American Dream #7 (Halloween)

Verze pro tisk |

Typicky americký svátek, který v Česku moc rozšířený není a asi ani nejspíš nikdy nebude. Nebo alespoň si nemyslím, že tak moc, jako tady v Americe. Jak asi všichni víte, Halloween se slaví na konci října – přesněji 31. Šílenství kolem něj klasicky začíná tak měsíc, měsíc a půl předem. Všude se na vás valí dýně, netopýři, duchové a tak podobně. Taky jsem myslela, že se v tom vyžívají spíše děti, ale teď mám spíš pocit, že se tím baví spíš dospělí.

Otevírají se obchody s různými převleky, maskami a vůbec vším, na co si jen vzpomenete. Tady můžete sehnat od kostýmů čarodějnic, přes duchy, až po ty divné gumové masky, co vypadají docela dost reálně. Taky tu prodávájí různé venkovní dekorace. Prostě úplně všechno. Abych nebyla pozadu, tak jsem si taky jeden kostým koupila. Dlouho jsem přemýšlela, za co půjdu, ale moc jsem se s tím nechtěla piplat a složitě to vymýšlet, tak jsem si koupila jen nějakej obyčejnej čarodějnickej plášť a klobouk. Celé jsem to trochu směřovala do něčeho z Harryho Pottera. :D Zatímco já jsem si odnesla dvě věci, tak ostatní tam kupovali snad všechno, co jim přišlo pod ruku a fakt ve velkym. To všechno, co těm lidem přijde pod ruku, si pak vystavují před domem. Jakože je tu úplně normální postavit si před barákem hřbitov se vším všudy nebo tam mít nafouknutýho maxi ducha a gigantickou dýni. Ale vlastně proč mít jen jedno, když můžete mít před barákem všechno z toho! :D

V tuhle dobu se tu taky otevírají různé strašidelné domy. A tak jsme jednou večer jeli. Byla jsem tam i s kamarádkou a už bych to asi nikdy nechtěla absolvovat znovu. Nevěřím teda, že to všechno, co bylo uvnitř, by mohlo existovat a vážně se mě to pokusit zabít, to ne, ale je to udělaný tak dobře a věrohodně, že stejně musíte ječet a bojíte se. Ono to totiž není jako nic příjemnýho, když támhle na vás vyskočí něco s motorovou pilou, támhle na vás šahá  neidentifikovatelný monstrum a o kus dál na vás vybafne něco, co je celý od krve a pro velký úspěch celé akce ještě jednou. Taky jdete a vidíte tam viset mrtvý děti třeba a na zemi ležej nějaký mrtvoly, o který zakopáváte. A pozor ještě na zombie. Haha, bylo to super, užili jsme si to, ale byla jsem fakt ráda, že to máme už zasebou.

Pak přišel taky čas koupit dýně a vyřezat je. Dýně se tu prodávali téměř všude a tak jsme zajeli hned na první místo, kde jsme je viděli. Chvíli jsem tam kolem těch dýní chodila, než jsem vybrala tu správnou Miss Dýni 2013. Ono to totiž není vůbec jednoduché. Potřebovala jsem, aby ta dýně nikam nepadala, měla dobrej tvar a velikostně byla tak akorát, ne abych k jejímu přesunu potřebovala jeřáb. Přesně takovou jsem pak našla, takže jsme ji naložili do auta a jeli domů. Týden před Halloweenem jsme ty dýně vyřezávali a vydlabávali. Bylo z toho teda strašně bordelu. Vnitřek dýně kam se podíváš, no ale úspěšně jsme to zvládli a já si tak vyřezala svou první dýni v životě. Dobře, pěkně kecám, nedělala jsem to poprvý, ale aspoň bych teda mohla říct mojí první AMERICKOU dýni v životě, tak. Pak jsme taky plnili malé pytlíčky různýma sladkostma. Bylo jich nějak kolem 300, po halloweenské noci 0, jen tak mimochodem.

31. byla normálně škola, pár šílenců přišlo převlečených za nějakou nestvůru už do školy, ale nic zajímavého. Večer jsme měli rychlou večeři a pak jsem se šla teda převlíct, abych mohla vyrazit do sousedství. :D Šla jsem s kamarádkou od vedle, takže pak pro mě přišla, vzali jsme nějaké pytle a vyrazili. Téměř všechny baráky tu svítily a blikaly a hrály a najednou se to tu taky začalo naplňovat dost lidma. Hodně tu i jezdily trucky, ze kterých vždycky jen pár lidí vyskočilo, pak zase naskočilo a jelo se o metr dál. My jsme tu za ten večer prošli kompletně celé sousedství, což je asi tak kolem 200 baráků. Hodně lidí sedělo před garáží, měli mísy se sladkostmi a čekali, až tam přijde přesně někdo jako my. Jen jsme přišli, řekli trick or treat, vzali něco, co bylo v nabídce a pokračovaly. Domů jsem pak přišla s plnym pytlem sladkostí všeho druhu. Byl to super večer, sice mě pak hrozně bolely nohy, ale byl to skvělej zážitek, prostě něco, co u nás určitě nezažijete

 

THANKSGIVING & BLACK FRIDAY

Den díkůvzdání. Každý rok, čtvrtý čtvrtek v listopadu. Volno ve škole. Hodně jídla. Alespoň takhle to zní docela dobře. Hodně jsem se na den Díkůvzdání těšila, protože jsem si myslela, že to bude vypadat přesně jako z americkýho filmu. Myslela jsem si, jak se sejde strašně moc lidí a jí se jen dobrý jídlo, kterýho je strašně moc, že si vlastně skoro nemůžete ani vybrat. Asi taky určitě záleží, kde a s kým to slavíte, protože někde to takhle určitě bude, ale já tohle nějak bohužel nezažila. Ale hezky postupně. Celý týden jsme měli ve škole konečně po dlooouhé době volno a tak jsem si mohla odpočinout od každodeního vstávání v 5 ráno, který mě tu teda neskutečně zabíjí. (Je květen a ještě pořád jsem si na to nějak nezvykla..) Zase to utíkalo strašně rychle a tak tu byl hnedka čtvrtek. Fakt jsem se na to těšila, protože jsem pořád očekávala něco jako takový menší Vánoce. Myslela jsem, že to bude takový slavnostní nebo prostě určitě chápete, jak to myslím.  Ve skutečnosti to teda nebylo slavnostní ani trošku. Byl to úplnej opak toho, co jsem očekávala. Ráda bych napsala, že se třeba přes den vařilo to jídlo, jenže ono se spíš vykleplo z konzervy/plechovky/vyndalo z obalu a ohřálo/položilo na talíř. A to včetně krocana. Moc jako pořád tohle americký smýšlení nechápu, že jako všechno koupíme a strčíme to do mikrovlnky, hlavně ať je to bez práce, co nejrychleji a je úplně jedno, že je to hnusný a nedá se to jíst. Ono se na to ale bohužel nedalo ani moc koukat, haha. :D Někdy kolem čtvrté hodiny odpoledne přijeli jen nějací dva lidé. Takže nás tu bylo dohromady pět + ta strašně otravná kočka. :)) S pítim se nikdo taky nějak moc neobtěžoval a normálně se nalilo do obyčejné nevyleštěné sklenice. K pití byl nějaký hnusný přeslazený čaj, který mi prostě chutnat nikdy nebude, takže jsem ho normálně odmítla a dala si překvapivě zase vodu. K jídlu byl ten koupený a ohřátý krocan, který ale než se stejně dostal na talíř, byl tak nějak ledový. Vedle v misce byla nějaká nádivka nebo co to bylo, na kterou jsem se bála i podívat, protože vypadala jako… jako když už jí měli sousedi před náma a moc jim nechutnala. Dál ležely na talíři nějaké pomuchlané housky, které se na ten talíř položily přesně tak, jak vyšly z obalu. Nikdo se taky neobtěžoval to nějak naaranžovat, aby to aspoň trochu vypadalo. Taky k tomu bylo želé, které na sobě ještě mělo obtisknutou plechovku. A největší pecka byly brambory zapečený s marshmallow. Asi je to americký, ale já teda takový chutě moc nemám. Upřímně mi přijde tahle kombinace docela nechutná. Dál tam bylo ještě pár věcí, ale už si nevzpomínám, co to bylo, takže budeme dělat, jakože tam nebyly. Ono stejně není o co stát. Dojem to jídlo na mě moc neudělalo. Chci říct, že neudělalo vůbec. No, takže tohle mě zase přesvědčilo, že ne všechno je v Americe jako z americkýho filmu. :D

Po čtvrtečním Thanksgiving nastupuje na řadu každoroční Black Friday, aneb slevové šílenství, kdy jsou lidé odhodlaní zabíjet pro pár ponožek za 50 centů. Nejdříve jsem se toho chtěla taky účastnit, ale pak mi pár lidí řeklo, že to za to nestojí. A myslim, že je to vlastně pravda. Na věci, na které chcete aby byla sleva, tak  sleva stejně není a když už je, tak je úplně minimální. Navíc v obchodech jsou slevy tak nějak pořád a neustále mají nějaké akce, takže pokud na páru ponožek za 50 centů nezávisí váš život, asi bych kvůli tomu vůbec nevstávala.

 

CHRISTMAS

Další svátek, co mě tu naprosto šokoval. Ne, dělám si legraci, ale hodně mě to zaskočilo. Takže zase pěkně popořadě. Když se v grocery store začnou objevovat candy canes (ty lízátka), do obchoďáku nastoupí Santa a začnou hrát vánoční písničky, pravděpodobně Vánoce jsou tady. Mimochodem, Santa je taky neskutečnej business. Můžete si mu sednout na klín, povědět mu, co byste si přáli a oni vás s ním vyfotí za 20$. Takže Santa Claus bude nejspíš businessman, bohužel na mě si ale nepřišel a tak dlouho jsem se s ním bavila, až mě ta fotka nestála ani jeden cent. Dobře uznávám, je to pro malý děti, ale tak odjet z Ameriky bez fotky se Santa Clausem by přece nešlo. Ve vánoční dobu jsou obchoďáky k prasknutí, ale to je stejný asi všude. Lidi tady naprosto vyšilujou a všechno vykupujou, že vlastně pak nic nemají a vy vyšilujete pak taky, protože nemůžete nic sehnat a tak vyšilujou úplně všichni, včetně vás. Ale to je jinej příběh. Všechny baráky svítí, ale svítí všude a všema barvama, všechno bliká, všude na vás kouká gumovej Santa Claus, všechno je přeplácaný, přebarvený.. no prostě cirkus se vším všudy. Opět. Decentní a fakt docela pěknou výzdobu mají high dollar baráky, ty svítí moc pěkně, ale zas tolik jich tu bohužel není. A ještě jedna zajímavá věc – vánoční stromeček tu stojí ozdobený měsíc předem a dokonce i s dárkama, to jako nekecám. Prostě tam chodíte měsíc kolem zabalených dárků. :D Na krbu ještě pak visí stockings, do kterých dávají takové maličkosti. PS. a nemají cukroví, normálně ho teda moc nejím, ale letos jsem na něj zrovna jak naschvál měla chuť.

24. prosince mají Američani štědrovečerní večeři a 25. ráno brzo vstávají a dávají si dárky. Tohle jsem ale nezažila a měli jsme to normálně jako u nás – všechno večer. Vánoce v Česku jsou asi náš největší a nejdůležitější svátek a podle toho to taky vypadá. Oblečení na úrovni, prostřenej stůl na úrovni, uklizeno a tak. No, myslela jsem, že tady to bude úplně stejně. A hádejte co. Nebylo. Normálně jsem vstala, nic moc se nedělo, pak se zajel koupit pekanovej koláč a šunka, k tomu se pak dodělal jen špenát, kterej byl ale v nějaký sýrový omáčce nebo co, takže nic moc, zelný listy s čedarem a k tomu kaše.. zase nic, co by mě vzalo a potřebovala jsem to mít znovu. Popravdě mi to vlastně vůbec nechutnalo a ještě to ke všemu všechno bylo zas ledový. Ach jo. Slavnostní večeře jen co je pravda. :D Na stůl se přehodil jen nějakej ubrus a jedlo se na vánočních talířích, jinak hrůza dost. Další věc která mě překvapila bylo oblečení. Já jsem si na tu večeři oblíkla šaty, prostě jsem se slušně oblíkla a oni k tomu stolu přišli na férovku v teplákách a mikině XXXXL. Možná to ale byly nějaký slavnostní tepláky, kdo ví. Když ale uviděli, co mám na sobě já a co oni, tak se hrozně divili a pak jim asi bylo trapně nebo nevím, ale šli se rychle převlíct, sice to podle mě pořád nebylo ono, ale aspoň to bylo o něco málo lepší. A po té super večeři jsme šli ke stromu rozdat si dárky. To mi udělali radost, dostala jsem docela hezké a poměrně drahé dárky, což jsem vůbec nečekala.

Abych pravdu řekla, tak mi vůbec nepřišlo, že jsou Vánoce. Nevím, čím to bylo, ale prostě tomu chybělo to něco, co z toho ty Vánoce udělá. Tohle mělo do Vánoc hoooooodně daleko a už se těšim na ty letošní. Zase hezky doma, hezky normální večeře, naši.. prostě Vánoce se vším všudy jak se patří.

Nahoru