To, co jsem však prožila v sobotu 9. června ve skalické restauraci U Slunce, se myslím moc často nestává…
Po 21 letech od nástupu do Středního odborného učiliště sklářského si tu dali sraz absolventi ne jedné třídy, ale hned celého ročníku, tedy všichni foukači, malíři, hranaři, rytci a kuliči, kteří přišli do naší školy v roce 1983 zahájit svou profesní životní dráhu. Ze tří tříd, které byly tehdy v 1. ročníku otevřeny, se na toto úžasné setkání dostavilo celkem 68 bývalých žáků. Shodou okolností jsem v témže roce nastoupila jako mladá začínající kantorka na školu i já, čerstvá absolventka pedagogického řemesla. Každý učitel potvrdí, že právě ti jeho „první“ mu zůstanou v paměti asi už navždycky.
Tváře, jména, historky, výlety, exkurze, lyžařské zájezdy. A učitelé, mistři a vychovatelé, všichni ti, co zajišťovali ten jedinečný kolotoč zvaný pedagogický proces. Za dobu dvaceti let se řada pedagogů na učilišti obměnila. Mnozí vzpomínaní nejsou už mezi námi – ředitelka Ing. Danuše Hrabcová, vedoucí DM Dalibor Kopal, znamenitý rytec Miroslav Vojtíšek, skláři Petr Trubák, Pepíček Káninský a mnozí další.
Z učitelů, kteří jsou na zasloužené penzi, přijali pozvání na setkání po letech Mgr. Marie Dvořáková, Mgr. Eva Smetanová, vychovatelka Eva Prančlová a dlouholetý učitel a ředitel školy Mgr. Stanislav Rotta. A přinesli si s sebou fotografie těch tehdy patnáctiletých vyjukaných dětí, jejich klasifikační archy, průšvihy i úspěchy, fotografie z plesů a vyřazování učňů. Tehdy před více než dvaceti lety jsme učili skláře a rafinéry pro celou republiku, a tak na sraz přijeli bývalí žáci, dnes téměř čtyřicátníci, z Karlovarska, Budějovicka, Karolinky, Strání, Květné, Litoměřicka…
Bylo to krásné a dojemné setkání., podbarvené hudbou beatové kapely, která byla k mému překvapení také složena ze samých absolventů učiliště. Sklář Pepa Kratěna, který tuhle báječnou merendu skvěle organizačně zajistil, nepatřil ve škole k premiantům. Tohle se mu ale fakt povedlo, rošťákovi jednomu…