybami, cetkami, hospůdek s nízkoalkoholickým kvasem či projížděk ve vozítkách. Každému podle věku, finančních možností či naturelu. Hitem byl i západ slunce nad starým molem.

Prasečí uši - pochoutka k pivu

Nahoru